Jednoduché, nebo hotovostní účetnictví?

Disclaimer: Článek vyjadřuje osobní odborné názory a postoje autorů, nikoli formální pozici instituce

Název tohoto článku navozuje pocit, že se chystá v oblasti jednoduchého účetnictví změna podobná té v roce 2004, kdy bylo od 1. ledna 2004 zrušeno jednoduché účetnictví. Jak to tedy doopravdy je? Je třeba se obávat, nebo mohou nepodnikatelské účetní jednotky zůstat v klidu? Na tyto otázky se pokusí odpovědět následující text.

Na stránkách tohoto časopisu jste se již několikrát dočetli, že byl schválen věcný záměr zákona o účetnictví a co lze od budoucího nového zákona očekávat. Jednou z nastíněných změn či úprav je i oblast jednoduchého účetnictví. Při přípravě návrhu věcného záměru zákona o účetnictví spolupracovalo Ministerstvo financí s odborníky, a to v rámci pracovní skupiny pro účetnictví a problematika jednoduchého účetnictví byla jednou z velmi diskutovaných oblastí. V rámci vypořádání připomínek k veřejné konzultaci k materiálu „Nová koncepce účetnictví 2020–2030“ byla problematika jednoduchého účetnictví předmětem podrobné diskuse na úrovni Národní účetní rady Členy Národní účetní rady jsou Komora auditorů České republiky, Komora daňových poradců České republiky, Svaz účetních a Vysoká škola ekonomická. a Výboru pro legislativu financování Rady vlády pro nestátní neziskové organizace s tím, že byl přijat konsenzus, že jednoduché účetnictví má v novém zákoně své místo. Jestliže tedy byl přijat konsenzus, aby zůstalo zachováno jednoduché účetnictví, proč je v nadpisu článku „hotovostní účetnictví“? Jde o novou soustavu účetnictví k soustavě podvojného a jednoduchého účetnictví? Odpověď zní ne. I když se pracovní skupina shodla, že jednoduché účetnictví má zůstat zachováno, je tím myšlen jeho obsah. Při diskuzích se dospělo k názoru, že pojem „jednoduché účetnictví“ nevyjadřuje přesně, co je jeho podstatou. Na rozdíl od podvojného účetnictví, které je založeno mimo jiné na akruálním principu a mnoha dalších zásadách, jednoduché účetnictví je založeno především na reálném toku peněz. Do účetnictví se zaznamenávají namísto výnosů a nákladů pouze příjmy a výdaje, tedy pouze peněžní toky. Aby tento koncept byl více patrný, navrhuje se namísto pojmu „jednoduché účetnictví“ zavést pojem „hotovostní účetnictví“.

I tento pojem však prošel svým vývojem, než došlo ke shodě mezi členy pracovní skupiny. Jedním z argumentů proti tomuto názvu byla skutečnost, že v hotovostním účetnictví dochází k zaznamenávání nejen hotovostních peněžních toků, ale zaznamenávají se také bezhotovostní peněžní toky. Z tohoto důvodu se pojem „hotovostní účetnictví“ jevil jako ne zcela optimálním, nejde totiž o zaznamenávání pouze hotovostních peněžních toků, ale i těch bezhotovostních.

V dalším textu tak proto bude používán pojem „hotovostní účetnictví“ ve vztahu k budoucí navrhované úpravě.

Potřebujeme zachovat jednoduché, resp. hotovostní účetnictví?

Pojďme se tedy blíže na jednoduché, resp. hotovostní účetnictví podívat blíže. Abychom mohli zodpovědně říci, zda opravdu potřebujeme jednoduché, resp. hotovostní účetnictví, je stěžejní si nejdříve odpovědět na otázku, zda je koncept jednoduchého, resp. „hotovostního účetnictví“ vůbec potřebný a zda vůbec nalezne svůj okruh uživatelů. Odpověď na tuto otázku je velmi předvídatelná a podle našeho názoru zní rozhodně ano, nalezne. Čtenář tohoto časopisu si je určitě vědom, že účetnictví není pouze záležitostí novodobé historie a že potřeba zaznamenávat skutečnosti týkající provozování činnosti sahá již hluboko do minulosti. Přesuňme se však v čase trochu dále. Přeskočíme prvně dochované zmínky o existenci podvojného účetnictví, které pocházejí z Janova a datují se do 14. století našeho letopočtu a zastavíme se u úryvku „Kupec při vedení svého obchodu, živnostník při provozování své živnosti nemůže pamatovati, v čem záleželo jmění začáteční, kdy a jaké zboží objednal a mnoho-li a v jaké ceně ho obdržel, neb na jaké zboží neb věci objednávku obdržel, kdy ji vyřídil, v jakém množství, v jaké jakosti a ceně; nemůžeme chovati v paměti, kdo nám co dlužen jest aneb co sami povinujeme, kdy a mnoho-li nám kdo splatil, aneb komu, kdy a mnoho-li jsme sami uplatili atd.“ Jan Fidler – Stručná nauka o účetnictví jednoduchém a složitém, 1875. z knihy Jana Fidlera – Stručná nauka o účetnictví jednoduchém a složitém z roku 1875. Tento úryvek jasně dokazuje, že pro efektivní provozování jakkoli velké živnosti je potřeba zaznamenávání skutečností, které se týkají jejího chodu. Nároky na podrobnost takové evidence by se potom měly odvíjet jak od velikosti živnosti, ale také od složitosti zaznamenávaných skutečností. Lze tedy skoro s určitostí říci, že pro malé subjekty je vhodné užívat systém, který zajistí zaznamenávání skutečností a zároveň neklade na tyto subjekty zbytečnou administrativní zátěž. Tímto systémem je právě jednoduché, resp. hotovostní účetnictví. 

Právní úprava jednoduchého účetnictví

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále ...