Jak jsem slíbila v závěru předchozí části, budu se v dalším textu věnovat jednotlivým druhům daňových dokladů a na závěr pak zákonným požadavkům týkajícím se jejich vlastností a uchovávání.
Zjednodušený daňový doklad – § 30, § 30a
Cílem tohoto ustanovení je zjednodušení administrativy při nákupu drobných položek. Na dokladu totiž nemusejí být uvedeny údaje o kupujícím (tj. jeho jméno, sídlo a DIČ), ani výše daně. Postačí uvést sazbu daně a celkovou částku, kupující, který uplatňuje nárok na odpočet, si základ daně a daň vypočítá sám. V dřívějších dobách byl kupující povinen uvést na doklad i své označení a DIČ, tato povinnost však byla ze zákona později vypuštěna.
Možnost vystavení zjednodušeného daňového dokladu však je omezena. Jak jsem už uvedla, lze jej vystavit (a uplatnit z něho odpočet) pouze tehdy, nepřesáhla-li celková částka za plnění 10 000 Kč.
Příklad č. 1:
OSVČ, plátce DPH, pracuje jako advokát. Jeho koncipient nakoupil pro kancelář v papírnictví tonery a papír do tiskárny za celkovou cenu 9 500 Kč, které zaplatil firemní kartou. Od prodejce obdrží zjednodušený daňový doklad, na němž bude uvedeno DIČ a označení prodejce, datum vystavení dokladu, celková částka a sazba daně. Účetní kupujícího vypočítá základ daně a daň, kterou při splnění podmínek § 72 a násl. ZDPH uplatní na vstupu. Kdyby však cena nákupu přesáhla 10 000 Kč, stíhala by prodávajícího povinnost vystavit kupujícímu řádný daňový doklad.
Omezení spočívající v částce 10 000 Kč však není jediné. Zjednodušený daňový doklad totiž nelze vystavit ani v případě vyjmenovaných transakcí. Jedná se o (i) transakce podléhající režimu přenesení daňové povinnosti (RPDP), dále o (ii) dodání zboží do jiného členského státu (JČS) a prodej zboží na dálku a (iii) prodej tabákových výrobků podléhajících spotřební dani za jiné než pevné ceny.
Příklad č. 2:
Zedník, plátce DPH, provedl drobnou opravu omítky na správní budově výrobního podniku, rovněž plátce DPH. Za opravu vyúčtoval zákazníkovi celkovou částku 8 000 Kč a vystavil mu zjednodušený daňový doklad, na který uvedl poznámku „daň odvede zákazník“. Účtárna zákazníka však zjednodušený daňový doklad odmítla převzít a vyžádala si vystavení řádného daňového dokladu se všemi údaji podle § 29 ZDPH. Její požadavek byl zcela oprávněný, protože při aplikaci RPDP nelze zjednodušený daňový doklad vystavit, a to bez ohledu na výši ceny služby nebo zboží.
Splátkový kalendář – § 31
Splátkový kalendář je speciální typ dokladu, který lze vystavit pouze v případě nájmu, ať už nájmu nemovitosti nebo nájmu movité věci. Obvykle tento institut využívají pronajímatelé proto, aby nemuseli vystavovat samostatný daňový doklad na každou splátku nájemného.
Aby mohl splátkový kalendář nahradit řádné daňové doklady, musí obsahovat veškeré údaje uvedené v § 29 ZDPH a také musí být součástí nájemní smlouvy, nebo na něj nájemní smlouva musí alespoň odkazovat. Samozřejmostí by měly být i údaje k jednotlivým splátkám, tedy k dílčím plněním dle § 21 odst. 7 ZDPH. Prakticky to znamená uvedení DUZP, základ daně, sazbu a daň u každé jednotlivé splátky. Jinak by doklad nebyl použitelný. Odběratel (i dodavatel) pak s takovým dokladem zachází jako s běžnou fakturou (tj. řádným daňovým dokladem) s tím, že tentýž doklad zaúčtuje tolikrát, kolik splátek doklad obsahuje. Číslo dokladu a obvykle i částky budou vždy stejné, jen DUZP se bude lišit.
Příklad č. 3:
Vlastník parkovacího domu, plátce DPH, pronajal celé jedno jeho podlaží podnikateli, rovněž plátci DPH, k parkování firemních vozidel. Nájemní smlouva byla uzavřena na rok a její součástí byl splátkový kalendář. Stranami bylo dohodnuto, že hradit nájemné bude zákazník vždy k 15. dni měsíce na daný měsíc. Splátkový kalendář obsahoval DIČ, označení obou stran a rozpis 12 splátek. U každé splátky bylo uvedeno DUZP (např. 15. 1., 15. 2 atd.), základ daně, sazba daně a daň. Paní účetní zákazníka si kalendář namnožila tak, aby měla jeden výtisk ke každému měsíci, a jinak s ním zacházela stejně jako s každou jinou přijatou fakturou. V srpnu odjela na dovolenou a zastupovala ji brigádnice. Ta sice doklad se srpnovým DUZP zaúčtovala do evidence DPH, ale zapomněla jej ke sjednanému datu zaplatit. Poté se v účtárně vedla diskuze o tom, zda je možno uplatnit odpočet z dokladu, jestliže splátka nebyla v daném měsíci uhrazena. Správná odpověď je „ano“. DUZP totiž nastalo, proto má plátce právo odpočet uplatnit, samozřejmě při splnění podmínek daných ustanoveními § 72 a násl. ZDPH. Jiné by to však bylo u platebního kalendáře (viz níže).
Platební kalendář – § 31a
Platební kalendář si plátci často pletou s kalendářem splátkovým, což může vést k zásadním chybám. Jak jsem už uvedla výše, splátkový kalendář si lze představit jako více faktur (daňových dokladů) na jedné listině, funguje totiž zcela jako faktura přijatá. Zatímco platební kalendář je v principu rozpis záloh, které má odběratel na základě smlouvy uhradit. Neuhradí-li konkrétní zálohu, nemůže ani uplatnit odpočet na vstupu a v rozsahu neuhrazených záloh mu platební kalendář nemůže jako daňový doklad pro účely nároku na odpočet posloužit.
Platební kalendář vystavují nejčastěji dodavatelé za zboží, které se vyúčtovává za určité delší období, v jehož průběhu se platí zálohy jako např. elektřina, plyn apod. Tento typ dokladu jim umožní upustit od vystavování daňového dokladu na každou přijatou zálohu. Platební kalendář nemusí obsahovat konkrétní datum přijetí zálohy, jsou-li na něm uvedena data, k nimž je každá záloha splatná, a ostatní údaje dle § 29 ZDPH.
Příklad č. 4:
Malá sklárna, plátce DPH, odebírá pro svou výrobu plyn. Každý měsíc platí zálohy vypočítané dle ...
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies