Důvodová zpráva k zákonu č. 540/2020 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony v souvislosti s paušální daní

Důvodová zpráva

I. Obecná část

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony v souvislo

sti s paušální daní, je souborem novel těchto zákonů:

1. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“),
2. zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“),
3. zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“),
4. zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“),
5. zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na zdravotní pojištění“),
6. zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“)
7. zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“),
8. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotním pojištění“),
9. zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtovém určení daní“) a
10. zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním a existenčním minimu“).

Nosičem klíčového tématu návrhu, kterým je zavedení paušalizace daně z příjmů fyzických osob a veřejných pojistných (pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění) u poplatníků s příjmy ze samostatné činnosti, je navržená novela zákona o daních z příjmů, která je řazena na prvním místě, zatímco zbývající návrhy změn se týkají navazujících souvislostí v jiných zákonech. Řazení ostatních zákonů odpovídá datu jejich platnosti.

1. Zhodnocení platného právního stavu

Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

1.1. Daně z příjmů

Poplatník s příjmy ze samostatné činnosti může podle současně platné úpravy daní z příjmů pro účely zjištění základu daně vycházet z několika systémů v závislosti na typu vedení evidence a od toho odvislého určování příjmů a výdajů. Základním principem při určování základu daně z příjmů ze samostatné činnosti je vycházet ze skutečných příjmů a výdajů, zákon připouští paušalizaci daňové povinnosti, tedy po teoretické stránce určité vědomé znepřesnění jedné či obou stránek základu daně z důvodu snížení administrativní náročnosti a zjednodušení systému.

Zákon o daních z příjmů tak rozlišuje dva základní systémy, a to tzv. hotovostní systém, tj. systém založený na pečlivém sledování a zaznamenávání majetkových toků a tzv. akruální systém vycházející z podvojného účetnictví. Vedení podvojného účetnictví je spojeno s nejvyšší administrativní zátěží, proto je tato evidence určující pro účely zjištění základu daně z příjmů ze samostatné činnosti jen v případě poplatníků vedoucích účetnictví. Základ daně se v těchto případech odvozuje z výsledku hospodaření. Poplatníci, kteří nevedou účetnictví, vychází pro účely zjištění základu daně z příjmů ze samostatné činnosti z rozdílu mezi příjmy a výdaji, které jsou určovány hotovostním modelem, za tímto účelem jsou povinni vést daňovou evidenci, která vychází ze zásady jednoduchosti.

Z důvodu odstranění vyšší administrativy v případech nutnosti klíčování výdajů u poplatníků s příjmy ze samostatné činnosti (osobní potřeba vs. podnikání) je umožněno poplatníkům uplatňovat tzv. paušální výdaje. I zde vychází základ daně z tzv. hotovostního modelu, ale pouze na straně příjmové. Za tímto účelem je poplatník povinen vést evidenci příjmů a pohledávek. Výdaje jsou však stanoveny procentuální částkou odvozenou od výše příjmů.

Ve výše uvedených případech je poplatník povinen podat daňové přiznání, pokud jeho příjmy přesáhly 15 000 Kč, nebo vykazuje daňovou ztrátu.

Zákon o daních z příjmů s cílem zjednodušit a snížit administraci se stanovením daně připouští vedle výše uvedených systémů možnost sjednat si daň na několik let dopředu, přičemž pro účely stanovení základu daně z příjmů ze samostatné činnosti se vychází z rozdílu mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými výdaji. Poplatník, jemuž byla na žádost adresovanou správci daně stanovena daň paušální částkou, je povinen vést pouze jednoduchou evidenci o výši dosahovaných příjmů, výši pohledávek a o hmotném majetku používaném pro výkon dané činnosti. Současně není povinen podávat daňové přiznání, pokud nenastanou skutečnosti předvídané zákonem, které způsobí, že daň nemůže být stanovena paušálně.

Institut stanovení daně paušální částkou je vymezen v zákoně o daních z příjmů ustanovením § 7a. Na žádost, která se podává nejpozději do 31. ledna daného zdaňovacího období, stanoví správce daně daň paušální částkou poplatníkovi, kterému kromě příjmů ze závislé činnosti, příjmů od daně osvobozených a příjmů podléhajících srážkové dani plynou pouze příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) zákona o daních z příjmů. Podmínkou je dále, že poplatník provozuje podnikatelskou činnost bez spolupracujících osob s výjimkou spolupracujícího manžela, který také může požádat o stanovení daně paušální částkou, a roční výše těchto příjmů v bezprostředně předcházejících 3 zdaňovacích obdobích nepřesahuje 5 000 000 Kč. Vyloučen z daného režimu je poplatník, který je společníkem společnosti. Z tohoto režimu jsou dále vyloučeni i poplatníci, kteří mají příjmy v podobě podílu na zisku jako společník veřejné obchodní společnosti či komplementář komanditní společnosti, příjmy z autorských honorářů, z nezávislého povolání a z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku.

Výši daně stanovené paušální částkou stanoví správce daně individuálně na základě předpokládané výše daně za zdaňovací období. Zákon o daních z příjmů upravuje postup, jímž správce daně paušální částku vyčíslí. Výše daně stanovené paušální částkou vychází z rozdílu předpokládaných příjmů a předpokládaných výdajů, které poplatník uvedl vedle dalších skutečností v žádosti o stanovení daně paušální částkou. Tento rozdíl se upraví o zákonem stanovené položky a z výsledné částky se určí daň za pomoci standardní sazby 15 %.  Rovněž se zohlední předpokládané slevy na dani nebo daňové zvýhodnění formou slevy na dani. Minimální paušální daň pak činí 600 Kč. Správce daně takto vyčíslenou daň musí projednat s poplatníkem a následně vydat rozhodnutí o stanovení daně, a to do 15. května daného zdaňovacího období. Daň je následně splatná nejpozději do 15. prosince daného zdaňovacího období. Z toho plyne, že poplatník s takto stanovenou daní neplatí zálohy na daň z příjmů fyzických osob.

Dosáhne-li poplatník v průběhu zdaňovacího období některých jiných příjmů v úhrnné výši přesahující 15 000 Kč za zdaňovací období, je povinen po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání. Podáním tohoto přiznání se rozhodnutí o dani stanovené paušální částkou v části vztahující se na zdaňovací období, za které bylo toto přiznání podáno, ruší. Správce daně může daň paušální částkou stanovit i na více zdaňovacích období, nejdéle však na 3 období. Správce daně také může daň stanovenou paušální částkou zrušit, a to pro zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž byla zjištěna neodpovídající výše příjmů, nebo došlo ke změně podmínek rozhodných pro stanovení daně paušální částkou daně.

S ohledem na řadu objektivních i subjektivních aspektů je tento institut využíván minimálně, a to v řádech pouhých desítek případů za rok.

1.2. Pojistné na důchodové pojistění a příspěvěk na státní politiku zaměstnanosti

Od 1. ledna 2009 se při stanovení vyměřovacího základu osob samostatně výdělečných činných vychází ze základu daně z příjmů ze samostatné činnosti (viz § 5b zákona o pojistném na sociální zabezpečení). Ročním vyměřovacím základem pro odvod pojistného na důchodové pojištění je částka, kterou si osoba samostatně výdělečná činná určí. Určený vyměřovací základ však nesmí činit méně než 50 % základu daně a zároveň nesmí činit méně než minimální vyměřovací základ.

Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která je v kalendářním roce účastna důchodového pojištění, rozhoduje, zda je vykonávána samostatná výdělečná činnost jako činnost hlavní, vedlejší nebo v kombinaci.

Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která v kalendářním roce vykonávala pouze hlavní činnost, se stanoví jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu platného pro kalendářní rok, za který se vyměřovací základ stanoví, a počtu kalendářních měsíců, v nichž byla hlavní činnost vykonávána aspoň po část tohoto měsíce. Do počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž trvaly kvalifikované důvody. Nejnižší měsíční vyměřovací základ při hlavní samostatné výdělečné činnosti činí nejméně 25 % průměrné mzdy. Za průměrnou mzdu se přitom považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.

Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která v kalendářním roce vykonávala pouze vedlejší činnost, se stanoví jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu platného pro kalendářní rok, za který se vyměřovací základ stanoví, a počtu kalendářních měsíců, v nichž byla vedlejší činnost vykonávána aspoň po část tohoto měsíce. Do počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž trvaly kvalifikované důvody. Nejnižší měsíční vyměřovací základ činí nejméně 10 % průměrné mzdy.

Osoba samostatně výdělečně činná (dále také jen „OSVČ“), která vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a nepřihlásila se k účasti na důchodovém pojištění, není účastna důchodového pojištění a není povinna platit pojistné v případě, že její základ daně z příjmů ze samostatné činnosti za předchozí kalendářní rok nedosáhl výše zakládající povinnou účast na důchodovém pojištění, tj. 2,4 násobek průměrné mzdy (§ 10 zákona o důchodovém pojištění).

Zákon o pojistném na sociální zabezpečení zohledňuje v rámci vyměřovacího základu i skutečnost, že osoba samostatně výdělečná činná má daň stanovenou paušální částkou. Při určení vyměřovacího základu se za základ daně z příjmů ze samostatné činnosti považuje rozdíl mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými výdaji, z něhož se vychází při výpočtu daně z příjmů stanovené paušální částkou.

Osoba, která aspoň po část kalendářního roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, je povinna vždy podat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději do jednoho měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok, a to i v případě, že má daná osoba daň stanovenou paušální částkou (viz § 15 zákona o pojistném na sociální zabezpečení).  

1.3. Pojistné na veřejné zdravotní pojistění

I v případě pojistného na veřejné zdravotní pojištění se při stanovení vyměřovacího základu osob samostatně výdělečných činných vychází ze základu daně z příjmů ze samostatné činnosti (viz § 3a zákona o pojistném na zdravotní pojištění). Ročním vyměřovacím základem pro odvod pojistného na veřejné zdravotní pojištění je od roku 2006 50 % základu daně z příjmů ze samostatné činnosti. Tento vyměřovací základ však nesmí činit méně než minimální vyměřovací základ, nejedná-li se o zákonem stanovenou výjimku.

Minimálním vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se rozumí průměrná mzda definovaná předpisy sociálního zabezpečení, viz výše. Minimální vyměřovací základ se sníží na poměrnou část, pokud v kalendářních měsících trvaly kvalifikované důvody.

Také zákon o pojistném na zdravotní pojištění zohledňuje v rámci vyměřovacího základu skutečnost, že osoba samostatně výdělečná činná má daň stanovenou paušální částkou. Při určení vyměřovacího základu se za základ daně z příjmů ze samostatné činnosti považuje rozdíl mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými výdaji, z něhož se vychází při výpočtu daně z příjmů stanovené paušální částkou.

Osoba samostatně výdělečně činná je povinna vždy podat všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok, a to i v případě, že má daná osoba daň stanovenou paušální částkou (viz § 24 odst. 2 zákona o pojistném na zdravotní pojištění).

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení její nezbytnosti

Tato část se kumulativně věnuje jak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, tak vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, přičemž je rozdělena podle jednotlivých tematických celků. Výsledkem by mělo být ucelené obecné pojednání o klíčových tématech navrhované právní úpravy. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

2.1. Paušalizace daně z příjmů a veřejných pojistných

Možnost poplatníka sjednat si se správcem daně daň (současný institut daně stanovené paušální částkou) je v zákoně o daních z příjmů již od roku 2001. Hlavním cílem tehdejší úpravy bylo pomoci drobným podnikatelům tím, že se jim v případě využití možnosti stanovit daň paušální částkou značně zjednoduší administrativa. I přes několik novel v průběhu následujících let s cílem zatraktivnit tento institut (např. zvýšení obratu do 5 000 000 Kč, zavedení možnosti souběhu s příjmy ze závislé činnosti) je tento využíván v řádech pouhých desítek případů za rok. Tento institut tak nepřináší chtěné významné snížení administrativy na straně poplatníků ani na straně státu.

Právě cíl zjednodušit daňový systém je podle Programového prohlášení vlády prioritou vlády pro oblast financí a hospodaření státu pro současné volební období. Vláda se, vědoma si výše uvedené nefunkčnosti stávajícího institutu daně stanovené paušální částkou, zavázala v Programovém prohlášení vlády ke konkrétní změně, kterou je rozšíření institutu paušální daně s cílem zjednodušit systém správy daní, posílit právní jistotu a snížit administrativní zátěž na straně správce daně i daňového subjektu.

Vláda v návaznosti na tyto body Programového prohlášení vlády dne 8. července 2019 schválila v rámci Plánu systémového snížení administrativní zátěže podnikatelů na období 2019 až 2022 (usnesení vlády č. 486) projekt paušální daně, která má podnikajícím fyzickým osobám s příjmy do 1 mil. Kč umožnit při zohlednění dalších parametrů zbavit se povinnosti přiznávat daň z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na veřejné zdravotní pojistné prostřednictvím placení jedné měsíční platby správci daně sestávající z minim pro tato veřejná pojistná, tj. částky, které již nyní všichni poplatníci povinně platí, a pevné částky daně z příjmů.

Cílem navrhované úpravy je tak nahradit stávající nepříliš využívaný systém stanovení daně paušální částkou (§ 7a zákona o daních z příjmů) novým koncepčním režimem založeným na dobrovolné bázi, který bude vstřícnější vůči poplatníkům a který u vybrané skupiny poplatníků s příjmy ze samostatné činnosti významně sníží administrativní náročnost, a to nejen ve vazbě na povinnosti související s daní z příjmů, ale i na povinnosti související s tzv. veřejnými pojistnými, a to paušalizací těchto tří plnění. Dojde tak k přesunu uspořeného času poplatníka na péči o jeho podnikatelské aktivity. Paušalizace daně z příjmů a veřejných pojistných nabízí poplatníkovi poměrně jednoduchý režim, kdy paušalizovanými platbami na daň z příjmů a veřejná pojistná zohledněnými v jedné měsíční platbě uskutečněné poplatníkem v paušálním režimu vůči správci daně, který je následně redistribuuje správcům veřejných pojistných, bude splněna povinnost k dani z příjmů i povinnost k veřejným pojistným, a to bez nutnosti navazujících povinností souvisejících s podáváním daňových přiznání a pojistných přehledů, s omezeným rozsahem evidenčních povinností a s výrazným omezením nejistoty vůči vstupům kontrolních činností správce daně.  Současně bude bez dalších potřebných úprav zákonů poplatníkovi poskytnuta možnost platit pojistné na důchodové pojištění nad rámec základní paušalizované částky pojistného na důchodové pojištění, aby se poplatník mohl rozhodnout, v jaké výši bude na pojistném na důchodové pojištění přispívat do systému sociálního zabezpečení, a tím ovlivnit výši důchodů, kterému mu následně poplynou na základě zákona o důchodovém pojištění. K danému lze využít současný institutu dobrovolného důchodového pojištění.

Navržený paušální režim naplňuje cíle vytyčené Programovým prohlášení vlády, a to zjednodušit systém správy daní (jedna paušální platba obsahující daň a veřejná pojistná), posílit právní jistotu (zákonem přesně dané podmínky paušálního režimu a výše paušálních plateb) a snížit administrativní zátěž na straně správce daně i daňového subjektu (paušalizace ze zákona namísto nutnosti sjednávat daň se správcem daně, eliminace řady povinností a minimalizace daňových kontrol poplatníků).

V zákoně o daních z příjmů tak dojde k vypuštění stávajícího institutu stanovení daně paušální částkou, zachyceného v současné podobě zákona o daních z příjmů v ustanovení § 7a, a jeho nahrazení tzv. paušálním režimem. Aby byl zajištěn plně funkční režim přesahující hmotněprávní řešení v zákoně o daních z příjmů, je zapracována do tohoto zákona řada procesních ustanovení, a to jak vůči samotné paušální dani, tak i vůči paušálním veřejným pojistným. Tento nový režim správy příjmových daní rovněž vyžaduje úpravu, v úvodu citovaných, předpisů nejen v oblasti pojistného na důchodové pojištění a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, ale s ohledem na vstřícný postup v rámci registrací i v působnosti živnostenského zákona.

2.2. Poplatník v paušálním režimu

Navrhovaná paušalizace daně z příjmů fyzických osob a veřejných pojistných míří na vybranou skupinu poplatníků s příjmy ze samostatné činnosti, u nichž je odůvodnitelné významné snížení administrativní náročnosti spojené s daňovou a pojistnou povinností. Návrh tak směřuje pouze na poplatníky s příjmy ze samostatné činnosti do 800 000 Kč, kteří nejsou plátci daně z přidané hodnoty. Návrh směřuje jak na daňové rezidenty České republiky, tak na daňové nerezidenty, pokud na území České republiky vykonávají činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti. Z důvodu, že paušalizaci podléhají tři výše uvedená plnění, která jsou vždy placena jednou platbou, návrh směřuje pouze na poplatníky daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze samostatné činnosti, kteří jsou příslušní k placení veřejných pojistných na území České republiky jako osoby samostatně výdělečně činné. Z důvodu, že paušalizace nemá zahrnovat daň z příjmů a veřejná pojistná z příjmů ze závislé činnosti, poplatník vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze závislé činnosti, nemůže vstoupit do paušálního režimu. Výjimkou je taková činnost, ze které plynou příjmy podléhající srážkové dani, protože v takovém případě není poplatník povinen podat daňové přiznání a daň z příjmů poplatníka může být rovna paušální dani.

Definuje se tak nová kategorie poplatníka daně z příjmů fyzických osob, a to poplatník v paušálním režimu. Poplatník se jím stává ze zákona při splnění stanovených podmínek. Podmínky se vztahují buď k  zdaňovacímu období, od kterého poplatník vstupuje do paušálního režimu (tzv. rozhodné období), nebo k období mu bezprostředně předcházejícímu. K začátku rozhodného zdaňovacího období se zkoumá příslušnost poplatníka k placení veřejných pojistných na území České republiky jako osoby samostatně výdělečně činné, plátcovství k dani z přidané hodnoty, účast na veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti, existence insolvenčního řízení a výkon závislé činnosti. Za bezprostředně předcházející zdaňovací období je testována výše příjmů ze samostatné činnosti.

Paušalizaci daně z příjmů a veřejných pojistných mohou využít nejen poplatníci, kteří již provozují činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, ale i poplatníci, kteří tuto činnost zahajují v průběhu kalendářního roku. Pokud poplatník zahajuje činnost v průběhu zdaňovacího období, platí pro něj podmínky výše uvedené s tím rozdílem, že se tyto podmínky nezkoumají k začátku rozhodného období, ale k okamžiku zahájení výkonu činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti. Tyto podmínky jsou doplněny o další, které jsou shodné s podmínkami pro stanovení daně v paušální výši. Tyto podmínky se testují za část zdaňovacího období předcházející zahájení činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti. Důvodem je skutečnost, že kdyby poplatník za část zdaňovacího období předcházející zahájení činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, již nesplňoval tyto podmínky, nemohl už by za dané zdaňovací období mít daň rovnu paušální dani, a proto nemá smysl, aby do paušálního režimu v tomto okamžiku vstupoval.

Za zahajujícího poplatníka se považuje i poplatník, který přerušil nebo ukončil činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, a opětovně zahájil výkon této činnosti. Tím nejsou myšleny případy, kdy poplatník již nějakou činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, provozuje a vedle toho zahajuje činnost v jiném oboru. Pokud poplatník v témže roce činnost přeruší a opětovně zahájí, může do paušálního režimu vstoupit, jen pokud v době před přerušením byl v paušálním režimu. Daň za dané zdaňovací období nemůže být zároveň paušální a zároveň vycházet ze skutečných příjmů, tj. nelze oba režimy kombinovat v rámci jednoho zdaňovacího období.

2.3. Vstup do paušálního režimu

Paušální režim je období, po které je poplatník poplatníkem v paušálním režimu. Poplatník se stává poplatníkem v paušálním režimu, tedy vstupuje do paušálního režimu, při splnění stanovených podmínek ze zákona. O vstupu do paušálního režimu nevydává správce daně rozhodnutí na rozdíl od dnešní daně stanovené paušální částkou. Pokud tedy poplatník má za to, že splňuje podmínky pro vstup do paušálního režimu, může správci daně podat oznámení, a tím vstoupit do paušálního režimu. Správce daně o tomto oznámení nijak nerozhoduje ani vstup do paušálního režimu nepotvrzuje. Poplatník si tak musí sám posoudit splnění podmínek. Skutečnost, že správce daně nerozhoduje o vstupu do paušálního režimu, neznamená, že správce daně si neověřuje naplnění podmínek pro vstup do paušálního režimu. Některé podmínky lze ověřit již při podání oznámení o vstupu do paušálního režimu (plátcovství, ztotožnění v rámci systému pojistného na důchodové pojištění a veřejného zdravotního pojištění), ale některé lze zjistit až později v průběhu zdaňovacího období, např. limit příjmů ze samostatné činnost až z daňového přiznání poplatníka, které bude zpravidla podáváno až po podání oznámení o vstupu do paušálního režimu. Pokud správce daně zjistí, že poplatník nevstoupil do paušálního režimu, ačkoli podal oznámení o vstupu, vyrozumí ho o této skutečnosti a upozorní poplatníka na následky nevstoupení do paušálního režimu. Pokud poplatník zjistí skutečnost, že do paušálního režimu platně nevstoupil, dříve než správce daně (případně dříve, než ho o tom správce daně vyrozumí), má povinnost toto oznámit správci daně. Důvodem je skutečnost, že i ukončení paušálního režimu nastává ze zákona a správce daně o  něm nerozhoduje.

Z výše uvedeného vyplývá, že nutnou podmínkou pro to, aby poplatník byl považován za poplatníka v paušálním režimu, je povinnost podat oznámení o vstupu do paušálního režimu. Toto oznámení se bude podávat pouze v rozhodném období, tj. období, ve kterém poplatník vstoupí do paušálního režimu, nikoliv pro každé období, po které je v paušálním režimu. Lhůta pro podání tohoto oznámení je do 10. ledna rozhodného období. Oznámení o vstupu do paušálního režimu je formulářové podání a podává se správci daně z příjmů.

Pro poplatníky, kteří zahajují činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, po 10. lednu, je lhůta do dne zahájení této činnosti. Důvodem této krátké lhůty je skutečnost, že do okamžiku splatnosti první paušální zálohy je nutné takového poplatníka zaregistrovat k dani z příjmů a k pojistnému na důchodové pojištění a poplatníka ztotožnit v rámci ztotožnění v  systému pojistného na důchodové pojištění a veřejného zdravotního pojištění. Za tímto účelem jsou poplatníci zahajující činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, povinni registrovat se k dani z příjmů u správce daně a oznámit zahájení své samostatné výdělečné činnosti své příslušné okresní správě sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovně ve stejné lhůtě jako pro podání oznámení o vstupu do paušálního režimu. Jedná se o další podmínku pro vstup do paušálního režimu. V tomto ohledu se však nejedná o nepřímou novelu právních předpisů Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví. Obecné lhůty uvedené v těchto předpisech zůstávají zachovány, pouze se zde stanovuje lhůta jakožto podmínka pro vstup výlučně do paušálního režimu. Jediným důsledkem při nedodržení lhůty bude nemožnost vstupu poplatníka do speciálního paušálního režimu.

Poplatníkovi, který zahajuje činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, se nabízejí celkem tři způsoby, jak, respektive kde učinit oznámení o vstupu do paušálního režimu a zároveň splnit oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Cílem je umožnit vyřízení si co nejvíce administrativy při zahájení samostatné výdělečné činnosti na jednom místě.

1) samostatně u více orgánů

Tato stávající varianta představuje administrativně největší zátěž pro poplatníka, nicméně je také možná. Konkrétně tedy znamená, že se poplatník u správce daně registruje k dani a podá oznámení o vstupu do paušálního režimu. Dále na živnostenském úřadě případně ohlásí živnost nebo požádá o koncesi. A konečně pak samostatně vůči okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně učiní oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti.

2) společné podání u správce daně

Alternativním postupem je možnost učinit více podání najednou u správce daně. Poplatník podá správci daně přihlášku k registraci k dani z příjmů a nově bude moci využít tzv. společného podání, kterým poplatník společně s oznámením o vstupu do paušálního režimu bude rovněž moci u správce daně oznámit zahájení samostatné výdělečné činnosti vůči okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně, pokud tak ještě neučinil. Správce daně následně do 5 pracovních dnů předá údaje požadované v oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, avšak den konečného předání správcem daně nemá vliv na lhůtu stanovenou pro účely vstupu do paušálního režimu díky institutu zachování lhůty. Podání vůči živnostenskému úřadu (tj. ohlášení živnosti a žádost o koncesi) však poplatník vždy musí učinit pouze na živnostenském úřadu. Avšak ne každá činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, je živností. Je tak možné, že poplatník si veškeré povinnosti související se zahájením samostatné výdělečné činnosti vyřídí u správce daně. 

3) na živnostenském úřadu

Kromě výše uvedeného může poplatník na živnostenském úřadu podle stávající právní úpravy využít jednotného registračního formuláře, kterým vedle ohlášení živnosti nebo žádosti o koncesi lze oznámit také zahájení samostatné výdělečné činnosti okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Dále se zde může registrovat k dani z příjmů a dani silniční. Nově se však doplňuje možnost poplatníka podat přímo u živnostenského úřadu také oznámení o vstupu do paušálního režimu (srov. § 45b živnostenského zákona). I zde bude využit institut zachování lhůty, aby předání údajů z těchto podání živnostenským úřadem správci daně nemělo vliv na lhůtu stanovenou pro účely vstupu do paušálního režimu.

2.4. Paušální režim a paušální zálohy

Jak už bylo výše uvedeno, paušálním režimem se rozumí období, po které je poplatník v paušálním režimu. Paušální režim je obecně koncipován tak, aby v něm byl poplatník vždy po celý kalendářní měsíc.

Poplatník se stává při splnění zákonem stanovených podmínek poplatníkem v paušálním režimu k 1. dni rozhodného zdaňovacího období, tedy období, ve kterém do 10. ledna podal oznámení o vstupu do paušálního režimu. Poplatník, který zahajuje činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, se stává poplatníkem v paušálním režimu k počátku kalendářního měsíce, ve kterém činnost zahajuje.

Obdobně i ukončení paušálního režimu nastává uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém nastala skutečnost, která má za následek ukončení paušálního režimu, nebo uplynutím kalendářního roku, ve kterém nastala skutečnost, která má za následek ukončení paušálního režimu.

Pro paušální režim platí, že poplatník na místo standardních záloh na daň z příjmů placených správci daně (pokud má povinnost je platit), záloh na pojistné na důchodové pojištění placených okresní správě sociálního zabezpečení a záloh na veřejné zdravotní pojištěné placených zdravotní pojišťovně platí správci daně paušální zálohu. Z praktického hlediska jsou paušální zálohy stěžejním institutem paušálního režimu, protože právě prostřednictvím nich je poplatníkům umožněno platit uvedená tři plnění dohromady jednou platbou, a to každý měsíc zdaňovacího období ve stejné výši s tím, že při splnění všech podmínek již není nutno po skončení zdaňovacího období nic doplácet ani nevznikají přeplatky a není nutno podávat daňové přiznání a pojistné přehledy. V placení všech tří plnění tímto způsobem spočívá největší administrativní úleva poskytovaná poplatníkům.

Tyto paušální zálohy jsou placeny po celou dobu, po kterou je poplatník v paušálním režimu.

Paušální zálohy se spravují podle daňového řádu a jejich správu vykonávají orgány Finanční správy České republiky. Tím je zajištěno, že poplatníci mohou všechny zálohy tvořící paušální zálohu platit jednou platbou na jedno místo, tedy na jeden účet u správce daně (na společný osobní daňový účet). Správce daně vybrané prostředky následně převede na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění. Zálohy na pojistné na důchodové pojištění a pojistné na veřejné zdravotní pojištění poplatníka v paušálním režimu se tak budou řídit daňovým řádem, nikoliv příslušným předpisem upravujícím tyto zálohy pro standardní poplatníky. V těchto předpisech bude stanovena pouze výše těchto záloh. V případě záloh na pojistné na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti bude výše záloh odvozená od minimálního měsíčního vyměřovacího základu (25 % průměrné mzdy) zvýšeného o 15 % a v případě záloh na pojistné na veřejné zdravotní pojištění bude výše záloh odvozena od 1/12 minimálního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné (50 % průměrné mzdy). Výše zálohy na daň z příjmů poplatníka v paušálním režimu bude 100 Kč.

Paušální zálohy se platí v zálohovém období (tedy kalendářním měsíci), ve kterém byl poplatník v paušálním režimu. Splatnost paušální zálohy je stanovena na 20. den příslušného zálohového období. Zároveň je stanovena výjimka pro zálohové období, ve kterém poplatník zahájil činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti; taková záloha je splatná až 20. den bezprostředně následujícího zálohového období, což znamená, že první dvě zálohy jsou splatné ve stejný den. Důvodem této výjimky je skutečnost, že poplatník může činnost zahájit v kterémkoli dni kalendářního měsíce, tedy i po jeho 20. dni, přičemž v takovém případě by nemohl splnit povinnost podle věty první daného odstavce. Zálohu je povinen zaplatit již na zálohové období, ve kterém činnost zahájil, protože paušální zálohy se platí v kalendářních měsících, ve kterých byl poplatník v paušálním režimu, a poplatníkem v paušálním režimu se poplatník stane již od začátku kalendářního měsíce, ve kterém zahájí činnost. Obdobný režim bude nastaven i pro úplně první zálohu v 1. roce nabytí účinnosti tohoto zákona.

Poplatníkovi v paušálním režimu bude u správce daně založen zvláštní osobní daňový účet, označovaný jako společný osobní daňový účet, na který bude posílat paušální zálohy. Paušální zálohy budou na tento účet placeny bez ohledu na to, zda poplatník bude nakonec mít za dané zdaňovací období daň rovnu paušální dani a paušální veřejná pojistná, či nikoli, protože smyslem společného osobního účtu je sdružovat platby poplatníka v paušálním režimu na všechna tři plnění. Paušální režim je koncipován tak, aby poplatník mohl zálohy na všechna tři plnění platit jednou platbou v jeden okamžik. Při platbě na společný osobní daňový účet tak poplatník nebude specifikovat, na které plnění peníze posílá. Pokud poplatník nebude mít na tomto účtu žádné nedoplatky a ve lhůtě splatnosti záloh zašle na tento účet přesně tu částku, kolik celkově činí paušální záloha, bude tím splněna jeho povinnost zaplatit zálohy na daň z příjmů i na veřejná pojistná. Pokud však poplatník pošle nižší částku, než kolik celkově činí paušální záloha, je nutno určit, jaké plnění bude z této částky uhrazeno. Toto přitom není ponecháno na rozhodnutí poplatníka, ale stanoví se pravidlo, že úhrada se použije na úhradu pohledávek na společném osobním daňovém účtu se stejným datem splatnosti v poměru podle jejich výše. Pokud tedy například poplatník zaplatí poloviční částku, než kolik činí celková paušální záloha, zaplatí tím polovinu z předepsané zálohy na daň, polovinu z předepsané zálohy na pojistné na zdravotní pojištění a polovinu z předepsané zálohy na pojistné na důchodové pojištění a ve zbylé polovině každé zálohy mu vznikne nedoplatek. V důsledku tohoto pravidla tak budou úhrady na jednotlivá plnění vždy uhrazena ve stejném poměru a i nedoplatky na nich budou vznikat ve stejném poměru.

Současně bude poplatníkovi umožněno, aby, ačkoli jsou paušální zálohy splatné pravidelně jednou za kalendářní měsíc, mohl na společný osobní daňový účet zaslat vyšší platbu (např. jednorázově na celý rok dopředu) a zaslané prostředky se poté postupně započítávaly na splatné paušální zálohy a nikoliv jako v obecném režimu podle daňového řádu na jiné nedoplatky (podle § 154 odst. 2 věty třetí daňového řádu ve znění ST 841 se úhrada nedoplatku neprovede, pokud je odůvodněný předpoklad ke vzniku povinnosti uhradit daň na osobním účtu, na kterém je přeplatek, v případě „předplacení“ paušálních záloh na celý rok dopředu by však zřejmě vzhledem k výši přeplatku a délce období, které by tento přeplatek mohl pokrýt, tento odůvodněný předpoklad nebyl naplněn).

Vzhledem ke specifickému režimu paušální daně nebude mít poplatník nárok na daňové zvýhodnění na vyživované děti podle § 35c zákona o daních z příjmů a ani nebude moci uplatňovat slevy na dani z příjmů podle § 35ba zákona o daních z příjmů.

2.5. Paušální daň a paušální veřejná pojistná

Je nutné rozlišovat mezi institutem paušální daně a institutem paušálního režimu. Paušální daň se uplatní jen v tom zdaňovacím období, ve kterém jsou splněny podmínky pro paušalizaci daně z příjmů a veřejných pojistných (viz § 7a zákona o daních z příjmů). Podmínky, za kterých se daň rovná paušální daní, však plně nekorespondují se skutečnostmi, které mají za následek ukončení paušálního režimu (viz § 2a odst. 4 zákona o daních z příjmů). Některé skutečnosti, které u poplatníka nastanou, totiž vyžadují pouze podání daňového přiznání za dané zdaňovací období a neznamenají porušení podmínek, které by mělo za následek ukončení paušálního režimu. Je tak nutné vždy zkoumat, zda nesplnění podmínky pro uplatnění paušální daně za dané zdaňovací období je současně skutečností, která má za následek, že poplatník přestane být poplatníkem v paušálním režimu. Z daného vyplývá, že skutečnost, že poplatník je poplatníkem v paušálním režimu, nemusí znamenat, že tento poplatník má za dané zdaňovací období paušální daň a paušální veřejná pojistná a že je tak zproštěn povinnosti podat daňové přiznání nebo přehledy o příjmech a výdajích. V některých případech naopak může mít daň rovnu paušální dani i poplatník, který v daném zdaňovacím období přestal být poplatníkem v paušálním režimu.

V rámci podmínek, za kterých je daň rovna paušální dani, se zkoumá, zda je poplatník ke konci zdaňovacího období poplatníkem v paušálním režimu. V určitých specifických případech je daň rovna paušální dani i v případě, kdy tomu tak není (viz § 7a odst. 2 a 3 zákona o daních z příjmů). Dalšími podmínkami pro stanovení daně ve výši paušální daně jsou taxativní výčet příjmů, kterých poplatník za dané zdaňovací období může dosáhnout (příjmy ze samostatné činnosti nepřevyšující 800 000 Kč, žádné příjmy ze závislé činnosti a zbývající druhy příjmů nepřevyšující 15 000 Kč), neplátcovství daně z přidané hodnoty a skutečnost, že poplatník není společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti.

Výše paušální daně je rovna součtu záloh na daň z příjmů, které byl poplatník v paušálním režimu povinen za dané zdaňovací období zaplatit. Výše paušální daně tak vždy odpovídá počtu kalendářních měsíců, ve kterých byl poplatník v paušálním režimu. Pokud tedy poplatník v některé části zdaňovacího období přerušil činnost, bude jeho daň úměrně tomuto přerušení nižší než daň poplatníka, který činnost vykonával po celé zdaňovací období. Systém je zároveň nastaven tak, aby poplatník, který v průběhu zdaňovacího období řádně a včas plní povinnost platit paušální zálohy, po skončení zdaňovacího období nemusel již nic doplácet ani mu nevznikl přeplatek. Obdobně i v případě paušálních veřejných pojistných.

Pokud jsou naplněny podmínky pro paušalizaci daně z příjmů a poplatníkova daň z příjmů je tak rovna paušální dani, jsou i pojistné na důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění rovny paušálním pojistným.

Paušálními veřejnými pojistnými se přitom rozumí pouze pojistné na důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění za období, za které má poplatník daň rovnu paušální dani. V takovém případě totiž i pro veřejná pojistná platí princip, že pojistné za dané období se rovná součtu záloh, které měl poplatník v průběhu tohoto období zaplatit. Vzhledem k tomu, že orgány Finanční správy spravují i zálohy na veřejná pojistná poplatníků v paušálním režimu, tedy zálohy všech poplatníků v paušálním režimu bez ohledu na to, zda poplatník bude mít za dané zdaňovací období daň rovnu paušální dani, či nikoli (což ostatně v okamžiku placení záloh ani není známo), je vhodné ponechat jim i správu paušálních veřejných pojistných po jejich vyměření, protože případný doplatek na paušálním veřejném pojistném odpovídá výši nezaplacené zálohy a není efektivní přenášet vymáhání tohoto doplatku na správce příslušného pojistného.

Na rozdíl od záloh na veřejná pojistná poplatníka v paušálním režimu, které budou spravovány správcem daně podle daňového řádu, bude pojistné na důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění spravováno správcem daně podle daňového řádu jen, bude-li daň z příjmů poplatníka rovna paušální dani.

Pokud tedy je daň z příjmů rovna paušální dani, jsou splněny podmínky paušalizace daně z příjmů a veřejných pojistných, tj. zaplacením paušálních záloh (na daň z příjmů a veřejná pojistná) jsou splněny daňové a pojistné povinnosti bez nutnosti daň či pojistná tvrdit a podávat daňové přiznání a pojistné přehledy.

Co se týče zproštění povinnosti podávat daňové přiznání k dani z příjmů, tato povinnost bude formálně trvat i v případě, kdy poplatník splní podmínky pro to, aby jeho daň byla rovna paušální dani. Splnění této povinnosti, aniž by poplatník musel reálně podávat daňové přiznání, bude zajištěno fikcí, podle které se na poplatníka, který splňuje podmínky pro to, aby jeho daň byla rovna paušální dani, hledí, jako by podal daňové přiznání k dani ve výši paušální daně v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání. Poplatník tak musí vždy po skončení zdaňovacího období zhodnotit, zda za dané zdaňovací období splnil podmínky paušalizace daně z příjmů a má tedy daň rovnu paušální dani, nebo nikoli, a pokud tomu tak bude, nepodává daňové přiznání. Pokud by poplatník i v tomto případě daňové přiznání podal, nepřihlíželo by se k němu. Toto je pro právní jistotu uvedeno přímo v textu zákona, ale bylo by tomu tak i na základě obecné úpravy v daňovém řádu. Pokud by totiž poplatník podal daňové přiznání před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání, fiktivní daňové přiznání by bylo považováno za opravné daňové přiznání k přiznání skutečně podanému a nahradilo by ho (§ 138 odst. 1 daňového řádu), takže by se k původně podanému přiznání nepřihlíželo (§ 138 odst. 2 daňového řádu). Pokud by poplatník podal dodatečné daňové přiznání na daň v jiné výši než paušální daň, byla by daň v tomto přiznání uvedena nesprávně a správce daně by poslední známou daň (vyměřenou podle § 38lj zákona o daních z příjmů) nezměnil, tj. nepřistoupil by k doměření.

Jedinou výjimkou z nemožnosti podat daňové přiznání je situace podle § 7a odst. 4 zákona o daních z příjmů týkající se vyloučení dvojího zdanění příjmů plynoucích poplatníkovi ze zdrojů v zahraničí, blíže viz odůvodnění k tomuto ustanovení.

Výše uvedenou fikcí je zajištěno, že pokud poplatník nesplní za dané zdaňovací období podmínky, za kterých je daň rovna paušální dani, je naopak povinen podat daňové přiznání a pro určení daně vycházet ze skutečných příjmů (standardní režim), protože jeho daň není rovna paušální dani, a tudíž se neaplikuje výše uvedená fikce ani pravidlo o výši daně z příjmů.

Co se týče povinnosti podávat přehledy o příjmech a výdajích, bude stanoveno, že tuto povinnost nemají poplatníci, kteří mají daň rovnu paušální dani. Tím opět bude zajištěno, že v případě, kdy poplatníkova daň není rovna paušální dani, ale daň z příjmů vychází ze skutečných příjmů, povinnost podat přehledy o příjmech a výdajích bude zachována. Obdobná konstrukce je použita i v případě výše veřejného pojistného za dané období. Jinými slovy, pokud je poplatníkova daň z příjmů rovna paušální dani, je veřejné pojistné rovno paušálnímu veřejnému pojistnému (tj. vychází z minimálních vyměřovacích základů), není-li tomu tak, bude výše veřejného pojistného odvozena od základu daně z příjmů ze samostatné činnosti podle standardních pravidel. Je však důležité zmínit, že zaplacené paušální zálohy za dané období se vždy započtou na daň z příjmů a veřejná pojistná, ať již poplatník má, či nemá daň rovnu paušální dani za dané zdaňovací období.

Pokud je tedy daň poplatníka stanovena standardním způsobem podle obecných ustanovení zákona o daních z příjmů, jsou i jeho veřejná pojistná stanovena standardním způsobem podle příslušných zákonů a spravují se podle těchto zákonů (to znamená, že se podle příslušných zákonů spravují případné doplatky a přeplatky na veřejných pojistných).

2.6. Shrnutí možných režimů v paušálním režimu 

Z výše uvedeného vyplývá, že v paušálním režimu může nastat několik režimů v závislosti na splnění či nesplnění podmínek pro vstup do paušálního režimu, pro stanovení daně ve výši paušální daně, nebo v závislosti na nastalé skutečnosti, která má za následek vystoupení z paušálního režimu. Níže je uvedena tabulka, která tyto situace, resp. skutečnosti, které mohou nastat u poplatníka, shrnuje, a následuje stručný popis těchto situací.

 Tabulka č. 1

Situace, které mohou nastat u poplatníka v daném zdaňovacím období, lze shrnout následovně:

1. poplatník se nestal poplatníkem v paušálním režimu,
2. poplatník nepřestal být poplatníkem v paušálním režimu a splnil za toto období podmínky pro uplatnění paušální daně (nenastala skutečnost uvedená v tabulce pod body 1 až 10),
3. poplatník nepřestal být poplatníkem v paušálním režimu a nesplnil podmínky pro uplatnění paušální daně (nastala skutečnost uvedená v tabulce pod body 9 a 10),
4. poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu ke konci zdaňovacího období a splnil za toto období podmínky pro uplatnění paušální daně (nastala skutečnost uvedená v tabulce pod body 4 a 5, nebo nastala skutečnost uvedená pod body 6c, 6d, 7 a 8 v prosinci),
5. poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu ke konci zdaňovacího období a nesplnil podmínky pro uplatnění paušální daně (nastala skutečnost uvedená v tabulce pod body 1 až 3, nastala skutečnost uvedená pod body 6a, 6b, 6c v prosinci, přičemž v případě přerušení poplatník neobnovil činnost do lhůty pro podání daňového přiznání),
6. poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu v průběhu zdaňovacího období a splnil za toto období podmínky pro uplatnění paušální daně (nastala skutečnost uvedená v tabulce pod bodem 6c za podmínky, že poplatník znovuzahájil činnost do lhůty pro podání daňového přiznání),
7. poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu v průběhu zdaňovacího období a nesplnil podmínky pro uplatnění paušální daně (nastala skutečnost uvedená v bodě 6, přičemž v případě přerušení poplatník neobnovil činnost do lhůty pro podání daňového přiznání).

2.6.1. Poplatník se nestal poplatníkem v paušálním režimu

K uvedené situaci lze uvést, že ta může nastat, pokud poplatník nepodal oznámení o vstupu do paušálního režimu, nebo podal, ale nesplnil některou z podmínek pro vstup do paušálního režimu (materiální kritéria, která se vážou k jeho osobě nebo příjmům, nebo formální kritéria, kterým je zejména podání oznámení o vstupu do paušálního režimu). V takovém případě se na poplatníka od počátku uplatňuje standardní režim placení daně z příjmů a veřejných pojistných příslušným institucím včetně povinnosti podávat daňové přiznání a pojistné přehledy. Pokud se na skutečnost, že poplatník nevstoupil do paušálního režimu, přijde až později (nikoliv hned po podání oznámení o vstupu do paušálního režimu), je možné, že poplatník již platil souhrnné paušální zálohy správci daně, který zálohy na veřejná pojistná již převedl příslušným správcům pojistného, protože nic nenasvědčovalo tomu, že poplatníkovi daně z příjmů paušální režim nevznikl. V okamžiku, kdy správce daně zjistí (ať již z vlastního zjištění, nebo na základě oznámení poplatníka), že poplatník nevstoupil do paušálního režimu, další platby přijaté na společný osobní daňový účet již nepřeposílá. Tyto platby se stanou přeplatkem, projdou-li testem vratitelnosti (zejména zda poplatník nedluží na klasických zálohách na daň z příjmů), stanou se vratitelným přeplatkem, o který si může poplatník za podmínek daňového řádu požádat. Ve vztahu k pomyslným dlužným paušálním zálohám budou tyto předpisy paušálních záloh stornovány a jejich případné vymáhání či sankciování bude ukončeno. To však neznamená, že sankce nevznikly z titulu nedodržení standardního režimu daně z příjmů a veřejných pojistných, podle kterého měl poplatník postupovat. Ve vztahu k paušálním zálohám, které již takový poplatník zaplatil a správce daně převedl, v takovém případě poplatníkovi vznikne výše uvedený přeplatek pouze z části za daň z příjmů. Přeplatek na společném daňovém osobním účtu nevznikne z části paušálních záloh, které již správce daně převedl správcům veřejných pojistných, tyto platby se započtou na standardní zálohy na veřejná pojistná u těchto správců. Je však možné, že standardní zálohy na veřejná pojistná budou vyšší než paušální zálohy a poplatník tak bude muset tyto zálohy doplatit. Uplatní se též standardní režim případných sankcí.

Po konci zdaňovacího období je poplatník povinen podat řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob a pojistné přehledy. Neučinil-li tak poplatník, hrozí mu sankce spojené s nesplněním těchto povinností. Je nutné zdůraznit, že platí povinnost podat řádné daňové přiznání, nikoliv dodatečné daňové přiznání, a to i v případě, že se původně uplatnila fikce podání daňového přiznání, pokud se v  okamžiku lhůty pro podání daňového přiznání nevědělo, že poplatník nevstoupil do paušálního režimu. Jelikož se tato fikce uplatní, jen pokud poplatníkova daň je rovna paušální dani, a to v daném případě nebylo splněno, byť se na to přišlo později, fikce se vlastně nikdy neuplatnila a poplatník nemá vyměřenu daň z příjmů. Správce daně to pouze zanese do evidence daní, ale formálně rušit fikci nemusí.

2.6.2. Poplatník nepřestal být poplatníkem v paušálním režimu a splnil za toto období podmínky pro uplatnění paušální daně

Poplatník platně vstoupil do paušálního režimu, nenastaly skutečnosti, které by vedly k tomu, že poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu ke konci nebo v průběhu zdaňovacího období, a za dané zdaňovací období jsou splněny podmínky, za kterých je daň z příjmů rovna paušální dani, tudíž i veřejná pojistná jsou paušalizována. V takovém případě má poplatník včasným a řádným uhrazením paušálních záloh splatných v daném zdaňovacím období splněnu jak povinnost k dani z příjmů, tak povinnost k veřejným pojistným. Poplatník po skončení zdaňovacího období díky fikci podaného daňového přiznání nemusí podávat toto přiznání a nemá ani povinnost podávat pojistné přehledy. Zaplacené paušální zálohy se mu započtou na paušální daň a paušální veřejná pojistná k poslednímu dni lhůty pro podání daňového přiznáni k dani z příjmů fyzických osob. V následujícím zdaňovacím období je poplatník nadále v paušálním režimu a platí paušální zálohy. Pokud poplatník v rámci daného zdaňovacího období nezaplatil některou z paušálních záloh, vzniká mu nedoplatek, který je úročen podle daňového řádu, a to do okamžiku splatnosti daně z příjmů nebo veřejného pojistného. Splatnost veřejného pojistného je shodná se splatností paušální daně. V tomto okamžiku se případné nedoplatky na paušálních zálohách stávají nedoplatkem na paušální dani nebo paušálních veřejných pojistných. Jelikož je paušální veřejné pojistné spravováno podle daňového řádu, tak nebude-li nedoplatek na tomto plnění uhrazen, vzniká úrok z prodlení podle daňového řádu. Nedoplatky na paušálních veřejných pojistných spravuje správce daně do jejich uhrazení, vymožení nebo do 5 let od jejich vzniku. Následně bude takový nedoplatek převeden správci veřejného pojistného a poplatník je povinen po této lhůtě nedoplatky vypořádat se svou okresní správou sociálního zabezpečení a svou zdravotní pojišťovnou.

2.6.3. Poplatník nepřestal být poplatníkem v paušálním režimu a nesplnil za toto období podmínky pro uplatnění paušální daně

Poplatník platně vstoupil do paušálního režimu, nenastaly skutečnosti, které by vedly k tomu, že poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu ke konci nebo v průběhu zdaňovacího období, ale za dané zdaňovací období nejsou splněny podmínky, za kterých je daň z příjmů rovna paušální dani, tudíž daň z příjmů ani veřejná pojistná nejsou paušalizována. Typicky jde o situaci, kdy poplatníkovi v rámci zdaňovacího období plyne jiný příjem než ze samostatné činnosti. Tyto skutečnosti nejsou důvodem pro ukončení paušálního režimu, ale daň nemůže být paušalizována, protože paušální daň paušalizuje pouze daň z příjmů ze samostatné činnosti. Daň poplatníka bude stanovena v obecném režimu, to znamená, že musí podat za dané zdaňovací období řádné daňové přiznání (nevztáhne se na něj fikce podání daňového přiznání) a v něm vyčíslit svou daň podle obecných pravidel (tedy jako rozdíl mezi příjmy a výdaji, vycházet z výsledku hospodaření, případně využít výdaje v paušální výši podle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů). Obdobně i v případě veřejných pojistných, která budou vycházet ze základu daně určeného podle předchozí věty, a poplatník je povinen podat pojistné přehledy. Paušální zálohy zaplacené správci daně se však započtou na skutečnou daň z příjmů a veřejná pojistná. V dalším roce poplatník zůstává v paušálním režimu a nadále platí paušální zálohy. Pokud poplatník v rámci daného zdaňovacího období nezaplatil některou z paušálních záloh, vzniká mu nedoplatek u správce daně, který je úročen podle daňového řádu, a to do okamžiku splatnosti daně z příjmů. To platí i v případě dlužných záloh na veřejná pojistná. Uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů však tyto nedoplatky na veřejných pojistných s výjimkou příslušenství zanikají u správce daně. To znamená, že případné úroky z prodlení z nezaplacených záloh je poplatník povinen nadále zaplatit správci daně, který je následně převede správci pojistného. Neznamená to však, že by zanikla povinnost uhradit dlužné pojistné. Poplatník je nadále bude dlužit příslušné okresní správě sociální zabezpečení nebo příslušné zdravotní pojišťovně. Podle příslušných předpisů upravujících pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na veřejné zdravotní pojištění budou tyto nezaplacené zálohy na pojistném zahrnuty v doplatku na pojistném (rozdíl skutečného pojistného a nezaplacených záloh), který poplatníkovi vznikne na základě podaného přehledu o příjmech a výdajích.

2.6.4. Poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu ke konci zdaňovacího období a splnil za toto období podmínky pro uplatnění paušální daně

Poplatník platně vstoupil do paušálního režimu, nastala skutečnost, která vede k tomu, že poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu ke konci zdaňovacího období, ale za dané zdaňovací období jsou splněny podmínky, za kterých je daň z příjmů rovna paušální dani, tudíž i veřejná pojistná jsou paušalizována. Jedná se zejména o dobrovolné vystoupení z paušálního režimu nebo o situaci, kdy v prosinci nastaly určité skutečnosti, které mají za následek ukončení paušálního režimu uplynutím daného kalendářního měsíce, které však nebrání tomu, aby daň byla rovna paušální dani. V takovém případě má poplatník včasným a řádným uhrazením paušálních záloh splatných v daném zdaňovacím období splněnu jak povinnost k dani z příjmů, tak povinnost k veřejným pojistným. Uplatní se postup uvedený ad 2.6.2. s tím rozdílem, že v následujícím zdaňovacím období je poplatník v běžném režimu a neplatí již paušální zálohy.

2.6.5. Poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu ke konci zdaňovacího období a nesplnil za toto období podmínky pro uplatnění paušální daně

Poplatník platně vstoupil do paušálního režimu, nastala skutečnost, která vede k tomu, že poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu ke konci zdaňovacího období, a za dané zdaňovací období nejsou splněny podmínky, za kterých je daň z příjmů rovna paušální dani, tudíž daň z příjmů ani veřejná pojistná nejsou paušalizována. Jedná se zejména o vznik plátcovství k dani z přidané hodnoty nebo o překročení limitu příjmů ze samostatné činnosti. Poplatník po celé zdaňovací období platí paušální zálohy správci daně, přestože ke skutečnosti, která má za následek ukončení paušálního režimu, došlo v průběhu zdaňovacího období. Daň z příjmů v takovém případě bude stanovena v obecném režimu, obdobně i veřejná pojistná. Uplatní se postup uvedený ad 2.6.3. s tím rozdílem, že v následujícím zdaňovacím období je poplatník ...