Daň z přidané hodnoty: ručení za dodavatele v případě nákupů na tržnici

K předpisům:

§ 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb, o dani z přidané hodnoty, v relevantním znění

§ 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění.

Daňový subjekt opakovaně nakupoval na tržnici různé zboží. Úhrady prováděl v hotovosti, vždy si vyžádal příslušné doklady, předložil též skladovou evidenci, knihu jízd i doklady o následném prodeji zmíněného zboží. Šlo o desetitisícové částky, v jednom případě i statisícové. Dodavatelé však DPH z uskutečněných obchodů nepřiznali a neodvedli. Žalobci nebyl přiznán nárok na odpočet DPH s tím, že nebyl dostatečně obezřetný, pouhé, byť perfektní doklady k uhájení nároku na odpočet nestačily. Stejný názor zaujal i Nejvyšší správní soud s tím, že potvrdil, že ani finanční orgány ani soudy nejsou povinny daňovému subjektu radit, jaké důkazy by byly uznány za odpovídající. Nepomohla též skutečnost, že dodavatelé v okamžiku uskutečnění zdanitelných plnění nebyli evidování jako nespolehliví plátci DPH. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by byl přístup finančních orgánů i Nejvyššího správního soudu stejný i v obdobných případech, pak by zřejmě došlo k obecnému znemožnění nákupů na tržnici či hotovostního placení či ke změně základních principů těchto způsobů podnikání a úhrad. Při nakupování na tržnici si lze zřejmě jen těžko představit nějaký zásadní, doposud neznámý a přitom v praxi použitelný důkaz, který by prokázal, že plnění bylo opravdu uskutečněno tak, jak je popsáno v příslušných předložených dokladech, když tyto doklady nebudou uznány jako postačující. Při běžných nákupech na tržnici si lze těžko představit, že budou realizovány za přítomnosti notáře či běžně za přítomnosti nějakých dalších "důvěryhodných svědků" či zaznamenány na kameru. Též platby v hotovosti (byť do denního zákonného limitu) jsou napadány finančními orgány stále častěji, aniž při nich dochází k nějakému porušení platných předpisů.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2020 čj. 9 Afs 171/2020-35, www.nssoud.cz)

Věc:

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Petr Javořík, se sídlem Varšavská 715/36, Praha 2, zast. Mgr. Hanou Krutilovou, advokátkou se sídlem Všetičkova 615/5, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2018, č.j. 36991/18/5300- 22443-607102, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2020, č.j. 29 Af 113/2018 - 55,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále též "správce daně") provedl u žalobce daňovou kontrolu. Na jejím základě mu platebním výměrem na daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") ze dne 12. 4. 2017, č.j. 1836361/17/3004-52521- 709636, vyměřil podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DPH"), a podle § 139 odst. 1 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), DPH za 1. čtvrtletí 2016 ve výši 202 847 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 8. 2018 zamítl žalobcovo odvolání proti platebnímu výměru.

[2] Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem ze dne 19. 6. 2020 zamítl žalobu žalobce. Ztotožnil se se žalovaným, že žalobce unesl své primární důkazní břemeno, když správci daně předložil daňové doklady vystavené dodavateli Tiny Group, s. r. o., a HUMACO PRAHA, s. r. o., a příjmové pokladní doklady označené údaji o těchto dodavatelích. Tím splnil formální podmínku nároku na odpočet daně ve smyslu § 73 odst. 1 zákona o DPH a důkazní břemeno přešlo na správce daně. Ten přezkoumáním údajů v daňovém přiznání a na základě vlastních šetření zjistil, že deklarovaní dodavatelé Tiny Group, s. r. o., a HUMACO PRAHA, s. r. o., za předmětná zdaňovací období nepodali daňová přiznání a jsou nekontaktní. Proto vyzval žalobce k prokázání faktického přijetí zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů a v deklarovaném rozsahu. Sdělením oprávněných pochybností žalobci přešlo důkazní břemeno zpět na žalobce. Ten kromě daňových dokladů předložil k prokázání jím tvrzených skutečností pokladní doklady k úhradě faktur, skladovou evidenci vybraných položek, záznamní povinnost k řádku 1. daňového tvrzení a knihu jízd za období 1. ...