DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Obecná část

Zhodnocení platného právního stavu

Daň z přidané hodnoty patří bezpochyby k významným nástrojům veřejných financí po celém světě. Tato nepřímá univerzální daň tvoří jeden ze základních pilířů daňové soustavy, a to zejména díky výnosům z ní plynoucích do veřejných rozpočtů. Její důležitost podtrhává i vysoká harmonizace této daně na úrovni Evropské unie.

Daň z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který je účinný od 1. května 2004 a byl v průběhu své existence několikrát novelizován.

Oblast daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) je v rámci Evropské unie výrazně harmonizována, proto celá řada ustanovení nachází svůj předobraz v unijní legislativě, která je pro členské státy Evropské unie závazná. V současné době je základním předpisem pro oblast DPH směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006, tzv. Recast, která platí od 1. ledna 2007. Důvodem přijetí směrnice Recast byla snaha o nahrazení značně novelizované a roztříštěné úpravy, jejímž hlavním prvkem byla směrnice Rady 77/388/EHS (tzv. Šestá směrnice), novou a jednotnou úpravou.

DPH je příjmem veřejných rozpočtů. Těmito veřejnými rozpočty jsou státní rozpočet, rozpočty krajů a rozpočty obcí. Příjmy státního rozpočtu upravuje § 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Příjmy rozpočtů obcí a krajů upravuje § 7 a 8 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.

Současná právní úprava nemá dopad na rovnost mužů a žen.

Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Mezi hlavní změny zákona o DPH, které jsou obsahem části první navrhované právní úpravy, patří:

1.       zásadní změny v pravidlech fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě, nové definování věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, přičemž tyto vlastnosti musí být zajištěny po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě,

Tato zásadní změna vyplývá ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.

2.        změny při určení místa plnění při poskytnutí služby, které vyplývají ze směrnice Rady 2008/8/ES a z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace, 

3.       změny v definici plátců a identifikovaných osob a navazující změny v registraci a zrušení registrace těchto osob (vč. zrušení výpočtu daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti apod.),

4.       ostatní změny předloženého návrhu související s doladěním stávajících ustanovení platného zákona o DPH na uvedené změny nebo se zpřesněním textu v návaznosti na platné znění směrnic, a to:

1. vymezení některých dalších základních pojmů (osoby povinné k dani neusazené v tuzemsku, osvobozené osoby, sídla, místa pobytu),
2. umožnění volby pro plátce uplatnit DPH na výstupu při převodu nemovitosti i po zákonem stanovené lhůtě (se současným prodloužením této lhůty ze tří na pět let),
3. změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, 
4. změny v nároku na osvobození od daně a vracení daně u členů subjektu Evropské unie a u vybraných osob požívajících výsad a imunit,
5. zavedení možnosti pro osoby povinné k dani požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti,
6. změny v části správy daně, které jsou navrhovány z důvodů boje s daňovými úniky u DPH, tj. zejména zavedení povinnosti podat daňové přiznání elektronicky,  doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely,  úpravu zdaňovacího období u nově registrovaných plátců (povinně po stanovenou dobu měsíční zdaňovací období) a pravidel pro změnu zdaňovacího období, stanovení důvodů a postupů pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce vůči správě daní, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce, vč. zveřejnění těchto osob a s tím, že příjemce plnění bude ručit za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, pokud je v okamžiku uskutečnění plnění o poskytovateli zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem.
7. změna přílohy č. 3, kde je uvedeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých se stát, jeho organizační složky, kraje, obce a další vymezené subjekty považují vždy za osobu povinnou k dani.

            Po vnějším připomínkovém řízení byly dodatečně do návrhu zákona zapracovány některé změny, které se týkají oblasti správy daně. Důvodem pro zapracování těchto změn byly návrhy, které vzešly z jednání se správou daně, s podnikatelskými subjekty, např. v rámci pravidelných jednání stálé meziresortní pracovní komise k obchodování s pohonnými hmotami a které Ministerstvo financí a Česká daňová správa považuje za další vhodné nástroje pro daňovou správu v boji s daňovými úniky. Jedná se o:

• zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění,
• stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň,
• zajištění větší právní jistoty při aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti při poskytnutí stavebních nebo montážních prací.

5.       změny reagující na zkušenosti z praxe, ze správy daně a také legislativně technické změny.

V části druhé navrhované právní úpravy je uvedena změna v zákonu o správních poplatcích z důvodu zpoplatnění žádosti o závazném posouzení.

V části třetí navrhované právní úpravy je uvedena změna zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů z důvodu zrušení části sedmé zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů.

V části čtvrté jsou změny v uplatnění nároku na vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží (zrušení tiskopisu),

V části páté jsou obsahem změn návrhu povinnosti činit formalizované podání vůči správci daně elektronickou formou.

V části šesté navrhované právní úpravy je v návaznosti na část třetí uvedena změna zákona č. 235/2004 Sb., o změně zákona o dani z přidané hodnoty z důvodu snížení obratu z 1 mil. Kč na 750 tis.Kč.

V části sedmé jsou uvedeny účinnosti jednotlivých částí zákona.

Jednotlivé změny jsou podrobně odůvodněny ve zvláštní části důvodové zprávy.

Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Navrhovaná právní úprava vyplývá především z povinnosti transpozice předpisů Evropské unie, tj. směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace a směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Dále se jedná o změny vyplývající z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace.

Dále návrh zákona upřesňuje pravidla týkající se definování a registrace plátce daně z přidané hodnoty a identifikované osoby. Zásadní změna v návrhu novely je ve vazbě splnění podmínek, za kterých se osoby povinné k dani stávají plátci, na registraci jako administrativní úkon. Plátcem je i nadále především osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku po překročení stanoveného obratu 1 mil. Kč (jen do účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., pak 750 tis.Kč ) za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Stávající systém, za kterého se osoby povinné k dani stávají plátci daně, byl vázán především na registraci jako rozhodující úkon pro práva a povinnosti plátců. Podle daňového řádu je nyní registrace otázkou pouze evidenční, nikoliv rozhodující pro plnění povinností plátce.

V souvislosti se snížením hranice obratu, tj. kdy vzniká plátci povinnost registrace osoby povinné k dani, je nutné upozornit, že snížení obratu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty z 1 mil. Kč na 750 tis.Kč není nový prvek, se kterým by přicházela tato novela zákona o dani z přidané hodnoty. Snížení obratu z 1 mil. Kč na 750 000 Kč je již uvedeno v zákoně č. 458/2011 Sb., důvody, proč je tato změna znovu součástí návrhu novely zákona o DPH jsou podrobně vysvětleny v komentáři k části třetí a páté návrhu zákona.

            Na vymezení těchto osob navazují změny související s jejich registrací, zrušením registrace a dalšími povinnostmi a právy. 

            Cílem navržené změny v registraci je především zjednodušení stávajícího systému, jak pro osoby povinné k dani, tak pro správce daně.

            Změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, jsou provedeny proto, aby toto osvobození lépe odráželo znění příslušného ustanovení směrnice o DPH (čl. 135 odst. 1 písm. a)) a vymezení tohoto ustanovení ustálenou judikaturou Soudního dvora EU.

            Změny v části správy daně např. úprava zdaňovacího období, doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely, zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, úpravy pravidel pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce vč. zveřejnění těchto osob a stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, povinnost činit podání (daňová přiznání, přílohy, přihlášky k registraci atd.) elektronicky, jsou provedeny z důvodu efektivnějšího boje proti daňovým únikům.

            Nezbytnost ostatních změn v zákoně vyplývá z požadavků na doplnění, upřesnění, popř. zjednodušení textu některých ustanovení zákona, které vyplývají z praxe jak daňových subjektů, tak správců daně.

Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

            Základní meze pro uplatňování daňových zákonů stanoví Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

            Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

            Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných zákonem stanovených povinných dávek (v tom rámci i zákonem stanoveného povinného pojištění), jakož i peněžitých sankcí, se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (sv. 34, s. 184, č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že:

1. Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžitých sankcí. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost.
2. Ústavní přezkum daní, poplatků a peněžitých sankcí zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. Pl. ÚS 22/92).
3. Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti nepředstavuje-li DPH, poplatek nebo jiná peněžitá sankce případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy k škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná DPH, poplatek nebo peněžitá sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce.

            V případě navrhované právní úpravy jsou splněna výše uvedená ústavní hlediska pro ukládání povinných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, neboť

1. zákonodárce využívá širokého prostoru pro rozhodování o míře a rozsahu daně z přidané hodnoty,
2. z hlediska neakcesorické a akcesorické rovnosti nedochází ke svévolnému odlišování daňových subjektů, neboť okruh navrhovaných změn nečiní rozdíly mezi subjekty, na něž se vztahuje,
3. z hlediska vyloučení majetkové diskriminace, resp. z hlediska posouzení skutečnosti, nepředstavuje-li DPH případný zásah do práva vlastnického, se nejedná o případ, kdy je možné hovořit vůči majetkovému substrátu jednotlivce o škrtícím (rdousícím) působení či o konfiskačních dopadech na jednotlivce.

            Navrhovaná právní úprava je tak z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této problematice.

Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

            Na oblast daně z přidané hodnoty se nevztahují zvláštní mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu. Navržená právní úprava proto není v rozporu s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.

Soulad navrhovaného řešení se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

            DPH je v rámci Evropské unie vysoce harmonizována a členské státy jsou povinny uplatňovat tuto daň ve smyslu směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „Směrnice“), a dalších souvisejících právních předpisů Evropské unie.

            Navržené změny zákona o dani z přidané hodnoty se týkají zejména fakturace a místa plnění. Dále také definice plátců a identifikovaných osob a navazujících změn v registraci a zrušení registrace těchto osob a doladění stávajících ustanovení platného zákona na platné znění předpisů EU vztahujících se k oblasti DPH. Jedná se o směrnice Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES a dále o prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011.

            Návrhu zákona se dotýkají řízení o porušení Smlouvy (podle čl.  258 Smlouvy o fungování EU) vedené proti České republice, a to č. 2008/2146, týkající se členství ve skupině pro účely DPH, a č. 2009/2242, týkající se uplatňování snížené sazby DPH u zdravotnických prostředků.

            V návrhu není zohledněno řízení č.  2008/2146, které je v současné době ve fázi žaloby u Soudního dvora EU (ve věci C-109/11 Evropská komise proti České republice). Komise namítá, že české právní předpisy týkající se DPH jsou v rozporu s články 9 a 11 směrnice o DPH, protože umožňují, aby se členem skupiny pro účely DPH stala osoba nepovinná k dani. Česká republika se s námitkami Komise neztotožňuje. Řízení v obdobné věci je vedeno ze strany Komise rovněž vůči některým dalším členským státům (žaloby u Soudního dvora EU ve věcech C-65/11, C-74/11, C-85/11, C-86/11 a C-95/11).

            Pokud se jedná o řízení č. 2009/2242, které je v současné době ve fázi formálního upozornění v řízení o porušení Smlouvy, není nutné v návrhu toto zohlednit. Komise upozornila Českou republiku na skutečnost, že sníženou sazbu daně lze na základě Přílohy III bodu 4 směrnice o DPH, uplatnit pouze u těch zdravotnických prostředků, které jsou obvykle určeny k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků a jsou určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených. Podle přílohy č. 1 k zákonu o DPH uplatňuje Česká republika sníženou sazbu daně u zdravotnických prostředků, které jsou vymezeny příliš široce a zahrnují i zdravotnické prostředky, které neslouží pouze osobní potřebě zdravotně postižených osob např. rentgenové přístroje. Proto Česká republika mimo jiné provedla změny zákonem č. 370/2011 Sb., kde je zavedena jednotná sazba daně ve výši 17,5% a současně je také zrušena příloha č. 1 k zákonu o DPH od 1. ledna 2013. Rozpor ve vymezení rozsahu „zdravotnických prostředků“ by byl tímto vyřešen.

            Pokud budou vývojem legislativních změn ponechány obě sazby daně a i přílohy č. 1 a č. 2 k zákonu o DPH, budou zdravotnické prostředky vymezeny v souladu řízení o porušení přístupové smlouvy a to zúžením zdravotnických prostředků v příloze č. 1 k zákonu o DPH v nejbližší připravované novele zákona o DPH.

            Navrhovaná úprava zákona daně z přidané hodnoty je plně slučitelná s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

            Vzhledem k charakteru navržených změn v zákoně o dani z přidané hodnoty, které nemají bezprostřední vliv na výši daně, nemění se ani výše nebo počet sazeb daně, nelze fiskální dopad u většiny navrhovaných změn na veřejné rozpočty kvantifikovat, a to ani odborným odhadem. Dále jsou uvedeny předpokládané dopady u některých změn na veřejné a státní rozpočty a dopady na podnikatelské prostředí.

            V důsledku schválení novely dojde k žádoucímu sladění některých pravidel a výkladů s právem EU. Příznivý vliv bude mít i určité zjednodušení textu některých částí zákona.

1.       V oblasti elektronické komunikace se správcem daně se navrhuje zavedení povinnosti pro plátce podávat daňová přiznání k DPH vč. příloh, hlášení, přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů výhradně elektronicky.

Dopady na veřejné rozpočty a státní rozpočty:

•  budou nulové,
• jakýkoliv výdaj plátců DPH na zvýšení technického vybavení lze vyjádřit jako zvýšení daňových nákladů a položek na odpočet DPH u těchto plátců.

Na druhé straně, u prodejce tohoto vybavení, cena tohoto zdanitelného plnění bude zvyšovat výnosy subjektů a stejně tak daňovou povinnost DPH.

Dopady na podnikatelské prostředí:

• Propočet vychází z expertních odhadů, kdy byly stanoveny relativní míry vybavenosti počítačovou technikou a přístupem k internetu u plátců DPH takto: u subjektů s vyšším obratem (měsíční plátci) byla stanovena současná míra vybavenost na 95% subjektů ze všech měsíčních plátců. U čtvrtletních plátců byla vybavenost počítačem a přístupem k internetu odhadnuta na úrovni vybavenosti domácností v ČR, což je cca 65 % (z důvodu opatrnosti byla zvolena tato nižší hodnota, předpokládáme, že reálná vybavenost i u čtvrtletních plátců bude vyšší). Na základě těchto hodnot a počtu plátců v rozdělení na měsíční a čtvrtletní lze odhadnout počet plátců, kteří by byli nuceni si pořídit počítač a připojení k internetu: počet čtvrtletních plátců cca 148 tis. a počet měsíčních plátců cca 6 tis. Hodnota komunikačního vybavení (počítač a další technické a softwarové vybavení nutné ke komunikaci se správcem daně je odhadnuta na 9 400 Kč, včetně DPH.
• Výjimku z povinnosti podávat předmětná podání elektronicky mají malí podnikatelé – fyzické osoby s obratem do 6 mil. Kč za předcházejících 12 kalendářních měsíců, pokud jim již nevznikla povinnosti činit podání elektronicky na základě tohoto či jiného zákona. Limit pro obrat ve výši 6 mil. Kč byl stanoven ve spolupráci s MPO. Podle údajů ČSÚ nepoužívá počítač při svém podnikání zhruba 30 % podnikatelů, tedy zhruba 250 tisíc osob. Lze předpokládat, že se jedná právě o malé podnikatele, kteří veškeré podklady pro stanovení daňové povinnosti zpracovávají ručně. Pro tyto subjekty by nutnost pořízení výpočetní techniky představovala zvýšení finanční a administrativní zátěže. Obrat 6 mil. Kč byl stanoven tak, aby počet osob s obratem nižším než tato hodnota byl dostatečně vyšší než uvedených 250 tisíc. Počet fyzických osob, plátců DPH s obratem do 6 mil. Kč lze odhadnout na 300 tisíc.

            Dále je třeba vzít v úvahu, že zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa již zavedl povinnost podávat elektronicky daňová přiznání k DPFO ze závislé činnosti, sociálnímu a zdravotnímu pojištění pro všechny zaměstnavatele. Všichni zaměstnavatelé tak již musí mít zajištěnu cestu, jak komunikovat se správcem daně elektronicky. Povinnost, uložená jim nově novelou zákona o DPH tak bude představovat dodatečné vyvolané náklady pouze u těch osob, které nejsou zaměstnavateli. Z daňových statistik za rok 2010 lze vyčíst, že existuje zhruba 9 000 fyzických osob, plátců DPH, s obratem nad 6 mil. Kč, kteří nejsou zaměstnavateli, a 61 000 právnických osob, plátců DPH, kteří nejsou zaměstnavateli.

            Jedná se tedy o odhad maximálního rozsahu osob, kterým uvedená novela může způsobit vyšší náklady. Lze však předpokládat, že velká většina těchto podnikatelů již počítač s připojením k internetu při podnikání používá a žádné dodatečné náklady jim tedy nevzniknou.

2.      Změna zdaňovacího období pro nové plátce

         Návrhu je se zavést pro nové plátce po stanovenou dobu měsíční zdaňovací období včetně pravidel pro případnou změnu na čtvrtletní období.

         Hotovostní dopady na veřejné rozpočty u tohoto návrhu v roce 2013 cca + 100 mil. Kč, v roce 2014 v důsledku předpokládaného snížení registračního prahu pro registraci k DPH by pozitivní dopad na veřejné rozpočty byl cca 200 mil. Kč a v dalších letech by byl dopad nulový. Odhad je založen na faktu, že noví plátci, kteří by bez zavedení tohoto opatření podávali a platili úhradu za poslední kvartál roku až v lednu roku následujícího (splatnost daně je 25 dní po skončení zdaňovacího období), by v tomto případě platili v roce zavedení navíc úhradu DPH za měsíce říjen a listopad, která by se promítla zvýšením příjmů veřejných rozpočtů v tomto roce.

Dopady na podnikatelské prostředí:

         Zvýšení administrativních nákladů u nových plátců by se týkalo pouze plátců, kteří by při nezavedení tohoto opatření byly plátci čtvrtletními. Po zavedení tohoto opatření se tyto subjekty na omezenou dobu stanou plátci měsíčními. Zvýšení administrativních nákladů odhadujeme na cca 5 hodin dodatečné administrativní činnosti vyplývající z povinnosti vyplnit tři měsíční daňové tvrzení místo jednoho tvrzení za kvartální zdaňovací období. Dodatečná administrativní činnost by spočívala více méně pouze ve vyplnění tvrzení a komunikaci se správcem daně. Pro kvartálního plátce by se jednalo pouze o rozdělení práce při výpočtu daňového základu z jednoho úkonu (kvartální) na tři dílčí úkony (měsíční).

3.      Zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce

Jedním z dalších navrhovaných opatření, které by mělo efektivně potlačit a zabránit rozšíření možnosti podvodných aktivit, je také zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce. Tento institut umožní identifikovat plátce daně, kteří jsou rizikoví a zneužívají systém DPH, a u kterých nemůže správce daně z dále uváděných důvodů přímo zrušit registrace plátce DPH.

            Na základě analýzy dle současných údajů by se správce daně mohl rozhodnout o tom, že plátce daně je nespolehlivým plátcem u 23 – 28 tisíc subjektů. Tato kvantifikace vychází jednak z údajů o tom, kolika plátcům byla zrušena registrace z moci úřední z důvodu neplnění svých povinností k dani a kteří se zaregistrovali jako plátci DPH do 1 roku po zrušení registrace a vykazují i nadále znaky rizikovosti. Dále jsou zde zahrnuty údaje o subjektech, které již v současné době naplňují podmínky pro zrušení registrace z moci úřední z důvodu neplnění povinnosti a další subjekty, které splňují dle kvalifikovaného odhadu znaky vysoce rizikových subjektů.

4.   Pokud se jedná o významné změny v zákoně týkající se vystavování, zasílání a uložení dokladů se projeví jak v oblasti podnikatelské tak u správců daně, především ve sjednocení a zjednodušení pravidel, zrovnoprávnění elektronické a listinné podoby dokladů, ve vytvoření podmínek k širšímu využití elektronických systémů, což přispěje ke snížení nadměrné administrativní zátěže. Rovněž dopady těchto změn nelze jednoznačně kvantifikovat.

5.   Pokud jde o podnikatelské subjekty, přináší novela příznivý dopad zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraniční služby, již nebudou mít povinnost se z tohoto titulu registrovat jako plátci. V případě tuzemských plnění tak budou mít možnost i nadále vystupovat v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně. Jinak řečeno, nebudou mít povinnost u tuzemských plnění uplatňovat DPH. Sníží se tím také administrativní náročnost oproti stavu před novelou.

Pozitivní dopad bude mít rovněž zrušení stanovení daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti, jejíž aplikace v praxi byla problematická.

6.   Snížení obratu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty není nový prvek, se kterým by přicházela tato novela zákona o dani z přidané hodnoty. Proto nedochází k úplnému vyčíslení předpokládaných hospodářských a finančních dopadů, jimž se věnuje zákona č. 458/2011 Sb., s nímž je tato změna spojena.

Navrhovaná právní úprava nemá přímý vliv na národnostní menšiny ani životní prostředí.

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA)

Důvod předložení a cíle:

8.1.1       Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

8.1.2       Definice problému

a)       povinnost transpozice

Nezbytnost provedení úprav v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) vyplývá z povinnosti transponovat tyto předpisy:

• Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.
• Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby.

Návrh zákona se týká především ustanovení, která vyplývají ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterým se stanoví pravidla fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě, dále nového definování věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, při zajištění těchto vlastností po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě,

Návrh zákona dále provádí změny v pravidlech pro stanovení místa plnění při poskytnutí určitých služeb, které vyplývají z článku 4 směrnice Rady 2008/8/ES s účinností od 1. ledna 2013.

• Některé změny v novele zákona jsou provedeny na základě vybraných ustanovení prováděcího nařízení Rady č. 282/2011, které upřesňuje pravidla pro uplatnění daně a některé formulace.

b)       náměty z praxe a od správce daně

Velmi významné změny v části správy daně odrážejí zkušenosti a náměty zejména z daňových kontrol a z opatření v boji s různými formami daňových úniků. Na základě těchto podmětů jak z podnikatelské sféry a správy daně se navrhuje např. úprava zdaňovacího období, doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely, zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, úpravy pravidel pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce vč. zveřejnění těchto osob a stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, jsou provedeny z důvodu efektivnějšího boje proti daňovým únikům. Jedním z důležitých opatření v této oblasti je zavedení povinnosti podávat daňová přiznání k DPH vč. příloh, hlášení, přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů elektronicky.

Dosažení změny v definici plátců a identifikovaných osob a navazujících úprav v registraci a zrušení registrace těchto osob (vč. zrušení výpočtu daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti apod.) s cílem zjednodušení postupů a snížení administrativní zátěže pro osoby povinné k dani a správce daně.

Návrh novely obsahuje také změny reagující na zkušenosti z praxe a ze správy daně a také některé nezbytné legislativně technické změny.

Ostatní změny předloženého návrhu souvisejí s doladěním stávajících ustanovení platného zákona nebo se zpřesněním textu v návaznosti na platné znění směrnic, a to:

1. vymezení pravidel ve vztahu k osobě povinné k dani neusazené v tuzemsku, identifikované osobě a osobě registrované k dani v jiném členském státě,
2. dílčí úpravy v pravidlech pro uplatňování nároku na odpočet daně,
3. změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, 
4. umožnění volby plátce u převodu nemovitosti i po zákonem stanovené lhůtě uplatnit DPH na výstupu místo osvobození od daně, současně se navrhuje prodloužit základní lhůtu pro zdanění převodu nemovitosti ze tří na pět let,
5. změny v nároku na osvobození od daně podle § 68 a na vrácení daně podle § 80 členům subjektu Evropské unie a upřesnění nároku na vrácení daně u vybraných osob požívajících výsad a imunit, v souladu s mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla nebo obecně závaznými předpisy a směrnicí Rady 2009/162/EU,
6. změny v uplatnění nároku na vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží podle § 84,
7. pro osoby povinné k dani se zavádí možnost požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. V souvislosti s tímto návrhem se provádí změna v zákonu o správních poplatcích z důvodu zpoplatnění žádosti o závazném posouzení.
8. změna stávající přílohy č. 3, kde je uvedeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých se stát, jeho organizační složky, kraje, obce a další vymezené subjekty považují vždy za osobu povinnou k dani; cílem není věcná změna, ale lepší zpracování dané přílohy s ohledem znění přílohy I. směrnice Rady 2006/112/ES.

8.1.3       Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

• Fakturace – v současné době je možné vystavovat, zasílat a ukládat doklady jako elektronické doklady pouze tak, že jsou opatřeny zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou nebo pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací (EDI).
• Místo plnění – u jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku poskytovaného osobě nepovinné k dani se místo plnění stanoví podle základního pravidla, tj. podle sídla poskytovatele služby nebo umístění provozovny, jestliže byl nájem poskytován jejím prostřednictvím.
• Plátci a identifikované osoby – pojem identifikovaná osoba není v současné době v zákoně vydefinován. Osoby povinné k dani se stávají povinně „plnohodnotnými“ plátci  v tuzemsku, protože jim vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních  služeb s místem plnění v jiném členském státě a tím jim pak vzniká povinnost přiznávat DPH i u ostatních plnění, zejména při dodání zboží a poskytnutí služeb s místem plnění v tuzemsku, i když jejich obrat nepřekročil částku stanovenou zákonem.
• Vracení daně – členům subjektu Evropského společenství vzniká na základě podaného daňového přiznání u svého správce daně nebo při přímém osvobození při předložení potvrzeného osvědčení u dodavatele. Fyzickým osobám ze třetích zemí vzniká nárok na vrácení daně při vývozu zboží z Evropského společenství na základě předložení dokladu o prodeji zboží a tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí.
• Závazné posouzení – v současné době může požádat Generální finanční ředitelství jakákoliv osoba o závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně. Není možnost požádat o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti.
• Obrat – v současné době je osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku,  povinna se registrovat jako plátce DPH, pokud její obrat přesáhne částku 1 mil.Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
• Elektronická podání – v současné době je povinné podání v elektronické podobě pouze souhrnného hlášení, výpisu z evidence u přenesení daňové povinnosti podle § 92e a žádosti o vrácení daně v členských státech EU.
• Institut tzv. nespolehlivého plátce – v navržené podobě tento institut dosud neexistuje, ale již v současně platné právní úpravě jsou zakotveny určité legislativní mechanismy, které přispívají k omezení či redukci daňových úniků (např. ručení za daň). Dále správce daně má možnost zrušit registraci plátce, pokud

1. plátce neuskutečnil bez oznámení důvodů správci daně po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců plnění,
2. plátce neplní své povinnosti vyplývající ze zákona o DPH,
3. plátce přestane být osobou povinnou k dani, nebo
4. plátce uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

                        Nicméně v praxi dochází k situacím, kdy subjekty, kterým je zrušena registrace z moci úřední, zároveň stále splňují podmínku pro povinnou registraci k DPH (překročení obratu ve výši 1 mil.Kč) a proto musejí být ze zákona opět registrováni jako plátci DPH.

                        Správce daně má tedy velmi omezené možnosti, jak eliminovat nelegální činnost takovýchto subjektů a opětovné zrušení registrace k DPH lze učinit až za určité období.

8.1.4       Identifikace dotčených subjektů

Dotčené subjekty:

-                 osoby povinné k dani,

-                 nově registrovaní plátci,

-                 stávající plátci,

-                 členové subjektu Evropské unie,

-                 osoby požívajících výsad a imunit,

-                 fyzické osoby ze třetích zemí,

-                 správci daně.

Osoby povinné k dani jsou podle zákona o dani z přidané hodnoty fyzické nebo právnické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomické činnosti, a dále právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud uskutečňují ekonomické činnosti. Osoby povinné k dani se za stanovených podmínek stávají povinně či dobrovolně plátci daně z přidané hodnoty. Navržená změna se dotkne veškerých plátců daně, kteří dosud poskytují či přijímají zdanitelná plnění nebo úplaty.

         Navrhované změny se dotknou členů a zaměstnanců subjektů Evropské unie, kterými jsou podle zákona o dani z přidané hodnoty Evropská unie, Evropské společenství pro atomovou energii, Evropská centrální banka, Evropská investiční banka a subjekty založené Evropskou unií.

         Osobami požívajícími výsad a imunit podle zákona o DPH, kterých se změna dotkne, jsou členové a úředníci diplomatické mise, konzulárního úřadu, mezinárodní organizace, zvláštní mise, jejich rodinní příslušníci, a členové subjektů Evropské unie, které jsou akreditované pro Českou republiku.

         Fyzickou osobou (tj. turistou) ze třetí země je podle zákona o DPH osoba, která nemá na území Evropského společenství místo pobytu a neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku.

8.1.5       Popis cílového stavu

• Fakturace – cílem této úpravy je zrovnoprávnění daňových dokladů v listinné i elektronické podobě, zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, bez ohledu na podobu dokladu, širší využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů, což by mělo přispět ke snížení nadměrné administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak  i u správce daně. 
• Místo plnění – dlouhodobý nájem dopravního prostředku poskytovaný osobě nepovinné k dani se vyjímá z působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění. Podle nového specifického pravidla se místo plnění u tohoto nájmu určí podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu. V rámci tohoto pravidla se vymezuje výjimka pro nájem rekreační lodi, kdy místem plnění je místo převzetí lodi, má-li poskytovatel služby v tomto místě sídlo, popř. provozovnu.
• Plátci a identifikované osoby – zavedením tohoto konceptu přináší novela příznivý dopad zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních služeb s místem plnění v jiném členském státě, již nebudou mít povinnost se z tohoto titulu registrovat jako „plnohodnotní“ plátci. V případě tuzemských plnění tak osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které se stanou identifikovanou osobou, nebudou mít povinnost u tuzemských plnění uplatňovat DPH, ale nebudou mít ani nárok na odpočet daně.
• Vracení daně – upřesněním návrhu zákona nebude možné vracení daně ani přímé osvobození členům subjektu Evropské unie. Fyzickým osobám (tj. turistům) ze třetích zemí bude nárok na vrácení daně podmíněn pouze předložením dokladu o prodeji zboží, který musí být potvrzen Celním úřadem při vývozu zboží.
• Závazné posouzení – novela zavádí možnost pro osoby povinné k dani požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. Tato žádost, stejně jako dosud žádost o závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně, podléhá správnímu poplatku 10 000,- Kč.
• Obrat – novela snižuje hranici povinné registrace osoby povinné k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, za plátce DPH, pokud její obrat přesáhne nově částku 750 tis. Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
• Elektronická podání – novela zavádí povinnost předkládat v elektronické podobě daňová přiznání vč. příloh, hlášení, přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů. Navrhuje se účinnost těchto ustanovení od 1.1.2014 a současně i vyjmutí některých plátců, fyzických osob z této povinnosti.
• Institut tzv. nespolehlivého plátce - novelou zákona o DPH je tedy navrhován nový institut nespolehlivého plátce, který slouží správci daně k tomu, aby v případě detekce podvodného jednání daňového subjektu, které však není samo o sobě důvodem pro zrušení registrace k DPH, mohl informaci o nespolehlivosti konkrétního plátce zveřejnit a současně aby u příjemce plnění od nespolehlivého plátce uplatnil ručení za daň.

8.1.6       Zhodnocení rizika

• Fakturace – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo transpozice směrnice. Nedošlo by k zrovnoprávnění listinné a elektronické podoby daňových dokladů a tím by nedošlo ke snížení administrativní zátěže a bariéry v obchodním styku.
• Místo plnění – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo transpozice směrnice. Nedošlo by ke sjednocení pravidel pro stanovení místa plnění, a tím určení členského státu zdanění, což by v praxi vedlo k nezdanění, popř. dvojímu zdanění, přeshraničních služeb.
• Registrace plátce – v případě ponechání stávající úpravy zákona nedojde ke sjednocení terminologie a systémových vazeb jednotlivých ustanovení a snížení administrativní zátěže správců daně.
• Plátci a identifikované osoby – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude snížena administrativní náročnost s registrací plátců jak ze strany správce daně, ale i osob povinných k dani.
• Vracení daně – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude upřesněn nárok na vrácení daně a přímé osvobození od daně členům subjektu Evropské unie a může  tak docházet k chybnému uplatnění nároku na vrácení daně či osvobození. Fyzickým osobám ze třetích zemí a správcům daně nebude snížena administrativní náročnost s vypisováním tiskopisů a složitou  administrativou.
• Závazné posouzení – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo zlepšení schopnosti plátců plnit své závazky v souvislosti s odvodem DPH správci daně.
• Obrat - snížením prahu pro registraci k dani z přidané hodnoty ovlivní podnikatelské prostředí tím, že dojde k rozšíření registrační povinnosti osob povinných k dani. Důsledkem bude narovnání podmínek na části trhu. Současně snížení prahu pro registraci způsobí i zvýšení administrativní zátěže u osob, které dosud nejsou registrovány jako plátci daně.
• Elektronická podání – v případě ponechání dosavadního stavu v oblasti elektronických podání nedojde ke zkrácení doby pro ověřování uváděných údajů a možnosti operativnějšího provádění analýz rizik ze strany správců daně a daňová správa tak nezíská nástroj pro účinnější boj s daňovými úniky.
• Institut tzv. nespolehlivého plátce - toto opatření reflektuje dosavadní praxi, kdy správce daně má informace o tom, že daňový subjekt je zapojen do podvodného řetězce, případně nehradí svoji daňovou povinnost, nicméně není schopen zrušit daňovému subjektu registraci k DPH, neboť nejsou naplněny formální podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí. Ponecháním dosavadního stavu bude moci i nadále takový daňový subjekt pokračovat ve své aktivitě a zvyšovat úniky na DPH.

Návrh variant řešení:

8.2.1       Návrh možných řešení včetně varianty „nulové“

Tento návrh variant řešení obsahuje především zásadní změny v pravidlech fakturace, které vyplývají ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, a změny při určení místa plnění při poskytnutí služby, které vyplývají ze směrnice Rady 2008/8/ES a z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace.

            Tento návrh variant nezahrnuje řešení hranice obratu k povinné registraci osoby povinné k dani z přidané hodnoty, neboť se nejedná o věcnou změnu, s níž přichází tato novela zákona. Již nyní lze v platném znění zákona o dani z přidané hodnoty ve znění zákona č. 458/2011 Sb. tuto změnu nalézt. Změna hranice obratu pro povinnou registraci úzce souvisí s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., proto není možné v rámci RIA posuzovat jednotlivé varianty.

Varianta 0:

Bude zachováno současné znění zákona o dani z přidané hodnoty, včetně příloh.

Tato varianta bude znamenat, že nebudou provedeny úpravy na základě směrnice Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES. Nedojde ke změnám ve stanovení pravidel fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě. Dále nedojde k vymezení plátců daně a identifikovaných osob, tj. nadále bude registrace probíhat dosavadním způsobem, plátci daně budou osoby povinné k dani např. při poskytnutí služeb do jiného členského státu, aniž by překročili obrat v tuzemsku, tím budou mít nadále značné administrativní povinnosti, budou zatěžovány více než je nezbytné.

Výhody varianty 0:

-               Nedojde k žádným změnám ve stanovení pravidel fakturace, bude zachován současný stav  a tím i úroveň administrativní náročnosti procesu vystavování, zasílání a uchování daňových dokladů.

Nevýhody varianty 0:

-                Nedojde k širšímu využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů, což nepřispěje ke snížení nadměrné administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně. 

-        Nedojde zejména ke zrovnoprávnění daňových dokladů v listinné a elektronické podobě, zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, bez ohledu na podobu dokladu.

-        Správce daně má velmi omezené možnosti, jak eliminovat nelegální činnost subjektů, u kterých se zjistí porušování zákonných povinností. Pokud nebude nastaven institutu tzv. nespolehlivého plátce nedojde k identifikaci takovýchto subjektů a ani k informování jejich případných obchodních partnerů o tom, že obchodují s rizikovými subjekty a že u nich může být použito ručení za nezaplacenou daň.

Varianta 1:

V roce 2013 dojde k naplnění povinnosti transponovat směrnici Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES, z čehož dojde ke zjednodušení systému fakturace, místa plnění a registrace. Dále vymezením nových pojmů budou provedeny úpravy na základě nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 v zájmu jednotného uplatňování daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie.

Výhody varianty 1:

-        Nastane rovný přístup při posuzování daňových dokladů v listinné i elektronické podobě. Bude nastavena svobodná volba způsobu zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušitelnosti jeho obsahu a jeho čitelnosti.

-        Navrhovaná úprava bude mít pozitivní vliv na zjednodušení systému registrace plátců k dani z přidané hodnoty.

-               Dojde ke zlepšení a k úspoře nákladů a ke snížení administrativní zátěže jak u správců daně, tak i u plátců daně z přidané hodnoty.

-               Bude eliminováno riziko nesprávného uplatnění nároku na osvobození od daně a na vracení daně členům subjektu Evropské unie.

-               Upřesnění nároku na vrácení daně u vybraných osob požívajících výsad a imunit, bude tak v souladu mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla nebo obecně závaznými předpisy a směrnice Rady 2009/162/EU.

-               Navrhovaná úprava v osvobození od daně a vracení daně členům subjektu Evropské unie a osobám požívajícím výsad a imunit přinese zvýšení právní jistoty při aplikaci daně z přidané hodnoty.

-               Zpřesnění a doladění některých ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty se směrnicí Rady 2006/112/ES.

-        Zavedením institut tzv. nespolehlivého plátce dojde k omezení nelegální činnosti takovýchto subjektů. Toto opatření je vhodným nástrojem k boji s daňovými úniky a má především charakter prevence. Takto označený subjekt má samozřejmě k dispozici řádné a mimořádné prostředky, kterými může postupovat proti případnému „neoprávněnému“ zahrnutí mezi nespolehlivé plátce.

Nevýhody varianty 1:

Navrhované ustanovení v případě zavedení institut tzv. nespolehlivého plátce dává povinnost správcům daně ...