Nealkoholické nápoje a občerstvení na pracovišti

V následujícím příspěvku bych se chtěl zabývat relativně častým případem řešeným v praxi, a to daňovou a účetní problematikou nealkoholických nápojů na pracovišti. Problematiku lze rozdělit na tři části, a to pitná voda, ochranné nápoje a ostatní nealkoholické nápoje.

V závěru příspěvku bychom se také krátce zmínili o problematice občerstvení poskytovaného na pracovišti.

Pitná voda na pracovišti

Začněme nejdříve problematikou pitné vody. V pracovněprávních předpisech, konkrétně v zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přímo povinnost zajištění pitné vody na pracovišti nenalezneme, pouze v § 101 odst. 1 je uvedeno, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce.

Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.

Konkrétně je tato povinnost obsažena v § 53 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s § 53 odst. 1 tohoto nařízení vlády musí být prostor určený pro práci zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance.

Pitnou vodou je veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání, tato úprava je obsažena v § 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

Z výše uvedeného vyplývá, že jakákoliv forma zajištění pitné vody, tedy nejednom kohoutková pitná voda, ale také pitná voda balená, v barelech, v PET lahvích atd., představuje daňový náklad u zaměstnavatele, a to zejména na základě § 24 odst. 2 písm. j) bod 1. a § 24 odst. 2 písm. p) ZDP. Jedná se tedy o výdaje na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť a současně výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů, v tomto případě podle zákoníku práce. Je ale nutné doplnit, že se musí jednat pouze o obyčejnou pitnou vodu, jakákoliv voda sycená, ochucená či jinak upravená, již pitnou vodu v tomto smyslu nepředstavuje a je nutné ji posuzovat jako nealkoholické nápoje, jak je uvedeno dále. Jedná se, bohužel, o všeobecně přijímaný výklad, který je potvrzen i závěry Koordinačního výboru pro daně mezi KDP ČR a MF (GFŘ) ČR (viz např. příspěvek 172/21.02.07 – Problémy při poskytování pitné vody a stravování zaměstnancům).

Z pohledu zaměstnance představuje poskytování pitné vody na pracovišti příjem, který není předmětem daně. Jak uvedlo MF ČR ve zmíněném příspěvku Koordinačního výboru, protože se při zajištění pitné vody jedná o plnění zákonných povinností zaměstnavatele, které nejsou v zákonné úpravě výslovně na straně zaměstnance řešeny (jako např. není také řešen daňový režim výdajů/nákladů vynaložených zaměstnavatelem na vytápění, osvětlení, klimatizaci apod.), jedná se podle názoru MF o příjmy, které nejsou u zaměstnance předmětem daně (§ 6 odst. 7 písm. b) ZDP).

Ochranné nápoje na pracovišti

Další kategorií nealkoholických nápojů na pracovišti jsou ochranné nápoje.

Článek je uveden ve zkráceném znění. Celý článek najdete na : Nealkoholické nápoje a občerstvení na pracovišti

Autor: Ing. Zdeněk Morávek