Silniční daň a daňové přiznání k dani silniční

Silniční daň řeší zákon o dani silniční č. 16/1993 Sb. (dále jen „ZDSL“). I tento zákon, ostatně jako všechny daňové zákony, prošel za dobu existence nové daňové soustavy od roku 1993 řadou novelizací, i když na rozdíl od jiných daňových zákonů bylo novel tohoto zákona celkem velice málo, přičemž samotná výše daně se za celou dobu prakticky nezměnila.

Jak lze vyčíst např. z rozsudku NSS 1 Afs 69/2013-31 a několika dalších, silniční daň je majetkovou daní, nikoliv poplatkem za užívání silniční či dálniční sítě, a jako taková je postavena na úředním zápisu v příslušné evidenci. Jejím základem je tedy formální stav zápisů v registru silničních vozidel, nikoli faktický stav vlastnictví nebo užívání.

Předmět daně (§ 2)

Aby vozidlo bylo předmětem daně silniční, musí být splněny 4 základní podmínky, a to všechny současně:

1. musí se jednat o silniční vozidlo,
2. vozidlo musí být registrováno v České republice,
3. vozidlo musí být provozováno v České republice,
4. vozidlo musí být používáno:

1. poplatníkem daně z příjmů právnických osob s výjimkou používání k činnosti veřejně prospěšného poplatníka daně z příjmů právnických osob, pokud příjmy z této jeho činnosti nejsou předmětem daně z příjmů,
2. poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).

Předmětem daně silniční jsou pak vždy vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.

Pro účely daně silniční není rozhodující, zda poplatník vede daňovou evidenci či zda uplatňuje výdaje skutečně prokázané nebo uplatňuje výdaje paušálem dle § 7 odst. 7 ZDP, ani to, že používá paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.

V této souvislosti je třeba uvést, že v praxi ještě stále přetrvávají mezi podnikateli názory, že pokud OSVČ používá paušální výdaj na dopravu, nepodléhá dané vozidlo silniční dani.

Je tedy třeba zdůraznit, že platí:

Pokud jsou splněny všechny výše uvedené zákonné podmínky, je silniční vozidlo předmětem daně silniční, bez ohledu na to, jakým způsobem poplatník vykazuje výdaje.

Naproti tomu předmětem daně silniční nejsou vozidla používaná v souvislosti s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP, což bývá také v praxi velice častým dotazem.

Osvobození od daně (§ 3)

Předmětem silniční daně jsou silniční vozidla definovaná v zákoně č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Silniční vozidlo je motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobeno za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Přípojné vozidlo je pak silniční nemotorové vozidlo určené k tažení jiným vozidlem, s nímž je spojeno do soupravy. Rozdělení vozidel do kategorií je součástí výše uvedeného zákona a příslušné označení u konkrétního vozidla se uvádí v technickém průkazu vozidla.

Vozidla, která jsou předmětem daně, mohou být za podmínek uvedených v § 3 ZDSL osvobozena od daně.

Osvobození se podle tohoto ustanovení vztahuje na:

1. vozidla zpravidla s méně než čtyřmi koly zapsaná v technickém průkazu vozidla jako kategorie L a jejich přípojná vozidla; tato kategorie zahrnuje motokola, dvou a tříkolové mopedy a motocykly, motocykly s postranním vozíkem a také silniční čtyřkolky používané na veřejných komunikacích;
2. vozidla diplomatických misí a konzulárních úřadů, pokud je zaručena vzájemnost;
3. vozidla zabezpečující linkovou osobní vnitrostátní přepravu za předpokladu, že ujedou pro tento účel více než 80 % kilometrů z celkového počtu kilometrů jimi ujetých ve zdaňovacím období;
4. vozidla provozovaná ozbrojenými silami, vozidla civilní obrany, vozidla bezpečnostních sborů, obecní policie, sboru dobrovolných hasičů, vozidla provozovatele zdravotních služeb, vozidla důlní a horské záchranné služby a poruchové služby plynárenských a energetických zařízení. Vozidla musí být vybavena zvukovým výstražným zařízením a zvláštním výstražným světlem modré barvy zapsanými v technickém průkazu vozidla. Pro vozidla poskytovatele zdravotních služeb a vozidla důlní a horské záchranné služby nevybavená zvláštním zvukovým výstražným zařízením a zvláštním výstražným světlem modré barvy je rozhodné jejich označení v technickém průkazu vozidla (sanitní, záchranářská);
5. vozidla speciální samosběrná (zametací), speciální jednoúčelová vozidla značkovače silnic a vozidla správců komunikací nebo osob pověřených správcem komunikací, která jsou používána výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti komunikací, s výjimkou osobních automobilů;
6. vozidla pro dopravu osob nebo vozidla pro dopravu nákladů s největší povolenou hmotností méně než 12 tun, která
   • mají elektrický pohon,
   • mají hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor,
   • používají jako palivo zkapalněný ropný plyn označovaný jako LPG nebo stlačený zemní plyn označovaný jako CNG, nebo
   •  jsou vybavena motorem určeným jeho výrobcem ke spalování automobilového benzínu a etanolu 85 označovaného jako E85;
7. vozidla požární ochrany používaná jednotkou hasičského záchranného sboru podniku podle zákona upravujícího požární ochranu vybavená zvláštním výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy zapsanými v technickém průkazu vozidla;
8. vozidla, která jsou mobilizační rezervou nebo pohotovostní zásobou, pokud nejsou používána k podnikání.
9. Vozidla, ...