Bolestné

Úvodem

Je všeobecně známo, že v roce 2015 (novelou provedenou zákonem č. 205/2015 Sb.) byla ustanovení zákoníku práce o náhradě majetkové a nemajetkové újmy z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání navrácena z přechodných ustanovení do části jedenácté zákoníku práce (kam věcně patří), protože bylo rozhodnuto, že připravované úrazové pojištění nebude realizováno a že i nadále se budou pracovní úrazy a nemoci z povolání odškodňovat podle právní úpravy obsažené v zákoníku práce, která je založena na objektivní odpovědnosti zaměstnavatele (na rozdíl od subjektivní odpovědnosti při odškodňování újmy způsobené ublížením na zdraví nebo smrtí člověka podle občanského zákoníku).

Zákoník práce taxativně upravuje práva, která může postižený zaměstnanec v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání uplatnit vůči odpovědnému zaměstnavateli, v jakém rozsahu za škodu odpovídá. Jedná se o náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu.

V případě, že zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je zaměstnavatel – též v rozsahu své odpovědnosti – povinen poskytnout náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých a náhradu věcné škody.

V našem článku se zastavíme u jednoho ustanovení této části jedenácté, hlavy třetí, a to u § 271c pojednávajícím o náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění.

Právní úprava bolestného a ztížení společenského uplatnění

Obecně platí, že náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení § 271c odst. 2 ZP.

Náhradou za bolest a ztížení společenského uplatnění se odškodňuje imateriální újma zaměstnance vzniklá v souvislosti s poškozením zdraví následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Úprava těchto nároků je v zákoníku práce upravena jen co do základu velmi rámcově tak, že se poskytují zaměstnanci jednorázově, a že se poskytují „nejméně“ ve výši stanovené právním předpisem. Tímto předpisem stanovícím jejich minimální zaručenou výši je nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přičemž stanovenou výši odškodnění může podle § 271s ZP soud přiměřeně zvýšit. Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se určí na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Hodnota 1 bodu činí podle nyní platné právní úpravy 250 Kč.

Uvedený dílčí nárok práva na náhradu škody přísluší za splnění předpokladů stanovených zákoníkem práce jako náhrada imateriální újmy vzniklé v pracovněprávních vztazích. Od této náhrady je třeba odlišovat náhradu imateriální újmy shodného označení upravenou pro jiné druhy (v širším slova smyslu) závislé práce jednak zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (včetně navazující vyhlášky č. 277/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění vyhlášky č. 225/2016 Sb.), jednak zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (včetně navazující vyhlášky č. 346/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění vojáků ve znění vyhlášky č. 33/2016 Sb.). Na rozdíl od uvedených úprav, které odvíjejí základ výše nároků podle bodů přiřazených k jednotlivým položkám uvedených v přílohách k těmto právním předpisům, občanskoprávní úprava v § 2958 OZ odkazuje jen v obecné rovině na pravidla slušnosti. Upřesňující Metodika Nejvyššího soudu (Rc 63/2014), která má pouze povahu doporučení, hodnotí body jen bolestné, zatímco ztížení společenského uplatnění se odvozuje od procentního vyjádření ztráty či omezení společenského uplatnění. Metodika, která je zaměřena pouze na odškodňování úrazů (nepokryta zůstala oblast odškodňování nemocí z povolání), zavádí zcela nové pojmy a postupy, které neumožňují její aplikovatelnost ošetřujícími (posuzujícími lékaři) v pracovněprávní oblasti.

Právní úprava bolestného platná do 30. září 2015

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poškozením zdraví zaměstnance následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání byla v nyní platném zákoníku práce upravena od roku 2007 do roku 2015 v § 372, tedy v přechodných a závěrečných ustanovení. To bylo proto, že se předpokládalo zrušení právní úpravy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání obsažené v zákoníku práce a nabytí účinnosti nového zákona o úrazovém pojištění. I ustanovení § 372 ZP bylo však pouze rámcové a nestanovilo bližší podrobnosti o náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění.

Náhrada za bolest představuje jednorázové odškodnění za bolest, kterou poškozený pociťuje nejen při samotném poškození zdraví úrazem, ale i při léčení a jeho průběhu. Odškodnění ztížení společenského uplatnění má nahradit následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví.

Otázku výše, do které ji bylo možno poskytnout, však zákoník práce i před rokem 2015 svěřoval prováděcímu právnímu předpisu. Jednalo se o vyhlášku č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, která dokonce nabyla účinnosti 1. 1. 2002 (za platnosti starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb.) a nyní platný zákoník práce ji v roce 2007 převzal s tím, že bude platit do nabytí účinnosti nové úpravy úrazového pojištění.

Stejně tak postupoval i občanský zákoník č. 40/1964 Sb. platný do konce roku 2013. Ten v ustanovení § 444 OZ obsahoval text zcela shodný s § 372 ZP a také odkazoval, že Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s MPSV vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Znamenalo to, že při odškodňování bolesti a ztíženého společenského uplatnění za škody na zdraví vzniklé následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání podle zákoníku práce i při odškodňování bolesti a ztíženého společenského uplatnění za škody na zdraví podle občanského zákoníku se postupovalo shodně, podle stejného předpisu – vyhlášky č. 440/2001 Sb.

Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. však vyhlášku č. 441/2001 Sb. zrušil bez náhrady. Autoři nové právní úpravy občanského zákoníku to vysvětlili tím, že pokud jde o nemajetkové újmy na zdraví nebo náhrady při usmrcení, je nezbytné opustit pojetí § 444 odst. 2 a 3 starého OZ, který umožnil, aby sazebník výše náhrad stanovil dokonce podzákonný předpis. Odkazovali především na francouzský Code civil nebo švýcarský Zivilgesetzbuch, které tyto otázky vůbec neřeší a dávají volnou ruku soudci.

Autoři nového občanského zákoníku k tomu vysvětlovali, že účelem nového ustanovení § 2958 OZ je poskytnout poškozenému peníze, aby mohl své strádání vyrovnat jiným způsobem. Výši bolestného je třeba na jedné straně přizpůsobit konkrétním okolnostem jednotlivého případu, na druhé straně však musí být též vytvořeno určité objektivní měřítko, které zamezí nerovnostem. Je však faktem, že bolest je nezměřitelná, neboť jde ...