Každá účetní jednotka řeší, jaké náklady jsou daňově uznatelné a jaké ne. Daňové i nedaňové náklady sníží výsledek hospodaření, ale na základ daně mají vliv pouze náklady daňové. Nedaňové náklady v daňovém přiznání výsledek hospodaření zvýší.
Které náklady jsou daňově uznatelné a které ne, upravuje zákon o daních z příjmů (zákon 586/1992 Sb.) v § 24 a § 25. Paragraf 24 zákona o daních z příjmů obsahuje daňově uznatelné náklady, § 25 daňově neuznatelné náklady.
U daňově uznatelných nákladů však musíte správci daně při kontrole prokázat, že jeho daný náklad byl vynaložen na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných výnosů. Pokud výnos nebude daňově uznatelný, pak ani náklad není daňově uznatelný.
Následně si ukážeme v jednotlivých účetních skupinách, které náklady jsou daňově uznatelné a které ne, případně za jakých podmínek.
Účtová skupina 50 – Spotřebované nákupy
V této účtové skupině máme náklady spojené s provozem účetní jednotky. Účtuje se zde spotřeba materiálu, zboží nebo energie. Pokud tento náklad souvisí s činností účetní jednotky, je daňově uznatelný. Pokud bychom zde účtovali režijní výdaje, které nesouvisejí s činností účetní jednotky, např. soukromý nákup jednatele, budeme ho účtovat na příslušný analytický účet 501 a tento účet si označíme v účtové osnově jako daňově neuznatelný.
Účtová skupina 51 – Služby
V této účtové skupině máme jak daňově uznatelné, tak i daňově neuznatelné náklady.
511 – Opravy a udržování
Na tento účet účtujeme náklady na opravy. Opravou se rozumí uvedení do původního stavu. Pokud by se jednalo o rozšíření využitelnosti nemovitosti, pak se nejedná o náklad, ale o technické zhodnocení, které není nákladem, a účtuje se do pořízení dlouhodobého majetku.
512 – Cestovné
Účtujeme zde náklady na cestovné zaměstnanců i jednatelů. Pokud je jejich výše dle vyhlášky, pak se jedná o daňově ...
Související předpisy SZČR