Dárcovství krve z pracovního a daňového hlediska

Darování krve nebo dalších biologických materiálů, jako například krevní plazmy, je bezpochyby úctyhodný akt. Bezpříspěvkové dárcovství nespočívá ve finančních odměnách, přesto se ale najdou jistá zvýhodnění dárců a to jak z pracovního, tak i z daňového hlediska. A právě jim se věnuje tento příspěvek. Možná je právě toto jeden z důvodů, který se stane zároveň motivací stát se bezpříspěvkovým dárcem krve.

Na úvod je třeba stanovit, kdo vlastně je bezpříspěvkový dárce krve a co to znamená. Bezpříspěvkoví dárci krve jsou podle Českého červeného kříže ti, kteří „dávají krev, plazmu nebo další součásti krve ze své vlastní svobodné vůle, aniž by v bezprostřední souvislosti s odběrem krve nebo její složky přijali v hotovosti jakýkoli finanční příspěvek nad rámec skutečně vynaloženým cestovních výloh či jiné kompenzace.“ Dle této definice náleží dárci krve maximálně finanční náhrada skutečně vynaložených a doložených cestovních výdajů spojených s cestou k odběru a zpět.

Dárcovství z personálního hlediska

Z pohledu zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen zákoník práce) se dárcovství krve bere jako překážka v práci na straně zaměstnance z důvodu obecného zájmu. Tomu se věnuje      § 203, konkrétně odst. 2 písm. d), který říká, že zaměstnanci přísluší „pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty k odběru.“ A pokud zaměstnanci nestačí na tuto dobu uvedených 24 hodin, pak mu přísluší pracovní volno a náhrady ...