Daň z přidané hodnoty: Lhůta pro stanovení pokuty za kontrolní hlášení

K předpisům:

§ 101h a odst. 1 písm. d) §101i zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v relevantním znění

Žalobkyni byla stanovena pokuta za nepodání kontrolního hlášení ve výši 50 000 Kč. Spor byl veden o otázku, zda ji správce daně vyměřil včas. Finanční úřad má k dispozici šestiměsíční lhůtu a tvrdil, že její běh začíná až marným uplynutím náhradní lhůty k podání kontrolního hlášení dle § 101g odst. 1 zákona o DPH, jejíž počátek je určen výzvou správce daně. Nejvyšší správní soud však akceptoval názor žalobkyně, dle které tato lhůta začíná běžet již s uplynutím zákonné lhůty pro podání kontrolního hlášení (do 25. dne po skončení kalendářního měsíce, za který mělo být podáno). Pokuta tedy byla stanovena pozdě, protože finanční úřad tuto lhůtu nedodržel.

(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. prosince 2024 čj. 1 Afs 35/2024 – 43, www.nssoud.cz)

Věc:

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Restaurace Coloseum s. r. o., se sídlem Hora Svatého Šebestiána 103, Hora Svatého Šebestiána, zast. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2022, č. j. 16711/22/5300‑21444‑712862, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2024, č. j. 141 Af 11/2022 ‑ 81

takto:

I.          Kasační stížnost se zamítá.

II.       Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4 114 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce JUDr. Jana Brodce, LL.M., Ph.D., advokáta.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Tento rozsudek se zabývá určením počátku běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty týkající se povinnosti uhradit pokutu za nepodání kontrolního hlášení k dani z přidané hodnoty podle § 101i odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), a to konkrétně v případech, kdy plátci vznikla povinnost uhradit pokutu ve výši 50 000 Kč z důvodu nepodání kontrolního hlášení „ani v náhradní lhůtě“ podle § 101h odst. 1 písm. d) téhož zákona. Nejvyšší správní soud posuzoval, zda tato prekluzivní lhůta počíná běžet již uplynutím zákonné lhůty k podání kontrolního hlášení (§ 101e odst. 1 zákona o DPH), nebo až marným uplynutím náhradní pětidenní lhůty určené oznámením výzvy správcem daně (§ 101g odst. 1 téhož zákona).

[2] Finanční úřad pro Ústecký kraj vydal ve dnech 27. 12. 2021 a 22. 2. 2022 celkem 22 platebních výměrů, kterými podle § 101h odst. 4 zákona o DPH ve znění účinném do 31. 12. 2022 ve spojení s § 101h odst. 1 písm. d) téhož zákona uložil žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč za nepodání kontrolního hlášení k DPH za měsíce duben až prosinec 2019, měsíce únor, březen, červen až říjen 2020 a měsíce květen až říjen 2021 (tj. celková výše pokuty činila 1 100 000 Kč).

[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 5. 2022, č. j. 16711/22/5300 21444 712862 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobkyně zamítl a všech 22 platebních výměrů potvrdil.

[4] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 2. 2024, č. j. 141 Af 11/2022 81, (dále jen „napadený rozsudek“) rozhodnutí žalovaného zrušil ve výrocích I. až XVII. (týkajících se platebních výměrů za období duben až prosinec 2019, měsíce únor, březen, červen až říjen 2020 a měsíc květen 2021) a v tomto rozsahu věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že tyto platební výměry byly vydány až po uplynutí prekluzivní lhůty šesti měsíců pro rozhodnutí o povinnosti uhradit pokutu podle § 101i odst. 3 zákona o DPH.

[5] Krajský soud konkrétně přijal závěr, podle něhož šestiměsíční prekluzivní lhůta počíná běžet již posledním dnem řádné lhůty pro podání kontrolního hlášení ve smyslu § 101e odst. 1 zákona o DPH, tedy 25. den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který mělo být podáno kontrolní hlášení. Nepřisvědčil žalovanému, který se mimo jiné s ohledem na metodický pokyn generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) dovolával určení počátku běhu této prekluzivní lhůty v případě pokuty podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH až marným uplynutím náhradní lhůty k podání kontrolního hlášení (ve smyslu § 101g odst. 1 zákona o DPH). Takový závěr by totiž podle krajského soudu nereflektoval smysl zavedení uvedené šestiměsíční lhůty, jak plyne z důvodové zprávy. Krajský soud rovněž zdůraznil, že závisí jen na správci daně, kdy výzvu k plnění povinnosti v náhradní lhůtě vůči daňovému subjektu učiní. Byť skutková podstata § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH je naplněna až v okamžiku, kdy plátce daně nepodá kontrolní hlášení nejen ve stanové lhůtě, ale ani v náhradní lhůtě stanovené výzvou podle § 101g odst. 1 stejného zákona, není podle názoru soudu důvod rozlišovat běh tříleté prekluzivní lhůty podle § 101i odst. 2 zákona o DPH a lhůty šestiměsíční podle § 101i odst. 3 téhož zákona. Pokud by zákonodárce chtěl rozlišovat porušení povinností v odstavcích 2 a 3 uvedeného ustanovení, dalo by se očekávat, že v něm takové rozlišení výslovně uvede.

[6] Naopak ve vztahu k výrokům XVIII. až XXII. napadeného rozhodnutí (týkajícím se platebních výměrů za období červen až říjen 2021) městský soud žalobu zamítl. Tyto platební výměry byly vydány v zákonné lhůtě 6 měsíců. Krajský soud neshledal důvodnými ani zbylé žalobní námitky. Daňové orgány postupovaly v souladu se zásadami zdrženlivosti, přiměřenosti, poučovací, hospodárnosti i rychlosti. Pokuta nebyla uložena ani v likvidační výši.

II. Kasační stížnost, vyjádření a replika

[7] Rozsudek krajského soudu napadá žalovaný (stěžovatel) kasační stížností v rozsahu zrušujícího výroku (I. výrok) a souvisejícího výroku o nákladech řízení (III. výrok). Její důvod spatřuje v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (též jen „NSS“) napadený rozsudek v rozsahu výroků I. a III. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[8] Stěžovatel předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Nemá být zřejmé, co krajský soud vedlo k jeho závěru ohledně nemožnosti rozlišování porušení povinností pro účely určení počátku běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty.

[9] V rovině věcné poté stěžovatel namítá, že krajský soud posoudil nesprávně otázku počátku běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty dle § 101i odst. 3 zákona o DPH. Výklad krajského soudu, ...