Inventarizace majetku a závazků

Cílem inventarizací je zajistit správné ocenění majetku a závazků ke stanovenému dni, zpravidla k rozvahovému dni roční účetní závěrky, případně mimořádné účetní závěrky, pro účely podání návrhu na vyrovnání, vstupu do likvidace či ukončení likvidace. Proces inventarizace lze zjednodušeně popsat hledáním odpovědi na otázku: „Odpovídají informace uvedené v účetnictví skutečnosti?“

Inventarizací se provádí kontrola věcné správnosti účetnictví. Povinnost inventarizovat majetek a závazky ukládá účetním jednotkám ustanovení § 6 odst. 3 ZÚ (zákona o účetnictví – dále ZÚ). Provádění inventarizací musí být upraveno vnitřní směrnicí účetní jednotky – východiskem je naplnění věcné funkce (§ 29 ZÚ) a také procedurální funkce účetnictví (§ 30 ZÚ).

Základní zásada je upravena v § 29 odst. 1 ZÚ: „Účetní jednotky inventarizací zjišťují skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu majetku a závazků v účetnictví.“ Inventarizace si klade za cíl dosáhnout souladu informací obsažených v účetnictví se skutečným stavem sledovaných hospodářských jevů. Připomínáme, že předmětem inventarizace jsou nejen aktiva účetní jednotky, ale také vybrané složky pasiv (závazky, rezervy a časové rozlišení).

Inventarizace se netýká jen zjištění skutečného množství daného majetku (například kusů, kg atd.), ale i posouzení správnosti jeho ocenění (tj. posouzení jeho skutečné reálné hodnoty). Může se proto stát, že informace získané při inventarizaci povedou k zúčtování nejen inventurních rozdílů, ale i nového ocenění předmětného majetku v souladu s § 25 odst. 2 ZÚ, tj. k účtování o opravných položkách, rezervách nebo odpisech.

Skutečný stav zjišťujeme pomocí inventur, rozlišujeme:

• Inventury fyzické, při nichž se jednotlivé předměty skutečně fyzicky inventují (váží, měří, počítají). Tímto způsobem lze provádět inventuru u majetku, u kterého lze vizuálně zjistit jeho existenci, např. u hmotného majetku nebo zásob.
• Inventury dokladové, které používáme u takových složek aktiv a pasiv, kde ke zjištění skutečného stavu využíváme příslušné účetní doklady (stav pohledávek, závazků aj.).

V praxi se často provádí další fáze potvrzující informace zjištěné účetní jednotkou, když se formou konfirmačních dopisů obracíme na partnera (ať už odběratele nebo dodavatele), aby potvrdil zjištěné zůstatky.

Platí, že při inventarizaci účetní jednotky postupují tak, že provádějí jednu nebo více inventur a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu v účetnictví. V tomto textu se zaměříme více na fyzické inventury, i když upozorníme i na dopady rozdílů zjištěných dokladovou inventurou.

Termíny provádění inventarizací vychází především z § 29 a 30 ZÚ.

Periodickou inventarizaci provádí účetní jednotka k okamžiku sestavení řádné nebo mimořádné účetní závěrky.

Průběžné inventarizace jsou prováděny u zásob, u nichž se účtuje podle druhů nebo podle míst jejich uložení nebo hmotně odpovědných osob, a také dlouhodobého hmotného majetku, jenž vzhledem k funkci, kterou plní v účetní jednotce, je v soustavném pohybu, nemá stále místo, kam náleží (učebnicovým příkladem jsou železniční vagony, které lze těžko v jeden den shromáždit na jednom místě). Každý druh zásob a uvedený HM musí být inventován alespoň jedenkrát za účetní období, konkrétním termínem však není účetní jednotka limitována.

Primárně by se měla inventura provést ke dni účetní závěrky, čili k rozvahovému dni. Zákon však připouští jak v případě periodické inventarizace, tak v případě průběžné inventarizace výjimku. Tou je zjišťování skutečného stavu (tj. provádění periodické inventury) ke dni předcházejícímu rozvahový den. Tento den zákon označuje jako rozhodný den a platí, že účetní jednotky v takovém případě dokončí ...