Lhůta pro podání řádného přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Lhůta pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob je obecně 3 měsíce po uplynutí zdaňovacího období a existuje několik možností, jak tuto základní lhůtu pro podání daňového přiznání prodloužit. Jsou to jednak situace, kdy se prodlužuje lhůta automaticky, případně je možné požádat o prodloužení na základě individuální žádosti o prodloužení lhůty. Pozdní podání pak může znamenat uložení pokuty za opožděné tvrzení daně a další negativní následky. K tomuto tématu vyšly v poslední době také relevantní rozsudky Nejvyššího správního soudu, které je vhodné znát. Článek se zabývá možnostmi pro prodloužení lhůty a upozorňuje na dva vybrané judikáty Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), které jsou k tématu relevantní.

1. Možnosti prodloužení lhůty u podání řádného přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Základní lhůta pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob je upravena v § 136 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), a činí 3 měsíce po uplynutí zdaňovacího období. V praxi tak pro fyzickou osobu, která má zdaňovací období daně z příjmů fyzických osob kalendářní rok, je lhůta pro podání daňového přiznání k dani z příjmů 1. dubna následujícího roku.

Pokud daňový subjekt potřebuje více času pro podání přiznání k dani z příjmů, tak je možné využít automatického prodloužení stanoveného v § 136 daňového řádu, anebo je možné požádat o individuální prodloužení lhůty dle § 36 daňového řádu. Při splnění podmínek je také možné v určitých situacích kombinovat oba typy prodloužení, ale platí dle § 136 odst. 6, že pokud daňový subjekt žádá o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle § 36 daňového řádu a současně hodlá využít prodloužení této lhůty podle odstavce 2 písm. a) daňového řádu (elektronicky), nebo podle odstavce 2 písm. b) bodu 2 daňového řádu (poradce), uvede v žádosti tuto skutečnost, jinak se při posouzení žádosti o prodloužení lhůty zohlední základní délka lhůty podle § 136 odst. 1 daňového řádu. Dále platí, že pokud uvede daňový subjekt v žádosti o prodloužení lhůty, že hodlá využít prodloužení lhůty podle § 136 odst. 2 daňového řádu a následně nedodrží podmínky pro toto prodloužení, nárok na prodloužení lhůty podle § 36 daňového řádu zaniká. Ve všech případech pak platí, že pokud připadne poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 33 odst. 4 daňového řádu). V případě pozdního podání daňového přiznání za splnění daných podmínek je daňovému subjektu uložena podle § 250 daňového řádu pokuta za opožděné tvrzení daně, přičemž je také vymezena toleranční doba, kdy platí, že daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, pokud nepodá daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo pokud tak učiní až po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů.

Splatnost daně z příjmů je podle § 135 odst. 3 daňového řádu navázaná na lhůtu pro daňové přiznání, kdy daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení. Pokud tedy je lhůta pro podání daňového přiznání prodloužena, tak automaticky dochází také k prodloužení lhůty pro splatnost daňové povinnosti. Dále může být termín pro podání daňového přiznání relevantní i pro jiné povinnosti, jako je podání přehledů České správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně, či pro podání oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob podle § 38v zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, na základě kterého má poplatník daně z příjmů fyzických osob povinnost oznámit správci daně příjem, který je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen a je vyšší než 5 mil. Kč, a to do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržel.

Ze zákona se lhůta pro podání přiznání k dani z příjmů prodlužuje v těchto situacích:

• podle § 136 odst. 2 písm. a) daňového řádu na 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do ...