Daň z příjmů: Profesionální sportovec a sazba výdajů procentem z příjmů

K předpisům:

§ 7 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v relevantním znění

Žalobce – profesionální hokejista si v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob uplatnil výdaje procentem příjmů ve výši 60 %, což je sazba odpovídající živnostníkům, kteří podnikají v jiném oboru, než jsou živnosti řemeslné. Problémem však byl fakt, že hokejista si živnostenské oprávnění nevyřídil. Nejvyšší správní soud nesouhlasil se závěry krajského soudu, kterému postačilo, aby činnost žalobce vykazovala znaky živnosti bez nutnosti vlastnit živnostenské oprávnění. Podle Nejvyššího správního soudu je pro uplatnění požadovaného procenta výdajů nutné živnostenské oprávnění vlastnit, v opačném případě je nutno činnost žalobce posoudit jako nezávislé povolání, které však má sazbu výdajů pouze ve výši 40 % z příjmů.   

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. června 2021 čj. 6 Afs 95/2020 – 35, www.nssoud.cz)

Věc:

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Kamil Kreps, bytem České Kopisty 145, Terezín, zastoupený Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL. M., advokátem, se sídlem Moravské náměstí 629/4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2016, č. j. 41347/16/5200-10422-711138, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2020, č. j. 15 Af 108/2016 – 42,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2020, č. j. 15 Af 108/2016 – 42, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v návětí zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 19. 2. 2016, jímž byla žalobci vyměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 276 368 Kč.

[2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem označeným v návětí zrušil rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Spor mezi žalobcem a žalovaným spočíval v tom, zda žalobce v rozhodném zdaňovacím období vykonával živnostenské podnikání a mohl při uplatňování výdajů postupovat podle § 7 odst. 7 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (Nejvyšší správní soud v celém rozsudku vychází ze znění účinného do 31. 12. 2014), nebo zda vykonával jinou samostatnou činnost a měl uplatnit výdaje podle § 7 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů.

[3] Krajský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, č. j. 5 Afs 8/2005 – 79, č. 1266/2007 Sb. NSS, uvedl, že z daňového hlediska je nepodstatné, zda byl žalobce v rozhodné době držitelem příslušného živnostenského oprávnění; stěžejní je charakter vykonávané činnosti. Činnost profesionálních výkonných sportovců podle krajského soudu spadá pod obsahovou náplň živnosti „Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti“.

[4] Krajský soud i s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2017, č. j. 6 Afs 278/2016 – 54 (dále jen „rozsudek Lafata“), uvedl, že pro posouzení povahy činnosti daňového subjektu je rozhodující obsah soukromoprávní smlouvy. ...