4. Zahraniční pracovní cesta

Zákoník práce v § 154 rozumí zahraniční pracovní cestou cestu konanou mimo území České republiky. Dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na úhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice České republiky, kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli, nebo doba odletu z České republiky a příletu do České republiky při letecké přepravě.

Zaměstnavatel je za stanovených podmínek povinen zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě poskytnout náhradu:

1. jízdních výdajů,
2. jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
3. výdajů za ubytování,
4. stravovacích výdajů v cizí měně (dále jen „zahraniční stravné“),
5. nutných vedlejších výdajů.

Zaměstnavatel může při zahraniční pracovní cestě poskytnout zaměstnanci i další cestovní náhrady, například kapesné.

Daňový režim

Také pro poskytnuté náhrady při zahraničních cestách platí obecná zásada, že pro zaměstnavatele jsou daňově účinným nákladem poskytnuté náhrady do výše stanovené zvláštním předpisem, tj. s určitými omezeními pro státní organizace (viz dále). Pro zaměstnance, resp. jejich režim z pohledu daně z příjmů ze závislé činnosti je rozhodné, zda jsou náhrady poskytnuté do limitu pro státní organizace. Z tohoto pohledu budeme také náhrady při zahraničních cestách rozebírat.

Zahraniční stravné

Při zahraniční pracovní cestě poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených.

Sjedná-li zaměstnavatel nebo určí-li před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí tato základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování nejméně 75 % a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189 ZP. Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.

Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné:

1. ve výši základní sazby, trvá-li zahraniční pracovní cesta v kalendářním dni déle než 18 hodin,
2. ve výši dvou třetin základní sazby, trvá-li tato cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
3. ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 12 hodin, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle §163 nebo § 176 ZP,
4. v případě, že doba strávená mimo území České republiky činí méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.

Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného jako při tuzemské pracovní cestě.