I-41 Zákaznické věrnostní programy

Interpretace Národní účetní rady

I-41 Zákaznické věrnostní programy

Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, § 7, odst. 1). Za vedení účetnictví je odpovědná účetní jednotka. Tato interpretace není právně závazným stanoviskem, pouze vyjadřuje odborný názor Národní účetní rady a může být aplikována pouze v kontextu s Předmluvou Národní účetní rady k interpretacím českých účetních předpisů. Postup popsaný v této interpretaci poskytuje účetní jednotce návod v případech, kdy má jejich aplikace významný dopad na informace uvedené v účetní závěrce a kdy informační přínosy jsou větší než náklady nutné na jejich získání.

Popis problému:

1. Úspěšná podnikatelská činnost se neobejde bez systematické práce se zákazníky, ať již současnými anebo potenciálními. Vysoká kvalita výrobků, zboží a poskytovaných služeb za relativně příznivou cenu je zákazníky považována za samozřejmost, proto podniky musí hledat jiné cesty, jak upoutat zákazníkovu přízeň trvale. Podniky využívají širokou škálu marketingových nástrojů a komunikačních kanálů, aby zákazníky získaly a udržely. Jednou z nejoblíbenějších metod jsou zákaznické věrnostní programy.

2. Účetní jednotky využívají zákaznické věrnostní programy, aby podnítily své zákazníky nakupovat jejich výrobky, zboží nebo služby. Společným rysem věrnostních programů je, že podnik přizná zákazníkovi nároky na budoucí odměny, např. ve formě věrnostních kreditů (tzv. „body“) nebo slevových kupónů. Tyto věrnostní nároky mohou být udíleny za individuální nákupy, hromadné nákupy nebo za nepřetržitou věrnost zákazníka po určité období. Zákazník může následně proměnit tyto věrnostní nároky za různé odměny. Odměny bývají ve formě výrobků, zboží nebo služeb (dále jen „produkty“), které zákazník může obdržet zdarma nebo se slevou. Odměny může poskytovat přímo podnik, který věrnostní nároky přiznal, příp. si zákazník může své „body“ proměnit za odměny od jiných smluvních partnerů. V některých případech může zákazník uplatnit obdržené věrnostní nároky pouze po omezenou dobu. V jiných situacích má naopak zákazník právo vybírat si odměny bez jakéhokoliv časového omezení. V dalším textu budou veškeré nároky na budoucí odměny přiznané účetní jednotkou zákazníkovi za jeho nákup označovány souhrnně jako věrnostní kredity bez ohledu na to, zda budou mít formu bodů, slevových kupónů, kuponů na produkty zdarma či jinou podobu.

3. V českých účetních předpisech chybí explicitní úprava věrnostních programů. Různorodost věrnostních programů vede k tomu, že jejich účetní řešení se mezi účetními jednotkami liší. V účetní teorii lze nalézt tři základní postupy účtování z pohledu dodavatele výkonů:

a) průběžné účtování: účetní jednotka promítne nárok na produkty přiznaný ve věrnostním programu do výsledku hospodaření v okamžiku, kdy zákazník využije svého práva na produkty zdarma nebo se slevou;

b) nákladové řešení: účetní jednotka promítne nárok na produkty přiznaný ve věrnostním programu do výsledku hospodaření v okamžiku, kdy bylo zákazníkovi uděleno právo na produkty zdarma nebo se slevou, a to zaúčtováním závazku (obvykle rezerva) souvztažně oproti provozním nákladům ve výši očekávaných nákladů na splnění závazku;

c) výnosové řešení (inspirované IFRS): účetní jednotka promítne nárok na produkty přiznaný ve věrnostním programu do hospodářského výsledku hospodaření v okamžiku, kdy bylo zákazníkovi uděleno právo na produkty zdarma nebo se slevou, a to prostřednictvím časového rozlišení výnosů ve výši poměrné části výnosů, které připadají na produkty zdarma nebo se slevou.

4. Průběžné účtování není z pohledu českého účetnictví obecně akceptovatelné, neboť obvykle nenaplňuje požadavek věcné a časové souvislosti výnosů a nákladů s účetním obdobím (§3, odst. 1 zákona o účetnictví) a vede k tomu, že jsou náklady a výnosy vztahující se k témuž předmětu účtovány do různých období. Nákladové řešení je z pohledu českého účetnictví akceptovatelné a odpovídá rovněž jeho historickému zakotvení a obecně akceptovaným postupům. Výnosové řešení nebylo doposud v rámci českého účetnictví detailně řešeno.

5. Při absenci podrobného popisu přístupu k vykazování věrnostních programů vyvstává například otázka, zda je přístup k vykazování věrnostních programů v účetních závěrkách připravených dle IFRS - tj. výnosové řešení - akceptovatelné i podle českých účetních předpisů. Cílem této Interpretace je proto posoudit, zda je akceptovatelné výnosové účetní řešení zákaznických věrnostních programů z pohledu dodavatele výkonů v těch případech, kdy účetní jednotka uděluje zákazníkům v rámci výchozího prodeje věrnostní kredity, které mohou být později přeměněny na produkty zdarma nebo se slevou v porovnání s běžnou ...