Daňově zvýhodněné příspěvky zaměstnavatele na stravování zaměstnanců

Autorka pracuje na Finančním úřadě pro Zlínský kraj, ÚzP Vsetín

Příspěvek zaměstnavatele na stravování je jedním z nejčastějších zaměstnaneckých benefitů. Mnozí zaměstnanci si na toto plnění již tak zvykli, že jej považují za nárokové plnění. Z ustanovení § 236 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“), vyplývá zaměstnavateli povinnost zaměstnancům stravování pouze umožnit, nikoli zajistit nebo na něj přispívat. V současné době mohou zaměstnavatelé při poskytování daňově zvýhodněného stravování volit mezi třemi způsoby. Jedná se o zajištění stravování ve vlastním stravovacím zařízení, nebo stravování prostřednictvím jiných subjektů (např. poskytováním stravenek) a od roku 2021 také v peněžní podobě formou stravenkového paušálu.

Při rozhodování o tom, jakým způsobem bude zaměstnavatel na stravování zaměstnanců přispívat, hrají roli také daňové dopady na straně zaměstnance i na straně zaměstnavatele. Všechny tři zmíněné způsoby poskytování daňově zvýhodněných příspěvků jsou řešeny v následujících ustanoveních zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“ nebo „zákon o daních z příjmů“):

• V souladu s § 6 odst. 9 písm. b) ZDP je u zaměstnanců od daně z příjmů  fyzických osob ze závislé činnosti osvobozena „hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů nebo peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.“
• V souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP může zaměstnavatel uplatnit jako daňově účinné náklady na „provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce, maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, nebo na peněžitý příspěvek na stravování. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu, bude delší než 11 hodin. Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu. Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů.“

Po pozorném přečtení těchto ustanovení ZDP zjistíme, že daňové dopady a postupy při poskytování jednotlivých typů příspěvků jsou zcela odlišné.

I. Stravování zajišťované ve vlastním stravovacím zařízení

Zaměstnavatelé mohou svým zaměstnancům zajistit stravování ve vlastních stravovacích zařízeních. Daňově uznatelné jsou v tomto případě náklady na provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin. Zaměstnavatel tedy na základě vlastní kalkulace vyčíslí, jak se na ceně jídla poskytovaného zaměstnanci podílí provozní náklady a kolik činí hodnota potravin. Částku odpovídající hodnotě potravin zaměstnavatel obvykle požaduje po zaměstnanci k úhradě (přijaté částky jsou součástí zdanitelných výnosů zaměstnavatele) a vynaložené provozní náklady daňově uplatní.

Za stravování provozované ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele se pro účely ZDP považuje např. vlastní kuchyň s jídelnou nebo příprava a výdej jídel ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele poskytovaná jménem a na účet zaměstnavatele, ale formou služeb jiného subjektu.

I.I. Daňové posouzení u zaměstnance

Hodnota stravování konzumovaného prostřednictvím vlastního stravovacího zařízení zaměstnavatele (nepeněžní plnění) je u zaměstnance v plné výši osvobozena od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.

I.II. Daňové posouzení u zaměstnavatele

Daňovými výdaji (náklady) zaměstnavatele jsou náklady spojené s provozem vlastního stravovacího zařízení, např. spotřeba energií (plyn, elektřina, které jsou účtovány zejména na vrub účtu 502), opravy a údržba (budovy jídelny nebo kuchyně, spotřebičů, nábytku apod., které zaměstnavatel účtuje např. na vrub účtu 511 – Opravy), náklady vynaložené na nákup drobného majetku (např. nádobí, příborů, kuchyňských potřeb apod., které zaměstnavatel může účtovat přímo do nákladů např. na vrub účtu 501 – Spotřeba materiálu), mzdy a zákonné pojistné zaměstnanců kuchyně (které zaměstnavatel účtuje na vrub účtu 521 – Mzdové náklady, 524 – Zákonné sociální a zdravotní pojištění) apod.

Pro možnost daňového uplatnění příspěvku musí být splněna podmínka, aby zaměstnanec byl v průběhu směny na pracovišti alespoň 3 hodiny a příspěvek také nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zákoníku práce (zejména při pracovní cestě).