Nemoc z povolání a ohrožení nemocí z povolání

Obsah:

• Úvodem
• Nemoc z povolání
• Nařízení vlády č. 290/1995 Sb.
• Covid-19 jako nemoc z povolání
• Postup při uznávání nemoci z povolání
• Vyhláška č. 104/2012 Sb.
• Určení zaměstnavatele odpovědného za nemoc z povolání
• Převedení na jinou práci
• Skončení pracovního poměru
• Odpovědnost zaměstnavatele za nemoc z povolání
• Škoda a nemajetková újma
• Příčinná souvislost (kauzální nexus)
• Náhrada majetkové a nemajetkové újmy
• Ohrožení nemocí z povolání
• Lékařský posudek o ohrožení nemocí z povolání
• Pracovněprávní důsledky ohrožení nemocí z povolání
• Doplatek při ohrožení nemocí z povolání

Úvodem

Nemoc z povolání je pojmem medicínsko-právním. Český právní řád se zabývá otázkou nemocí z povolání v řadě předpisů, vlastní definici pojmu nemoci z povolání a jejich výčet pak uvádí nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

V našem článku se budeme zabývat především pracovněprávními důsledky nemoci z povolání a rozdílem mezi nemocí z povolání a ohrožením nemocí z povolání.

Nemoc z povolání

V pracovním procesu je zaměstnanec vystavován celé řadě nepříznivých působení chemických, fyzikálních, biologických a jiných škodlivých faktorů. Ty mohou negativně ovlivnit organismus zaměstnance a způsobit jeho onemocnění. Pokud se prokáže příčinná souvislost mezi působícím vlivem pracovního prostředí a vznikem nemoci, hovoří se o nemoci z povolání. Jestliže lékařský posudek existenci této nemoci a příčinné souvislosti potvrdí, vzniká zaměstnanci nárok na odškodnění podle zvláštního právního předpisu.

Pojem „nemoc z povolání“ není v zákoníku práce na rozdíl od definice pojmu „pracovní úraz“ přesně definována. Definici pojmu nemoc z povolání obsahoval pouze zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, tento zákon však nikdy nenabyl účinnosti. Podle tohoto zákona se nemocí z povolání rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických faktorů nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, je uvedena v seznamu nemocí z povolání uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván.

Je obvyklé, že právní předpis stanoví, co se rozumí nemocí z povolání. V České republice je to nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Současnost však přináší nové materiály a technologie, spojené s novými pracovními riziky, a tím s možností výskytu nových typů poškození zdraví. Zároveň i v oblasti pracovního lékařství značně pokročilo vědecké poznání příčinných souvislosti mezi pracovními riziky a nemocemi. Je proto zapotřebí, aby byl vytvořen mechanismus aktualizace seznamu nemocí z povolání, zajišťující dostatečnou míry flexibility při posuzování výskytu onemocnění tohoto druhu.

Přestože nemoc z povolání je pojmem právním, sledování výskytu profesionálních onemocnění zahrnujících nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání je jistým ukazatelem stavu péče o zdraví při práci. Všechna nově vzniklá a uznaná profesionální onemocnění se hlásí do Národního registru nemocí z povolání, který byl založen již v roce 1991 a navázal na dlouhodobá statistická sledování hygienické služby prakticky od 70. let minulého století.

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb.

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb. stanoví ve svém § 1 ZP, že nemocemi z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Vlastní seznam je rozdělen celkem do šesti částí, a to na:

• nemoci z povolání způsobené chemickými látkami,
• nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory,
• nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice,
• nemoci z povolání kožní,
• nemoci z povolání přenosné a parazitární a 
• nemoci z povolání způsobené ostatními faktory a činiteli.

Těchto šest kapitol seznamu se pak člení na položky. U jednotlivých položek je uvedeno její číslo, označení nemoci z povolání a podmínky jejího vzniku.

Vzhledem k tomu, že tento seznam je mnohem podrobnější oproti předchozímu seznamu nemocí z povolání, který byl přílohou vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se prováděl zákon o sociálním zabezpečení, stávalo se v praxi po roce 1995, že byla ještě do starého zákoníku práce vložena zásada obsažená dnes v ustanovení § 269 odst. 3 ZP, podle které se jako nemoc z povolání odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu. Samo nařízení vlády č. 290/1995 Sb. bylo od svého vydání v roce 1995 novelizováno pouze dvakrát (v roce 2011 a v roce 2014), takže zásada obsažená v odstavci 3 § 269 ZP byla aplikována také pouze dvakrát.

Ihned úvodem je však třeba poznamenat, že soudy se při posouzení, zda jde o nemoc z povolání, výhradně řídí závěry lékařského posouzení. Ústavní soud ve svém judikátu III. ÚS 233/01 k tomu dovodil: „Nemocemi z povolání jsou podle § 190 odst. 3 věty druhé zákoníku práce (dnes § 269 odst. 2 ZP) nemoci uvedené v právních předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených. Právním předpisem, který obsahuje seznam nemocí z povolání, je nařízení vlády ze dne 15. 11. 1995 č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Rozhodnutí o tom, zda určitá choroba, kterou postižená osoba trpí, je nemocí z povolání, je nepochybně rozhodnutím, které závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu, které navíc provádí specializované zdravotnické pracoviště. Otázky odborné (lékařské) v těchto případech vysoce převažují nad otázkami právními. Správní orgán při svém rozhodování vychází z odborného lékařského posouzení, které je pro něj směrodatné. Proto také zákonodárce podobná rozhodnutí vyloučil ze soudního přezkumu a soud nemá jinou možnost, ...