Daňová evidence a související daňové povinnosti

Úvod

Vzhledem k tomu, že k problematice daňové evidence byla vydána řada publikací, kde je o daňové evidenci podrobně pojednáno, chtěl bych v tomto článku pouze upozornit na hlavní zásady a způsoby vedení daňové evidence a dále na její využití při zpracování daňového přiznání a následných přehledů pro důchodové a zdravotní pojištění.

Předmět a cíl daňové evidence

Daňová evidence nahradila jednoduché účetnictví pro fyzické osoby, které bylo v roce 2004 zrušeno. I když se jednoduché účetnictví od roku 2016 do praxe znovu vrátilo, není již určeno pro fyzické osoby.

Podle § 7b zákona o daních z příjmů (dále jen ZDP) se daňovou evidencí pro účely daní z příjmů rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Můžeme konstatovat, že daňová evidence je v podstatě obdobou jednoduchého účetnictví, je však značně jednodušší a méně náročná jak na administrativu, tak i technické vybavení.

Daňová evidence zachycuje pouze peněžní toky, které bezprostředně souvisejí s podnikatelskou činností a stav majetku a dluhů podnikatele.

Obsah a forma daňové evidence

Obsahem daňové evidence jsou údaje o:

1. příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně,
2. majetku a dluzích.

Zákon o daních z příjmů nepředepisuje formu vedení daňové evidence, pouze vymezuje obdobně jako účetnictví jednotlivé složky majetku, které podléhají daňové evidence (§ 7b odst. 2) a stanoví metody oceňování majetku a dluhů (§ 7b odst. 3).

Zákon o daních z příjmů stanoví, že poplatník provede zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů k poslednímu dni zdaňovacího období, o čemž provede zápis a o případné rozdíly upraví základ daně a dále povinnost uchovávat daňovou evidenci za všechna zdaňovací období, pro která ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně (§ 7b odst. 4 a 5).

Evidence příjmů a výdajů

Jak z již uvedeného vyplývá, hlavní součástí daňové evidence jsou údaje o příjmech a výdajích. Do evidence příjmů se zahrnují pouze skutečně obdržené peníze, buď převzaté hotovosti do pokladny, nebo připsané na bankovním účtu.

U fyzických osob, které uplatňují skutečné výdaje podle § 24 ZDP se do daňové evidence zahrnují veškeré příjmy ze samostatné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené zákonem. I v případě výdajů se do daňové evidence zahrnou skutečně vydané prostředky z pokladny nebo bankovního účtu.

Evidenci příjmů a výdajů je nejlépe realizovat prostřednictvím peněžního deníku (deník příjmů a výdajů), který je určen především pro podnikatele s příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), kteří nejsou účetní jednotkou.

Peněžní deník obsahuje minimálně tyto údaje:

1. datum uskutečnění transakce,
2. označení daňového dokladu,
3. stručný popis transakce,
4. přehled o celkových příjmech,
5. přehled o příjmech, které jsou předmětem daně z příjmů v členění podle dílčích základů daně,
6. přehled o přijaté a zaplacené dani z přidané hodnoty,
7. přehled o celkových výdajích,
8. přehled o výdajích souvisejících s příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů,
9. přehled o úpravách, které zvyšují nebo snižují příjmy a výdaje.

Výše uvedené členění peněžního deníku může být dle potřeb podnikatele rozšířeno či zúženo pro podrobnější sledování příjmů či výdajů. V peněžním deníku se zahrnují jednak peněžní příjmy a výdaje, tak také nepeněžní úpravy, tzv. závěrkové operace, které ovlivňují základ daně a o nichž bude ještě pojednáno dále. Jednotlivé zápisy do peněžního deníku se provádějí chronologicky podle jednotlivých dokladů, přičemž každému takovému přísluší jeden řádek deníku.

V této souvislosti je třeba upozornit na to, že evidenci příjmů jsou povinni vést i ti poplatníci, kteří uplatňují výdaje procentem podle § 7 odst. 7 ZDP.

Evidence pohledávek a dluhů

Hodnotou pohledávky se podle § 5 odst. 9 ZDP rozumí jmenovitá hodnota nebo pořizovací cena u pohledávek nabytých postoupením a u pohledávek nabytých bezúplatně cena určená ke dni jejich nabytí podle zákona o oceňování majetku. U poplatníků, kteří jsou plátci DPH nebo jimi byli v době vzniku pohledávky, se jmenovitá hodnota pohledávky snižuje o výši daně z přidané hodnoty, pokud byla splněna vlastní daňová povinnost na výstupu.

Pro evidenci pohledávek lze nejlépe využít knihu pohledávek, která poskytuje přehled o dosud neuhrazených pohledávkách a jejich inkasu. Zápis se provádí v době vzniku pohledávky, úhrada pak při jejich inkasu.

Dluhy, dříve označované jako závazky, představují povinnost dlužníka uhradit dohodnuté částky za přijaté plnění. Z evidence dluhů by mělo být zřejmé, o jaké dluhy se jedná, v jaké výši a kdo je věřitelem. Způsob vedení evidence není ničím upraven a závisí pouze na podnikateli. Zde je vhodné opět použít obdobnou evidenci jako u pohledávek.

Pokud se jedná o poplatníka, který vykazuje výdaje paušálem, ten je stejně jako u příjmů povinen vést evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti.

Evidence majetku

Jak bylo již výše uvedeno, daňovou evidenci neupravuje žádný právní předpis, což platí i pro evidenci majetku. Pro obsahové vymezení majetku v daňové evidenci platí přiměřeně příslušná ustanovení vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli a účtují v soustavě podvojného účetnictví.

Vymezení hmotného majetku

Zákon o daních z příjmů (§ 26) pro účely tohoto zákona rozumí hmotným majetkem:

a)      samostatné movité věci, popřípadě soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok,

b)      budovy, domy a jednotky,

c)      stavby, s výjimkou

1. provozních důlních děl,
2. drobných staveb na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, sloužících k zajišťování provozu lesních školek nebo k provozování myslivosti, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 30 m² a výšku 5 m,
3. oplocení sloužícího k zajišťování lesní výroby a myslivosti, které je drobnou stavbou,

d)      pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky – jedná se o:

• ovocné stromy vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 90 stromů na 1 ha,
• ovocné keře vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 1 000 keřů na 1 ha,
• chmelnice a vinice,

e)      dospělá zvířata a jejich skupiny, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč (u fyzických osob se jedná o zásobu),

f)       jiný majetek, který je vymezen jako:

• technické zhodnocení a výdaje na otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, pokud nezvyšuje vstupní cenu a zůstatkovou cenu, s výjimkou uvedenou v § 29 odst. 1 písm. f),
• technické rekultivace, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (např. zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, tzv. horní zákon),
• výdaje hrazení uživatelem, které podle zvláštních (účetních) předpisů nebo podle daňové evidence tvoří součást ocenění hmotného majetku, který je předmětem finančního leasingu, a které v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě převýší u movitého majetku hodnotu 40 000 Kč,
• právo stavby u poplatníka, který nevede účetnictví.

Souborem hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením se rozumí dílčí část výrobního či jiného celku. Soubor hmotných movitých věcí je nutné evidovat zvlášť tak, aby byly zajištěny průkazné technické i hodnotové údaje o jednotlivých věcech zařazených do souboru, určení hlavního funkčního předmětu a o všech změnách souboru (přírůstky, úbytky) včetně údajů o datu změny, rozsahu změny, vstupních cenách jednotlivých přírůstků nebo úbytků, celkové ceny souboru věcí a dále částky odpisů včetně jejich změn vyplývajících ze změny vstupní ceny souboru movitých věcí.

Soubor hmotných movitých věcí se zařazuje do odpisové skupiny podle hlavního funkčního předmětu. Poplatník má možnost vytvářet soubory movitých věcí nikoliv však povinnost, záleží na jeho rozhodnutí.

Pro účely daňového odpisování se každý hmotný majetek zatřiďuje podle svého kódu SKP do odpisových skupin 1 až 6, které se liší minimální dobou odpisování, která v současné právní úpravě činí:

Článek je uveden ve zkráceném znéní. Celý článek naleznete na : Daňová evidence a související daňové povinnosti