Daňová evidence a pohledávky

Úvod

Jak vyplývá z ustanovení § 7b zákona o daních z příjmů (ZDP), hlavním obsahem daňové evidence jsou údaje o:

1. příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně,
2. majetku a dluzích.

V zákoně o daních z příjmů je pak v § 4 odst. 4 definováno, co je obchodním majetkem poplatníka:

„Obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob se pro účely daně z příjmů rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci.“

Obchodní majetek tedy můžeme členit na:

1. hmotný majetek,
2. nehmotný majetek,
3. finanční majetek,
4. ceniny,
5. zásoby,
6. pohledávky.

V dalším textu se budeme zabývat jednou z výše uvedených složek obchodního majetku, a to pohledávkami.

Pohledávky

Zákon o daních z příjmů pohledávky žádným způsobem nedefinuje, ale v § 7 odst. 2 uvádí, že pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví, a to především vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.

Pohledávku lze definovat jako nárok podnikatele na úhradu peněžní částky od dlužníka a v tomto finančním vztahu vystupuje jako věřitel. V opačném případě na straně dlužníka mluvíme o závazku nebo nově o dluhu.

Rozdíl je v ...