Změny v oblasti DPH v roce 2017

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“ nebo také „zákon o DPH“), byl novelizován s účinností od 1. 7. 2017 zákonem č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblastí daní. Část třetí cit. zákona č. 170/2017 Sb. vyčleněná pro oblast DPH obsahuje více než 120 změn, které se promítají do poměrně velkého počtu ustanovení zákona o DPH. Ne všechny provedené změny však mají věcný dopad na postupy při uplatňování DPH.

Téma novely zákona o DPH je koncipováno do tří samostatných částí:

• První část je zaměřena na věcné změny postihující oblast tuzemských obchodních transakcí, přesněji obchodních případů realizovaných mezi českými subjekty. Tato oblast se dotýká většiny plátců.
• Další samostatná část textu je věnována výkladu změn v oblasti obchodování v rámci EU a ve vztahu k třetím zemím.
• Poslední z textů zaměřených na novelu DPH směřuje k výkladu změn postihujících oblast správy DPH, která je zpravidla spíše na okraji zájmů plátců, přesněji týká se úzkého okruhu plátců, ale je neméně důležitá a zaslouží si pozornost.

Novely zákona o DPH v roce 2017

Tabulka č. 1: Přehled jednotlivých změn provedených v roce 2017

Poznámka:

*) Text ustanovení § 101d odst. 1 ZDPH ve znění platném do 31. 12. 2017 je s účinností od 1. 1. 2018 nahrazen textem, který definuje náležitosti kontrolního hlášení. Z hlediska věcného nedojde k žádné změně, pokud se týče obsahu, struktury ani požadovaných dat formuláře kontrolního hlášení.

**) Změny provedené v § 10 odst. 2 ZDPH platí s účinností od 1. 1. 2017.

Jednotlivé změny provedené v rámci zákona č. 170/2017 Sb. se promítají do tří základních oblastí uplatňování DPH:

• obchodování v rámci tuzemska,
• intrakomunitární dodávky zboží služeb, dovoz a vývoz zboží,
• správa daní.

V tomto textu se zaměříme na změny provedené v rámci novely zákona o DPH s dopadem transakce realizované mezi tuzemskými subjekty.

Přehled změn postihujících oblast tuzemských obchodních transakcí s odkazem na příslušné ustanovení zákona o DPH:

• § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH – zpřesnění definice obchodního majetku,
• § 4 odst. 4 písm. d) ZDPH – rozšíření kategorie dlouhodobého majetku,
• § 4b ZDPH – svěřenský fond, podílový fond, podfond investičního fondu,
• § 5 odst. 5 ZDPH – provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání,
• § 20a ZDPH – vznik povinnosti přiznat daň plnění,
• § 21 ZDPH – změny ve vymezení dne uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží a poskytnutí služby,
• § 42 ZDPH – změny týkající se opravy základu daně a výše daně,
• § 57 odst. 1 písm. h) ZDPH – rozšíření osvobození od daně bez nároku na odpočet daně u předškolního vzdělávání (dětské skupiny),
• § 73 odst. 4 ZDPH – postup při uplatnění odpočtu u plátců, kteří uplatňují nárok na odpočet daně v částečné výši,
• § 74 ZDPH – oprava odpočtu,
• § 77 odst. 2 písm. c) a § 78e ZDPH – vyrovnání a úprava odpočtu daně při zničení, ztrátě a odcizení majetku (manka a škody),
• § 91 ZDPH – zánik zvláštního režimu pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho prodeje v nezměněném stavu,
• § 92b až § 92ea ZDPH – rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění (tuzemský „reverse charge“),
• zánik zvláštní úpravy pro společnost (dříve sdružení bez právní subjektivity).

V rámci novely zákona od DPH byly s účinností od 1. 7. 2017 provedeny změny ve vymezení obchodního majetku v obecné rovině. Současně došlo k rozšíření kategorie dlouhodobý majetek o majetek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k užívanému hmotnému majetku bude převedeno na jeho uživatele.

Definice obchodního majetku

Podle novelizovaného znění § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH se za obchodní majetek pro účely DPH považují majetkové hodnoty, které slouží osobě povinné k dani a jsou touto osobou určeny k uskutečňování ekonomických činností. V rámci změny provedené v § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH došlo pouze ke zpřesnění vymezení obchodního majetku. Současné vymezení obchodního majetku přináší větší jistotu, pokud se týče případného následného prodeje nebo vyřazení tohoto majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností (např. soukromá spotřeba plátce, který je fyzickou osobou), a přitom se jedná o majetek, u kterého byl při jeho pořízení uplatněn odpočet v částečné výši.

Poměrný koeficient ve vazbě na účel použití majetku

Ve shodě se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU (dále také SDEU) C-291/92 Dieter Armbrecht je osoba povinná k dani oprávněna určit, zda, popř. v jaké části majetkové hodnoty zařadí do svého obchodního majetku. K tomuto účelu slouží tzv. poměrný koeficient podle § 75 ZDPH, který vyjadřuje rozsah využití majetku v rámci ekonomických činností plátce. V návaznosti na to, jaké rozhodnutí ohledně využití konkrétního majetku učiní plátce při jeho pořízení, se odvíjí nejen celková výše nároku na odpočet, který je plátce oprávněn uplatnit. Toto rozhodnutí může mít dopad i na následný případný prodej majetku nebo jeho vyřazení z důvodu trvalého použití pro jiné účely než související s uskutečňováním ekonomických činností.

Praktický postup při prodeji dlouhodobého majetku

Pokud bude předmětem prodeje dlouhodobý majetek, bude postup z pohledu DPH záviset na tom, zda v okamžiku prodeje tohoto majetku uplynula lhůta pro úpravu odpočtu. Následující dva příklady nabízí srovnání obou situací. Dříve než přistoupíme k řešení těchto příkladů, připomeneme si lhůty pro úpravu odpočtu daně.

Lhůta pro úpravu odpočtu daně činí 5 let a počíná běžet kalendářním rokem, ve kterém byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení a v případě pozemků činí lhůta pro úpravu odpočtu daně 10 let. V případě staveb, jednotek a v případě pozemků se lhůta 5 let uplatňovala v období do 31. 3. 2011. U technického zhodnocení staveb a jednotek došlo k prodloužení lhůty pro úpravu odpočtu na 10 let až od 1. 1. 2012.