Používání cizích měn v účetnictví podnikatelů a vnitropodniková směrnice

Zacházení s cizími měnami je v účetnictví upraveno především zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Podnikatelé účtující v podvojném účetnictví se ještě řídí ustanoveními vyhlášky č. 500/2002 Sb., a Českým účetním standardem č. 006 – Kursové rozdíly; ti, co používají jednoduché účetnictví, se řídí vyhláškou č. 325/2015 Sb.

Zákonem se musí řídit jak ti, co vedou podvojné, tak i ti, co vedou jednoduché účetnictví, proto probereme nejdříve ustanovení zákona. Především jde o jeho § 4 odst. 12, kde je určeno, že účetnictví se vede v peněžních jednotkách české měny. Z tohoto ustanovení je jednoznačné, že v jiné než české měně nemůže účetní jednotka, která má povinnost se řídit českým zákonem o účetnictví, zaúčtovat na žádný účet žádnou položku v cizí měně, a to ani v případě, kdy pro svou činnost využívá pouze a jedině cizí měnu. Každá česká účetní jednotka musí pro účely účetnictví vždy cizí měnu přepočítat na české koruny. Zároveň je v tomto ustanovení ale uvedeno, a to u vyjmenovaných druhů majetku a závazků, že pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, musí být sledovány současně i v cizí měně.

Dále jsou to ustanovení § 24 odst. 6 až 9. V odstavci 6 je stanoveno, že výše zmíněný přepočet se provádí jednak ke dni uskutečnění jednotlivého ...