Automobil v podnikání I

Použití automobilu v podnikání přináší řadu otázek v daňové, účetní a pracovněprávní oblasti. Vzhledem k rozsáhlosti tématu se budeme této problematice věnovat v třídílném seriálu. Cílem tohoto seriálu je analyzovat účetní a daňovou problematiku při pořízení, provozu a vyřazení automobilu z majetku podnikatelských subjektů, a to zejména z pohledu daně z příjmů fyzických a právnických osob a daně z přidané hodnoty.

Pořízení automobilu

Vložení automobilu do obchodního majetku fyzické osoby

• Vklad do obchodního majetku fyzické osoby z pohledu daně z příjmů fyzických osob

Fyzická osoba s příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), si při pořízení automobilu klade zejména otázku, zda koupený automobil zařadí do svého obchodního majetku nebo nikoliv. Toto rozhodnutí může mít pro podnikatele významné daňové dopady. Proto by s ním neměl spěchat a učinit jej až po zralé úvaze. Častým omylem bývá domněnka, že pokud uvede prodávající do kupní smlouvy či na fakturu IČ a DIČ kupujícího podnikatele, stává se pořízený automobil automaticky součástí obchodního majetku podnikatele. Samotné uvedení identifikačních čísel podnikatele do kupní smlouvy nebo do vystavené faktury však nemá pro kupujícího žádné daňové dopady. Daňové dopady nemá ani uvedení těchto identifikačních čísel do technického průkazu vozidla.

Vkladem automobilu do obchodního majetku podnikatele se rozumí jeho uvedení v účetnictví nebo v daňové evidenci. Obchodním majetkem se tedy automobil stává teprve dnem, kdy o něm začneme účtovat jako o majetku nebo jej takto uvedeme v daňové evidenci – viz § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Naopak dnem, kdy vozidlo bylo naposledy uvedeno v účetnictví nebo v daňové evidenci, přestává být obchodním majetkem.

Podnikatel, který uplatňuje výdaje paušálem dle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů, nevede účetnictví ani daňovou evidenci, a proto neřeší otázku zařazení automobilu do obchodního majetku. Takový podnikatel nemá žádný obchodní majetek definovaný v § 4 odst. 4 zákona.

Vklad automobilu do obchodního majetku má výhodu zejména v tom, že u něj lze daňově uplatňovat výdaje za opravy vozidla a výdaje na odpisy hmotného majetku dle § 26 až § 32 zákona o daních z příjmů. Nevýhodou pak je, že příjmy z prodeje takového automobilu jsou osvobozeny od daně až po uplynutí lhůty 5 let od data vyřazení vozidla z obchodního majetku.

U automobilu, který není vložen do obchodního majetku, nemůžeme daňově uplatňovat výdaje za opravy a výdaje na odpisy hmotného majetku, ale můžeme místo toho uplatnit výdaje ve výši sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance, která činí pro rok 2018 částku 4 Kč / 1 km jízdy osobním automobilem. Při použití nákladního automobilu lze dle ustanovení § 157 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), použít nejméně dvojnásobnou částku základní náhrady, tedy 8 Kč na 1 km jízdy. Příjmy z prodeje automobilu nezařazeného do obchodního majetku jsou osvobozeny od daně již po uplynutí lhůty jednoho roku od data jeho pořízení.

V případě, že se podnikatel rozhodne zařadit pořízený automobil do svého obchodního majetku, musí dále vyřešit problematiku jeho správného ocenění vstupní cenou dle § 29 zákona o daních z příjmů. Jestliže nabyl automobil koupí, musí jej ocenit pořizovací cenou.

Pořizovací cena je definovaná účetními předpisy, konkrétně § 47 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli. Dále musí respektovat § 7 odst. 11 uvedené vyhlášky, který určuje, že dlouhodobým majetkem se stávají pořizované věci uvedené do stavu způsobilého užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy, např. zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z těchto předpisů vyplývá, že do pořizovací ceny automobilu je třeba zahrnout veškeré náklady, které kupujícímu vzniknou do doby, než je možno automobil provozovat na pozemních komunikacích. Častým dotazem v této souvislosti bývá, zda je třeba do pořizovací ceny zahrnovat i poplatek hrazený za registraci vozidla a vydání SPZ. K tomu lze uvést, že podmínky provozu vozidla na pozemních komunikacích jsou zpravidla splněny již před registrací vozidla a vydáním SPZ, a to zejména uzavřením pojistné smlouvy o tzv. povinném ručení za škody způsobené provozem vozidla, a vydáním převozní registrační značky při koupi nového automobilu. ...