Korespondence se správcem daně: Řízení o závazném posouzení

Komunikace se správce daně může být složitá, protože běžný poplatník nemá obvykle komplexní znalosti v oblasti správy daní. Základní legislativní normou, ze které se musí vycházet, je zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád).

V dnešním článku se zaměříme na řízení o závazném posouzení. Pohybujeme se v daňovém řádu, konkrétně v § 132–133. Tato ustanovení řeší například:

• vydání rozhodnutí o závazném posouzení daňových důsledků na žádost subjektu,
• náležitosti výroku rozhodnutí o závazném posouzení,
• otázku uplatnění opravných prostředků proti rozhodnutí o závazném posouzení,
• otázku účinnosti rozhodnutí o závazném posouzení,
• …

Vzhledem k tomu, že závazné posouzení se dotýká nejen daňového řádu, budeme v dalším textu věnovat pozornost i legislativním normám:

• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z příjmů),
• zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH),
• zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (dále jen zákon o evidenci tržeb).

Nyní krátce k závaznému posouzení podle uvedených zákonů.

1. Daňový řád

V daňovém řádu je institut závazného posouzení řešen v rámci ustanovení § 132 až 133. Zde se přiznává oprávnění požádat (věcně i místně) příslušného správce daně o jeho závazné vyjádření o daňových důsledcích určité skutečnosti. K tomu, aby mohl být institut závazného posouzení využit, je zapotřebí příslušné úpravy ve zvláštním daňovém zákoně tak, jak je uvedeno dále.

Správce daně vydá daňovému subjektu na jeho žádost rozhodnutí o závazném posouzení daňových důsledků, které pro něj vyplynou z daňově rozhodných skutečností již nastalých nebo očekávaných, a to v případech, kdy tak stanoví zákon. Výrok rozhodnutí o závazném posouzení obsahuje:

1. označení správce daně, který rozhodnutí vydal,
2. číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru,
3. označení příjemce rozhodnutí,
4. výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno, a jde-li o platební povinnost, také částku a číslo účtu příslušného poskytovatele platebních služeb, na který má být částka uhrazena,
5. lhůtu k plnění, je-li nutné ji stanovit,
6. poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku,
7. podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka (poznámka: tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby),
8. datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno, a
9. časový i věcný rozsah závaznosti vydaného rozhodnutí.

Proti rozhodnutí o závazném posouzení nelze uplatnit opravné prostředky.

Rozhodnutí o závazném posouzení je při stanovení daně účinné vůči správci daně, který rozhoduje o daňové povinnosti daňového subjektu, na jehož žádost bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno, pokud v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno. Jak již bylo uvedeno, správce daně příslušný ke stanovení daně, které se závazný názor týká, stejně jako i odvolací orgán, musí rozhodnutí o závazném posouzení respektovat.

Rozhodnutí o závazném posouzení se stává neúčinným v případě, kdy došlo ke změně zákonné úpravy, na jejímž základě bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno. Rozhodnutí o závazném posouzení není účinné pro posouzení daňových důsledků vyplývajících z rozhodných skutečností, které nastaly ve zdaňovacím období, jehož běh započal po uplynutí 3 let ode dne, v němž nabylo toto rozhodnutí právní moci, pokud správce daně nestanoví lhůtu kratší. Limitující lhůta je tříletá a její běh počíná ode dne právní moci rozhodnutí o závazném posouzení. Správce daně je tedy oprávněn omezit tuto tříletou lhůtu ve svém rozhodnutí, v žádném případě ji nesmí překročit.

Pokud jde o jednorázovou daň, která se posuzuje ve vztahu k jednotlivé skutečnosti, není rozhodnutí o závazném posouzení účinné pro posouzení daňových důsledků vyplývajících z rozhodných skutečností, které nastaly po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž nabylo toto rozhodnutí právní moci (pokud správce daně nestanoví lhůtu kratší).

Prokáže-li se při stanovení daně, že podmínky, za kterých bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno, nejsou splněny, nelze toto rozhodnutí v tomto daňovém řízení použít. Takže v případech, kdy správce daně při stanovení daně zjistí, že podmínky uvedené v rozhodnutí o závazném posouzení nejsou naplněny, je vyloučeno odvolávat se na toto rozhodnutí.

Přijetí každé jednotlivé žádosti o vydání rozhodnutí o zá­vazném posouzení podléhá správnímu poplatku podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve zně­ní pozdějších předpisů (dále jen zákon o správních poplatcích), který vyměřuje, vybírá a vymáhá příslušný správce daně, u kterého byla daňovým sub­jektem podána žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení. Jedná se o:

• 10 000 Kč v případě přijetí žádosti o vydání rozhod­nutí o závazném posouzení podle daňového řádu,
• 1 000 Kč v případě přijetí žádosti o vydání rozhod­nutí o závazném posouzení o určení evidované trž­by.

Dále se budeme zabývat závazným posouzením ...