Zkušební doba v souvislostech zdravotního pojištění

Zkušební doba dává mimo jiné možnosti vzájemného poznání zaměstnavateli i zaměstnanci v počáteční fázi trvání pracovněprávního vztahu včetně jeho snadného ukončení každou ze smluvních stran. Jak se projevuje zrušení pracovního poměru ve zkušební době v povinnostech zaměstnavatele ve zdravotním pojištění?

Zkušební doba nepochybně představuje v oblasti pracovního práva významný institut. Pokud dojde ke skončení pracovněprávního vztahu v jejím průběhu, v podstatě bez ohledu na to, z vůle které ze smluvních stran, musí zaměstnavatel postupovat ve zdravotním pojištění v souladu s platnou právní úpravou. To především znamená, že musí řádně splnit oznamovací povinnost (přihlásit a odhlásit zaměstnance na dobu trvání zaměstnání) a odvést pojistné podle zákona, zejména s přihlédnutím k minimu, platnému ve zdravotním pojištění pro zaměstnance.

Účel zkušební doby

Jak již vyplývá z názvu, je účelem zkušební doby umožnit zaměstnanci i zaměstnavateli si ověřit, zda sjednaný pracovněprávní vztah naplňuje vzájemná očekávání. Zaměstnanec má možnost si vyzkoušet, zda mu vyhovuje sjednaná práce, pracoviště, pracovní doba a kolektiv, včetně příslušného vedoucího. Naproti tomu si zaměstnavatel prověří, zda zaměstnanec bude splňovat požadavky na něj kladené, tedy jestli má požadované schopnosti, znalosti, úroveň jednání a vystupování. Jestliže očekávání nejsou naplněna, není problémem vztah takříkajíc ze dne na den ukončit bez jakýchkoli dodatečných nároků některé ze stran. 

Sjednání zkušební doby

Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Pokud již zaměstnanec pracuje a následně (třeba i druhý den po nástupu do práce) podepíše dodatek o uzavření zkušební doby, je takové ujednání neplatné. V takovém případě zkušební doba sjednána nebyla a pracovní poměr nemůže skončit zrušením ve zkušební době.

Délka zkušební doby

Problematika zkušební doby je řešena v ustanovení § 35 zákoníku práce, podle kterého platí, že je-li sjednána zkušební doba, pak nesmí být delší než:

• 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36),
• 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36) u vedoucího zaměstnance.

Současně platí, že zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. Zkušební doba se však prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební ...