Datum publikace:11.01.2021
Daňové subjekty obvykle chápou, že státní orgány mají právo jejich daňové povinnosti zkontrolovat. V některých případech se však stane, že finanční úřad svojí prověřovací činností přesáhne limity dané mu právními předpisy. Zajímavým otázkám z této oblasti je věnován následující příspěvek.
Místní šetření nebo daňová kontrola?
I. Formy kontaktu s finančním úřadem
Nejčastějšími formami kontaktu s finančním úřadem při prověřování povinností daňových subjektů mohou být:
- neformální kontakt
- místní šetření
- postup k odstranění pochybností
- daňová kontrola
I.1 Neformální kontakt s finančním úřadem (e-mail, telefon, sms)
Neformální kontakty ze strany správce daně nejsou v platných předpisech definovány a daňový subjekt neriskuje sankce, pokud jim nevyhoví.
Příklad:
Správce daně vyzve firmu ABC, s. r. o. e-mailem, aby mu do tří dnů předložila doklady k právě podanému daňovému přiznání k DPH za leden. Firma není povinna nijak reagovat, e-mail (ale např. i telefon, sms apod.) nejsou oficiální kanály, kterými by bylo možno ukládat nějaké povinnosti.
Příklad:
Pan Novák podal na finanční úřad daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které zapomněl podepsat. Z finančního úřadu mu telefonovali, aby tuto chybu přišel odstranit. Z právního hlediska není pan Novák povinen na telefonickou výzvu reagovat, stejně tak jako jsme popsali v předcházejícím příkladu, v tomto případě však zřejmě bude chtít správci daně vyhovět (např. zejména v případě, kdy by mu z daňového přiznání vyplýval přeplatek na dani, který by chtěl rychle vrátit). Pokud nezareaguje, finanční úřad ho vyzve písemně, neboť nemůže nechat daňové přiznání bez podpisu.
Telefonické rozhovory se správcem daně a porušení mlčenlivosti
Telefonické kontakty s pracovníky správce daně jsou běžnou formou komunikace. Daňový poplatník telefonující ohledně své daňové povinnosti touto formou nic neriskuje, o svých daních může hovořit, s kým chce. Ze strany správce daně je však tento způsob na hraně zákona (a někdy i za ní), neboť je dle daňového řádu povinen zachovávat mlčenlivost.
Příklad:
Na finanční úřad zavolá reportér z televize zabývající se daňovou kauzou firmy XYZ s tím, že má od představitelů zmíněné firmy informace, že finanční úřad postupoval při jejich kontrole šikanózním způsobem a chce znát vyjádření správce daně. Z finančního úřadu se však vyjádřit nemohou, neboť jsou vázání povinnou mlčenlivostí a za její porušení odpovědným pracovníkům hrozí pokuta do výše 500 000 Kč.
Příklad:
Z finančního úřadu volají paní Janáčkové, že k daňovému přiznání k dani z příjmů fyzických osob nepřiložila potvrzení o studiu svého dítěte Petra Janáčka, na které uplatňuje daňový odečet. Většinou z takového rozhovoru nevzniknou žádné problémy, nicméně se zde pracovníci správce daně ne vždy musí vejít do požadavků právních předpisů. Telefon, na který volají, jim mohl vzít kdokoli a oni (bez porušení zákonné mlčelivosti) mohou hovořit pouze s paní Janáčkovou, případně s někým, kdo má od ní na finančním úřadě uloženu plnou moc. Pracovník správce daně tak riskuje porušení zákonné mlčenlivosti, protože i v případě, kdy se mu druhá strana do telefonu představí jako paní Janáčková, nemá si to správce daně možnost ověřit.
II. Místní šetření
Místní šetření je jednou z forem tzv. „vyhledávací činnosti“ správce daně. Správce daně může pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o skutečnostech dokumentujících průběh úkonu, o čemž předem uvědomí osoby, které se tohoto úkonu účastní.
Příklad:
Finanční úřad může provést zvukovou nahrávku či videonahrávku v rámci místního šetření (ale i při kontrole nebo postupu k odstranění pochybností). Jak ale postupovat v případě, kdy by chtěl nahrávku provést sám prověřovaný daňový subjekt? Může nahrávat až po předchozím souhlasu správce daně?
Pokud by finanční úřad podmiňoval nahrávku jednání svým souhlasem, nepostupoval by správně. Nahrávku je možno provést bez ohledu na to, zda pracovníci finančního úřadu souhlasí či nikoli.
II.1 Dokumenty vyžadované správcem daně a jejich forma
Správce daně může provést nebo si vyžádat z účetních záznamů nebo jiných informací výpis nebo kopii, a to i na technických nosičích dat.
Výše uvedené oprávnění si některé finanční úřady vykládají tak, že mají právo určit daňovému subjektu i formát, ve kterém má elektronický výpis z účetnictví provést (např. ve formátu doc nebo docx = Word, xls, xlsx = Excel apod.). Takové oprávnění však daňový řád správci daně nedává. Elektronická podoba je tedy i např. formát „obrázků“ – např. tiff, png. jpg apod.
II.2 Přístup správce daně do účetního software
V rozsahu nezbytném k prověření údajů na technických nosičích dat má správce daně právo na informace o používaných programech výpočetní techniky a může využívat programové vybavení, ve kterém byly informace pořízeny.
Zde obvykle nebývají kontrolní pracovníci příliš aktivní. Jen málokdy se stane, že by projevili zájem sednout si k počítači daňového subjektu a samostatně pracovat s jeho účetním software. Riskovali by totiž případné spory o tom, že třeba neodborným zásahem něco smazali či pozměnili. Stejně tak by byl těžko splnitelný případný požadavek na poskytnutí instalačních médií účetního software správci daně k nainstalování do jeho počítače – to by zřejmě kolidovalo s autorskými právy, neboť firmy mají obvykle zakoupen příslušný počet licencí pro omezený počet uživatelů.
II.3 Zapůjčení dokladů správci daně
Osoby, u nichž je místní šetření prováděno, jsou povinny zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a další věci nezbytné pro správu daní i mimo své prostory.
Zapůjčení dokladů a jiných věcí nebo odebrání vzorků potvrdí správce daně při jejich převzetí nebo odebrání. Převzaté doklady a další věci nebo odebrané vzorky vrátí správce daně osobě, od které je převzal, nejpozději do 30 dnů.
Článek je uveden ve zkráceném znění. Celý článek naleznete na: Nezákonné prověřování ze strany správce daně
Poznámky pod čarou:
Související předpisy SZČR
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies