Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, § 7 odst. 1). Za vedení účetnictví je odpovědná účetní jednotka. Tato interpretace není právně závazným stanoviskem, pouze vyjadřuje odborný názor Národní účetní rady a může být aplikována pouze v kontextu s Předmluvou Národní účetní rady k interpretacím českých účetních předpisů. Postup popsaný v této interpretaci poskytuje účetní jednotce návod v případech, kdy má jejich aplikace významný dopad na informace uvedené v účetní závěrce a kdy informační přínosy jsou větší než náklady nutné na jejich získání.
Popis problému:
1. Běžné opotřebení stálých aktiv je zachyceno prostřednictvím odpisů. V průběhu doby použitelnosti stálých aktiv ale mohou nastat situace, kdy účetní zůstatková hodnota již neodpovídá částce, kterou je dané aktivum účetní jednotce schopné vygenerovat (podobně jako u zásob, kdy účetní jednotka v rámci inventarizace ověřuje, zda je daná položka zásob prodejná alespoň za svoji pořizovací cenu). V takovém případě by mělo být vyčísleno a vykázáno znehodnocení daného aktiva.
2. Český účetní standard č. 005 v bodě 4.1.2 uvádí, že opravné položky k odpisovanému dlouhodobému majetku, jehož užitná hodnota se běžně snižuje opotřebením, se tvoří v případech, kdy je jeho užitná hodnota zjištěná při inventarizaci výrazně nižší, než je jeho ocenění v účetnictví po odečtení oprávek, a toto snížení hodnoty nelze považovat za definitivní (za snížení trvalého charakteru). Pojem užitná hodnota ani její stanovení již není nikde definován.
3. Zavedená praxe v ČR považuje odpisování za trvalé znehodnocení dlouhodobých aktiv, zatímco opravné položky za dočasné snížení hodnoty dlouhodobých aktiv. Obecně lze považovat za tzv. trvalé snížení hodnoty aktiva stav, kdy došlo k vyčerpání kapacity a užitečnosti, kterou aktivum účetní jednotce poskytuje. Toto snížení je v účetnictví zobrazeno prostřednictvím odpisování dlouhodobého aktiva po očekávanou dobu jeho použitelnosti, která může být vyjádřena časovým obdobím nebo celkovým výkonem. Aktivum je však využíváno v podmínkách a za okolností, které se mohou nad rámec původního očekávání měnit a mohou tak dočasně ovlivňovat využití aktiva a v důsledku též jeho hodnotu. Snížení hodnoty aktiva v důsledku okolností, které nejsou dány využitím aktiva lze považovat za tzv. dočasné snížení hodnoty a v účetnictví je toto snížení zobrazeno prostřednictvím opravných položek. Jednoznačná hranice definující obsahový rozdíl mezi trvalým a dočasným snížením hodnoty majetku však neexistuje a pomyslné dočasné snížení může být v důsledku trvalým (anebo naopak).
4. Cílem interpretace je stanovit postup při testování stálých aktiv na znehodnocení a vyjasnit následné zaúčtování (vykázání) identifikovaného znehodnocení. Interpretace řeší primárně následující otázky:
- Kdy mají být stálá aktiva testována na znehodnocení?
- Jaká hodnota je výsledkem testu na znehodnocení?
- Jakým způsobem jsou stálá aktiva testována na znehodnocení?
- Jak je případné znehodnocení zachyceno v účetní závěrce?
- Jak přistoupit ke zrušení zaúčtovaného znehodnocení v budoucnosti, pominou-li důvody?
5. Interpretace neupravuje postup pro testování hodnoty stálých finančních aktiv.
Řešení:
Definice
6. Pro potřeby řešení této interpretace jsou definovány následující pojmy:
- Penězotvorná jednotka je nejmenší skupina aktiv, která generuje peněžní toky dostatečně nezávisle na ostatních penězotvorných jednotkách.
- Celopodniková aktiva jsou taková aktiva, která samostatně ani ve spojení s jinými aktivy negenerují žádné nebo generují pouze zanedbatelné peněžní toky.
Indikace znehodnocení
7. Účetní jednotka otestuje stálé aktivum (i nedokončené) v případech, kdy existuje předpoklad, že by aktivum mohlo být znehodnocené. Existence takového předpokladu je obvykle založena na následujících externích či interních indikacích.
8. Mezi externí indikace patří například:
- pokles tržní hodnoty aktiva;
- technologické či legislativní změny s negativním dopadem na využití aktiva;
- ztráta významného zákazníka;
- vstup nové konkurence na trh;
- negativní vývoj měnového kurzu;
- zvýšení úrokových sazeb.
9. Mezi interní indikace patří například:
- poškození či zastarání aktiva;
- významné změny s negativním dopadem na účetní jednotku v rozsahu nebo způsobem, v němž je anebo bude aktivum užíváno; například plánová restrukturalizace, reorganizace, prodej aktiva;
- výstupy z interního výkaznictví naznačující, že ekonomická výkonnost aktiva je nebo bude horší, než se předpokládalo.
10. Účetní jednotka by měla alespoň jednou ročně zhodnotit, zda existují indikace znehodnocení hmotných a nehmotných stálých aktiv (včetně nedokončených).
Stanovení výše znehodnocení a vykázání ztráty ze znehodnocení
11. Existuje-li na základě výše uvedených indikací předpoklad, že je stálé aktivum znehodnocené, stanoví účetní jednotka pro dotčená aktiva nebo skupiny aktiv (tzv. penězotvorná jednotka dle vymezení v odst. 6 zpětně získatelnou částku.
12. Zpětně získatelná částka je vyšší z:
- reálné hodnoty aktiva snížené o náklady na uskutečnění jeho prodeje; a
- hodnoty z užívání, která představuje diskontované čisté provozní peněžní toky, které aktivum nebo skupina aktiv generuje.
13. Je-li očekáván prodej stálého aktiva v návaznosti na rozhodnutí vedení podniku v období do 12 měsíců, je zpětně získatelná částka stanovena ve výši reálné hodnoty snížené o náklady na uskutečnění prodeje a účetní jednotka při testování neurčuje hodnotu z užívání.
14. Je-li zpětně získatelná částka nižší než zůstatková hodnota aktiva, sníží účetní jednotka o daný rozdíl účetní (zůstatkovou) hodnotu stálého aktiva prostřednictvím opravné položky k stálým aktivům a provede v souladu s § 56 odst. 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb., adekvátní úpravu odpisového plánu daného aktiva tak, aby následné odpisy reflektovaly skutečnost, že zůstatková hodnota aktiva poklesla. Účetní jednotka též posoudí potřebu upravit výši zbytkové hodnoty aktiva, je-li při odpisování aktiva zohledňována.
15. Nelze-li otestovat samostatná aktiva proto, že sama o sobě nevytvářejí žádné peněžní toky nebo vytvářejí peněžní toky, které nejsou dostatečně nezávislé na peněžních tocích z jiných aktiv, seskupí účetní jednotka aktiva do tzv. penězotvorných jednotek.
16. Vykazuje-li účetní jednotka kladný goodwill nebo kladný oceňovací rozdíl, který se vztahuje k aktivům penězotvorné jednotky, přiřadí jej do hodnoty penězotvorné jednotky. Je-li test na znehodnocení prováděn na úrovni konsolidované účetní závěrky, zahrne účetní jednotka do hodnoty penězotvorné jednotky i část kladného konsolidačního rozdílu, který se k dané penězotvorné jednotce vztahuje.
17. V účetní jednotce mohou dále existovat i tzv. celopodniková aktiva, která samostatně ani ve spojení s jinými aktivy negenerují žádné nebo zanedbatelné peněžní toky. Pro účely testování na znehodnocení přiřadí účetní jednotka taková aktiva k penězotvorné jednotce nebo ke skupině penězotvorných jednotek, a to na racionálním základě, například s ohledem na to, které penězotvorné jednotky daná aktiva obsluhují.
18. Je-li penězotvorná jednotka znehodnocená, musí být zjištěná ztráta ze znehodnocení přiřazena jednotlivým aktivům, která penězotvorné jednotce náleží, a to následujícím způsobem:
- jako první se ztráta alokuje ke konkrétnímu znehodnocenému aktivu, pokud je takové aktivum jasně identifikovatelné;
- následně se ztráta přiřadí ke kladnému goodwillu nebo ke kladnému oceňovacímu rozdílu, a to až do výše jeho aktuální zůstatkové hodnoty; je-li ztráta identifikována na konsolidované úrovni, přiřadí se nejdříve ke kladnému konsolidačnímu rozdílu, a to až do výše jeho aktuální zůstatkové hodnoty;
- zbývající část ztráty se přiřadí ostatním aktivům penězotvorné jednotky v poměru k jejich zůstatkovým účetním hodnotám;
- po přiřazení ztráty nesmí hodnota žádného z aktiv penězotvorné jednotky klesnout pod jeho individuální zpětně získatelnou částku, pokud ji lze určit.
19. Je-li ...