Několik poznámek k zákonu o inspekci práce

V oblasti procesu kontroly, myšleno kontroly vnější, vykonávané ze strany kontrolních orgánů vůči zejména právnickým a podnikajícím fyzickým osobám, dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, lze identifikovat několik základních předpisů, který jsou pro její výkon ze strany orgánů inspekce práce stěžejní, přičemž níže uvedená posloupnost pro kontrolní činnost je stanovena od předpisu speciálního k předpisu neobecnějšímu, přičemž v obecné rovině platí zásada „lex secialis derogat legi generali“ (zvláštní úprava má přednost před normou obecnější, která se uplatní jen tam, kde zvláštní právní předpis věc sám neupravuje). V případě kontroly orgánů inspekce práce se spíše jedná o skutečnost, že několik speciálních oprávnění je obsaženo v právních předpisech uvedených jako první.

• zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (ZIP) a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (ZZ),
• zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) (ZK),
• zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (SŘ).

Uvedené zákony zakládají orgánům inspekce práce kompetence pro kontrolu v jednotlivých oblastech. Některá speciální ustanovení upravující proces kontroly oproti kontrolnímu řádu obsahuje § 7 až § 9 ZIP a v oblasti zaměstnanosti § 129 až § 138 ZZ.

Kontrolní řád je obecným předpisem pro oblast kontroly, a použije se tedy v rámci kontrolního procesu, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Použije se za předpokladu, že jiný právní předpis svěří některému orgánu působnost (veřejnou moc) v oblasti veřejné správy spočívající ve výkonu kontroly. U této kontroly se předpokládá formalizovaný postup kontrolních orgánů vůči kontrolovaným subjektům, který je zakončen protokolem o kontrole obsahujícím výsledky kontroly s možností podání námitek proti protokolu.

V oblasti kontroly se zásadně vychází z principu, že veškerá činnosti, kde vystupuje ve vrchnostenském postavení správní orgán, je regulována správním řádem. Nejinak tomu bude i v případech kontroly, jak ostatně vyplývá z § 28 ZK. V případě kontrol jako výkonu vrchnostenské veřejné správy vůči právnickým a fyzickým osobám mimo veřejnou správu i vůči subjektům s právem na samosprávu plyne subsidiární použití správního řádu při kontrole již ze samotného § 1 odst. 1 a § 2 SŘ. Bez dalšího musí tedy kontrolní orgán ctít zásady obsažené v § 2 až § 8 SŘ.

Zákon o inspekci práce stanovuje orgánům inspekce práce kompetence v § 3 ZIP, podle kterého tyto orgány kontrolují například, zjednodušeně řečeno, dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů, z nichž vznikají práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku, právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce.

Zákon o zaměstnanosti stanoví kompetence orgánům inspekce práce v § 125 a § 126 ZZ.

Z pohledu obsahu kontroly, tedy toho, co všechno mohou orgány inspekce práce kontrolovat, je možné konstatovat, že v obecné rovině kontrolují orgány inspekce práce v rámci svých kompetencí podle § 3 ZIP dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, včetně předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, předpisů o zaměstnanosti a dalších předpisů, které mají založenou svoji působnost, přičemž z pohledu procesního postupují zásadně podle kontrolního řádu, kde je tento proces upraven.

Odborný článek je uveden pouze ve zkráceném znění. Celý článek jako součást našeho produktu Mzdy pro lidi nabízíme ke čtení zde: Několik poznámek k zákonu o inspekci práce