Daňový řád: Nevyhovění výzvě správce daně k poskytnutí údajů a listin a pořádková pokuta

K předpisům:

§ 247 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., o daňový řád, v relevantním znění

Správce daně požadoval od žalobce údaje o jiné společnosti. Žalobce výzvě nevyhověl a byla mu stanovena pokuta za neuposlechnutí výzvy finančního úřadu ve výši 10 000 Kč. Pokutovaná firma byla ve sporu o pokutu u soudů úspěšná. Problémem totiž byla skutečnost, že k pokutě lze přistoupit pouze v případě, že by žalobce svým nereagováním na výzvu způsobil závažné ztěžování správy daní. Finanční orgány považovaly za závažné ztěžování správy daní již samotný fakt, že žalobce na jejich výzvu neodpověděl, soudy však požadovaly, aby bylo při udělení pokuty dostatečně zdůvodněno, jak konkrétně neposkytnutí požadovaných informací způsobilo závažné ztížení správy daní u kontrolované společnosti (nepostačí přitom pouhé ztížení správy daní, musí jít o ztížení závažné). Taková argumentace však v rozhodnutí o pokutě chyběla. Svou roli sehrála i skutečnost, že správce daně požadoval velmi podrobné informace nejen ve vztahu k pracovní síle poskytované žalobci kontrolovanou společností (mimo jiné též lékařské prohlídky, povolení od inspektorátu práce apod.), ale také dokumentaci vztahující se k využití pracovních sil od jakýchkoliv jiných dodavatelů. I proto měly finanční orgány ozřejmit, jaký vliv mělo neposkytnutí požadovaných údajů a listin na postup v daňovém řízení právě s kontrolovanou společností. Tento rozsudek je i zajímavým příspěvkem k řešení sporů mezi daňovými subjekty a správci daně v případech, kdy jsou výzvy finančních orgánů k poskytnutí informací a listin o třetích subjektech velmi rozsáhlé a vzbuzují pochybnosti o tom, zda je skutečně nezbytné pro správu daní poskytovat informace v takřka „neomezeném rozsahu“. 

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. června 2021 čj.  1 Afs 87/2021 – 30, www.nssoud.cz)

Věc:

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: EKO Logistics s. r. o., se sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem, zastoupen Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 13, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2019, č. j. 40401/19/5100-41451-712241, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 43 Af 41/2019 – 34,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Předmětem sporu v této věci je posouzení oprávněnosti postupu správce daně spočívajícího v uložení pořádkové pokuty žalobci za závažné ztěžování správy daní ve smyslu § 247 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

[2] Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) uložil žalobci rozhodnutím ze dne 20. 2. 2019, č. j. 663340/19/2111-60563-208124 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), pořádkovou pokutu ve výši 10.000 Kč, neboť žalobce ve stanovené lhůtě bez dostatečné omluvy nevyhověl výzvě k poskytnutí údajů a listin ze dne 10. 1. 2019, ani opakované výzvě ze dne 16. 1. 2019.

[3] Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 9. 2019, č. j. 40401/19/5100-41451-712241 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl.

II. Rozsudek krajského soudu

[4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který jí v záhlaví specifikovaným rozsudkem vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

[5] Soud se nejprve zabýval povahou institutu pořádkové pokuty a poukázal na některá jeho specifika oproti přestupkům (jiným správním deliktům). Uvedl, že na řízení o uložení pořádkové pokuty nedopadá zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Neshledal proto důvodnými námitky žalobce, že mu správce daně nesdělil důvody „obvinění“ v oznámení o zahájení řízení, neumožnil mu seznámit se s podklady rozhodnutí a neposkytl mu lhůtu k přípravě obhajoby.

[6] Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že správce daně vyžadoval údaje vztahující se k jeho vlastní daňové povinnosti. Stejně tak odmítl jeho obranu, že nepředložení podkladů bylo v souladu se zásadou zákazu sebeobviňování, či tvrzení, že uložení pořádkové pokuty bylo vyloučené s ohledem na možnost správce daně provést místní šetření.

[7] Za důvodnou naopak považoval krajský soud námitku, že správce daně (žalovaný) nedostatečně odůvodnil naplnění podmínky pro uložení pořádkové pokuty spočívající v závažném ztěžování správy daní. Správce daně i žalovaný pouze obecně tvrdili, že žalobce bez dostatečné omluvy neposkytl požadované ...