IFRS 4 Pojistné smlouvy, ve znění Nařízení Komise (EU) č. 2021/25

MEZINÁRODNÍ STANDARD ÚČETNÍHO VÝKAZNICTVÍ 4
IFRS 4

Pojistné smlouvy

[Nevztahuje se na požadavky]

Publikován:
Standard byl publikován v Úředním věstníku Evropské unie v NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1126/2008 ze dne 3. listopadu 2008.
Účinnost:
Uvedené nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Novely:
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1274/2008
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1165/2009
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1255/2012
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 2016/1905
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 2016/2067
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 2017/1988
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 2017/1986
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 2020/2097
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 2021/25

IFRS 4 byl nahrazen mezinárodním standardem účetního výkaznictví IFRS 17 Pojistné smlouvy.

IFRS 4

Pojistné smlouvy

[Nevztahuje se na požadavky]

CÍL

1. Cílem tohoto IFRS je specifikace účetního výkaznictví pro pojistné smlouvy pro všechny účetní jednotky vydávající takovéto smlouvy (označované v tomto IFRS jako pojistitel), dokud Rada neukončí druhou fázi svého projektu o pojistných smlouvách. Tento IFRS zejména požaduje:

a) omezená zlepšení účetnictví pro pojistné smlouvy ze strany pojistitelů;

b) zveřejnění informací, jež budou identifikovat a vysvětlovat částky v účetní závěrce pojistitele. Jedná se o informace vyplývající z pojistných smluv, které pomohou uživatelům těchto účetních závěrek pochopit částku, termíny a nejistoty budoucích peněžních toků z pojistných smluv.

ROZSAH PŮSOBNOSTI

2. Účetní jednotka použije tento IFRS na:

a) pojistné smlouvy (včetně zajistných smluv), které vystavuje, a zajistné smlouvy, které drží;

b) finanční nástroje, které vystavuje s prvkem dobrovolné účasti (viz odstavec 35). IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování požaduje zveřejnění informací o finančních nástrojích včetně takových finančních nástrojů, které obsahují takovýto prvek.

3. Tento IFRS se nezabývá jinými aspekty účetnictví pojistitelů, jako je například účtování finančních aktiv držených pojistiteli a finančních závazků vystavených pojistiteli (viz IAS 32 Finanční nástroje: vykazování, IFRS 7 a IFRS 9 Finanční nástroje), s výjimkou případů, kdy:

a) odstavec 20 A povoluje pojistitelům, kteří splňují stanovená kritéria, uplatňovat přechodnou výjimku z IFRS 9;

b) odstavec 35B povoluje pojistitelům uplatnit u vybraných finančních aktiv překrývací přístup a

c) odstavec 45 povoluje pojistitelům za stanovených okolností reklasifikovat některá nebo všechna jejich finanční aktiva tak, aby byla oceňována reálnou hodnotou do zisku nebo ztráty.

4. Účetní jednotka nepoužije tento IFRS na:

a) záruky na výrobky vystavené přímo výrobcem, obchodním zástupcem nebo maloobchodníkem (viz IAS 18 Výnosy a IAS 37 Rezervy, podmíněná aktiva a podmíněné závazky);

b) pohledávky a závazky vůči zaměstnancům na základě plánů zaměstnaneckých požitků (viz IAS 19 Zaměstnanecké požitky a IFRS 2 Úhrady vázané na akcie) a závazky z titulu penzijních dávek vykazovaných dávkově definovanými penzijními plány (viz IAS 26 Penzijní plány);

c) smluvní práva nebo smluvní závazky, které jsou podmíněny budoucím použitím nebo právem použít položky nefinančního typu (například licence, autorské honoráře, podmíněné splátky leasingu a podobné položky) stejně jako záruka zbytkové hodnoty pro nájemce zapracovaná do finančního leasingu (viz IAS 17 Leasingy, IAS 18 Výnosy a IAS 38 Nehmotná aktiva);

d) smlouvy o finanční záruce, pokud výstavce smlouvy předem výslovně neprohlásil, že považuje takovéto smlouvy za smlouvy pojistné, a nepoužil účetnictví vztahující se na pojistné smlouvy; v takovém případě si smí výstavce smlouvy zvolit, zda na takové smlouvy o finanční záruce použije buď IAS 32, IFRS 7 a IFRS 9, nebo tento IFRS. Výstavce smlouvy smí provést tuto volbu pro každou smlouvu zvlášť, ale volba pro každou smlouvu je nezvratná.

e) podmíněná úhrada hrazená nebo inkasovaná při podnikových kombinacích (viz IFRS 3 Podnikové kombinace);

f) Přímé pojistné smlouvy, které drží účetní jednotka (tj. přímé pojistné smlouvy, v nichž je účetní jednotka pojistníkem). Postupující pojistitel (tj. ten, kdo postupuje část rizika zajistiteli) bude aplikovat tento IFRS na zajistné smlouvy, které drží.

5. Pro snazší odkaz se v tomto IFRS popisují veškeré účetní jednotky, které vystavují pojistné smlouvy coby pojistitelé, ať již se jedná o výstavce, který se z pohledu práva nebo dohledu považuje za pojistitele, či nikoliv. Všechny zmínky o pojistiteli v odst. 3 písm. a) až b), v odstavcích 20 A-20Q, 35B-35N, 39B-39M a 46-49 odkazují také na emitenta finančního nástroje obsahujícího prvek dobrovolné účasti.

6. Zajistná smlouva je typem pojistné smlouvy. V této souvislosti se veškeré odkazy v tomto IFRS na pojistné smlouvy týkají také zajistných smluv.

Vložené deriváty

7. IFRS 9 požaduje, aby účetní jednotka oddělila některé vložené deriváty od jejich hostitelské smlouvy, ocenila je reálnou hodnotou a zahrnula změny v jejich reálné hodnotě do zisku nebo ztráty. IFRS 9 platí pro deriváty vložené do pojistné smlouvy, pokud vložený derivát jako takový není pojistnou smlouvou.

8. Výjimkou z požadavků IFRS 9 je, že pojistitel nemusí oddělovat a oceňovat reálnou hodnotou opci pojistníka na odstoupení od pojistné smlouvy za fixní částku (nebo za částku vycházející z fixní částky a úrokové míry), i kdyby se realizační cena lišila od účetní hodnoty hostitelského pojistného závazku. Avšak požadavky IFRS 9 se vztahují na prodejní opci nebo odkupní opci vloženou do pojistné smlouvy, pokud se hodnota odkupu vrácené pojistky liší v závislosti na změně hodnoty finanční proměnné (jako je komoditní nebo akciová cena nebo index) nebo nefinanční proměnné, která není specifická pro některou stranu smlouvy. Tyto požadavky dále také platí, pokud se schopnost držitele pojistky vykonat prodejní opci nebo odkupní opci aktivuje změnou v takovéto proměnné (například prodejní opce, kterou je možné uplatnit, pokud index akciového trhu dosáhne určené úrovně).

9. Odstavec 8 platí stejně pro opční práva vydat finanční nástroj obsahující prvek dobrovolné účasti. Oddělení depozitních složek

10. Některé pojistné smlouvy obsahují jak složku pojistnou, tak složku depozitní. V některých případech je požadováno nebo povoleno, aby pojistitel oddělil tyto dvě složky:

a) oddělení se požaduje, pokud jsou splněny obě následující podmínky:

i) pojistitel je schopen ocenit depozitní složku (včetně veškerých vložených opcí na odkup pojistky) odděleně (tj. bez zohlednění pojistné složky),

ii) účetní zásady pojistitele jinak nevyžadují, aby se zaúčtovaly všechny závazky a práva vyplývající z depozitní složky;

b) oddělení je povoleno, ale nikoli požadováno, pokud může pojistitel ocenit depozitní složku odděleně jako v písm. a) bodu i), ale jeho účetní zásady požadují, aby zaúčtoval veškeré závazky a práva vyplývající z depozitní složky, bez ohledu na bázi, která byla použita při oceňování těchto práv a závazků;

c) oddělení je zakázáno, pokud pojistitel nemůže ocenit depozitní složku odděleně, jak požaduje písm. a) bod i).

11. Následuje příklad situace, kdy účetní zásady pojistitele nepožadují, aby se zaúčtovaly veškeré závazky vyplývající z depozitní složky. Postupující pojistitel přijímá kompenzaci za ztráty od zajistitele, ale smlouva zavazuje postupujícího pojistitele, aby splatil kompenzaci v budoucích letech. Tento závazek vyplývá z depozitní složky. Pokud by účetní zásady postupujícího pojistitele jinak povolily zaúčtování kompenzace jako výnosu bez uznání výsledného závazku, oddělení je požadováno.

12. Při oddělení smlouvy pojistitel:

a) použije tento IFRS na pojistnou složku;

b) použije IFRS 9 na depozitní složku.

UZNÁNÍ A OCEŇOVÁNÍ

Dočasné výjimky z některých jiných IFRS

13. Odstavce 10-12 IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby uvádějí kritéria, která by měla účetní jednotka použít při vývoji účetních pravidel, pokud se na určitou položku nevztahuje žádný IFRS. Na základě tohoto IFRS je však pojistitel zbaven povinnosti aplikovat tato kritéria na své účetní postupy pro:

a) pojistné smlouvy, které vystavuje (včetně souvisejících pořizovacích nákladů a souvisejících nehmotných statků, jako například těch, které jsou popsány v odstavcích 31 a 32), a

b) zajistné smlouvy, které drží.

14. Tento IFRS však nevyjímá pojistitele z některých důsledků kritérií v odstavcích 10-12 IAS 8 . Konkrétně pojistitel:

a) nebude vykazovat jako závazek jakékoli rezervy na případné budoucí nároky, pokud tyto nároky vzniknou na základě pojistných smluv, které neexistují k rozvahovému dni (jako jsou rezervy pro případ katastrofy a vyrovnávací rezervy);

b) provede test přiměřenosti závazku popsaný v odstavcích 15-19;

c) odstraní pojistnou odpovědnost (nebo část pojistné odpovědnosti) ze své rozvahy tehdy a pouze tehdy, když tato odpovědnost zanikne, tj. když závazek specifikovaný ve smlouvě je splněn, zrušen nebo vyprší jeho platnost;

d) nebude kompenzovat:

i) zajistná aktiva souvisejícími pojistnými závazky, nebo

ii) příjmy a výdaje ze zajistných smluv proti výdajům nebo příjmům ze souvisejících pojistných smluv;

e) zváží, zda nedošlo ke snížení hodnoty zajistných aktiv (viz odstavec 20).

Test přiměřenosti závazku

15. Pojistitel zhodnotí ke každému datu vykazování, zda jsou jeho uznané pojistné závazky přiměřené, za použití současných odhadů budoucích peněžních toků na základě jeho pojistných smluv. Pokud z takového posouzení vyplyne, že účetní hodnota jeho pojistných závazků (po odpočtu souvisejících odložených pořizovacích nákladů a souvisejících nehmotných aktiv jako například těch, která byla popsána v odstavcích 31 a 32) je nepřiměřený z pohledu odhadovaných budoucích peněžních toků, celý tento schodek se zaúčtuje do výsledovky.

16. Pokud pojistitel použije test přiměřenosti závazku, jenž bude splňovat určené minimální požadavky, tento IFRS nebude ukládat žádné další požadavky. Minimální požadavky jsou následující:

a) test bude brát v úvahu současné odhady všech smluvních peněžních toků a souvisejících peněžních toků, jako jsou výdaje spojené s vyřizováním pojistných škod stejně jako peněžních toků vyplývajících z vložených opcí a záruk;

b) pokud test ukáže, že je výše závazku nepřiměřená, celý schodek bude zaúčtován do výsledovky.

17. Pokud účetní postupy pojistitele nevyžadují test přiměřenosti závazku, který splňuje minimální požadavky odstavce 16, pojistitel:

a) stanoví účetní hodnotu relevantních pojistných závazků Relevantní pojistné závazky jsou takové pojistné závazky (a související odložené pořizovací náklady a související nehmotná aktiva), pro něž účetní postupy pojistitele nevyžadují test přiměřenosti závazků, který splňuje minimální požadavky v odstavci 16. po odpočtu účetní hodnoty:

i) veškerých souvisejících odložených pořizovacích nákladů a

ii) veškerých souvisejících nehmotných aktiv, jako například těch, která byla získána v podnikové kombinaci nebo při převodu portfolia (viz odstavce 31 a 32). Avšak související zajistná aktiva nejsou brána v úvahu, neboť pojistitel je účtuje odděleně (viz odstavec 20);

b) stanoví, zda částka popsaná v písmenu a) je nižší než účetní hodnota, která by byla požadována, pokud by relevantní pojistné závazky spadaly do působnosti IAS 37 Rezervy, podmíněná aktiva a podmíněné závazky. Pokud bude nižší, pojistitel zaúčtuje celý rozdíl do zisku nebo ztráty a sníží účetní hodnotu souvisejících odložených pořizovacích nákladů nebo souvisejících nehmotných aktiv nebo zvýší účetní hodnotu relevantních pojistných závazků.

18. Pokud test přiměřenosti závazku pojistitele splňuje minimální požadavky odstavce 16, tento test se použije na úrovni seskupení specifikovaného v onom testu. Pokud jeho test přiměřenosti závazku nesplňuje tyto minimální požadavky, srovnání popsané v odstavci 17 se provede na úrovni portfolia smluv, které budou podléhat přibližně stejným rizikům a budou řízeny společně jako jediné portfolio.

19. Částka popsaná v odst. 17 písm. b) (tj. výsledek aplikace IAS 37 ) bude odrážet budoucí investiční marže (viz odstavce 27-29) tehdy a pouze tehdy, když částka popsaná v odst. 17 písm. a) bude také odrážet tyto marže.

Snížení hodnoty zajistných aktiv

20. Pokud se sníží hodnota zajistného aktiva postupujícího pojistitele, tento postupující pojistitel sníží odpovídajícím způsobem účetní hodnotu a zaúčtuje ztrátu ze snížení hodnoty do výsledovky. Hodnota zajistného aktiva se sníží tehdy a pouze tehdy, když:

a) v důsledku události, která nastala po prvotním zaúčtování zajistného aktiva, existuje objektivní důkaz, že postupující pojistitel nemusí obdržet všechny částky, které by měl dostat podle podmínek smlouvy, a

b) tato událost má spolehlivě měřitelný dopad na částky, které postupující pojistitel obdrží od zajistitele.

Přechodná výjimka z IFRS 9

20A IFRS 9 se zabývá účtováním finančních nástrojů a je účinný pro roční období začínající dne 1. ledna 2018 nebo později. Nicméně pro pojistitele, který splňuje kritéria uvedená v odstavci 20B, tento IFRS stanoví přechodnou výjimku, která povoluje, avšak nevyžaduje, aby pojistitel pro roční období začínající před 1. lednem 2023 uplatňoval IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování namísto IFRS 9. Pojistitel, který uplatňuje přechodnou výjimku z IFRS 9:

a) použije požadavky uvedené v IFRS 9, které jsou nezbytné ke zveřejnění informací požadovaných v odstavcích 39B-39J tohoto IFRS, a

b) uplatní u svých finančních nástrojů všechny ostatní platné IFRS s výjimkou případů popsaných v odstavcích 20 A-20Q, 39B-39J a 46-47 tohoto IFRS.

20B Pojistitel může uplatňovat přechodnou výjimku z IFRS 9 pouze v případě, že:

a) dříve neuplatňoval žádnou verzi IFRS 9 Výbor vydal postupně verze IFRS 9 v roce 2009, 2010, 2013 a 2014. , s výjimkou požadavků pro vykazování zisků a ztrát z finančních závazků, které jsou označeny jako nástroje oceňované reálnou hodnotou do zisku nebo ztráty v odst. 5.7.1 písm. c), odstavcích 5.7.7-5.7.9, 7.2.14 a B5.7.5-B5.7.20 standardu IFRS 9, a

b) jeho činnost k rozvahovému dni účetní závěrky, který bezprostředně předchází 1. dubnu 2016, nebo k následnému rozvahovému dni účetní závěrky podle odstavce 20G souvisí převážně s pojištěním podle odstavce 20D.

20C Pojistitel uplatňující přechodnou výjimku z IFRS 9 se může rozhodnout použít pouze požadavky pro vykazování zisků a ztrát z finančních závazků, které jsou označeny jako nástroje oceňované reálnou hodnotou do zisku nebo ztráty v odst. 5.7.1 písm. c), odstavcích 5.7.7-5.7.9, 7.2.14 a B5.7.5-B5.7.20 standardu IFRS 9. Jestliže se pojistitel rozhodne tyto požadavky použít, uplatní příslušná přechodná ustanovení v IFRS 9, zveřejní skutečnost, že tyto požadavky použil, a průběžně zveřejňuje související informace uvedené v odstavcích 10-11 standardu IFRS 7 (ve znění IFRS 9 (2010)).

20D Činnost pojistitele souvisí ...