Prodlužování lhůt v daňové oblasti

Daňové zákony určují poplatníkům řadu lhůt, jejichž nedodržení může být spojeno s citelnými sankcemi či dalšími nevratnými následky. V dnešním příspěvku se budeme zabývat možnostmi, jak dosáhnout prodloužení lhůt.

I. Druhy lhůt

Základní členění lhůt při správě daní:

1. lhůty zákonné
2. lhůty „správcovské“

I.1 Zákonné lhůty a jejich prodlužování

Zákonné lhůty bývají stanoveny konkrétně v příslušném právním předpisu, nejčastěji v daňovém řádu (zákon č. 280/2009 Sb. v platném znění). U některých pak není možné lhůtu prodloužit.

I.1.1 Daňová přiznání

Bližší údaje k zákonným lhůtám jejich podávání najdeme v § 136 daňového řádu.

1. Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se daňové přiznání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

2. „Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

Tato lhůta se prodlužuje na

1. 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky, nebo
2. 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud

1. daňový subjekt má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo
2. daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce.“

3. Daňové přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, které činí 12 měsíců, se podává nejpozději do konce prvního měsíce, jímž začíná běh zdaňovacího období.

Daňové přiznání k dani z nemovitostí se podává na daný rok do 31. ledna.

Nedodržení lhůt pro podání daňových přiznání

Ne vždy má nedodržení lhůty okamžitou odezvu ve formě sankcí. V předcházejícím textu jsme se věnovali zákonným lhůtám pro podání daňového přiznání. V § 250 daňového řádu se dočteme, že pokuta za opožděné tvrzení daně nebude stanovena v případě, že zpoždění s podáním přiznání není delší než 5 pracovních dnů.

Dále je si třeba uvědomit, že výše uvedená tolerance se vztahuje na daňové přiznání, a nikoli např. na kontrolní hlášení k DPH.

Ve lhůtě pro podání daňového přiznání je obvykle nutno daň také uhradit (popř. její doplatek, pokud jsou na daň průběžně placeny zálohy). Ani zde nemá nedodržení přesné lhůty ihned sankční důsledky. Z § 252 daňového řádu vyplývá, že stát toleruje tři dny zpoždění po původní splatnosti daně. Je zde tedy menší tolerance než u pozdního podání daňového přiznání – pouhé tři dny (a zákon nehovoří o pracovních dnech, jako u pokuty za opožděné tvrzení daně, ale o běžných třech dnech, tolerance je zde tedy výrazně nižší).

V praxi pochopitelně může nastat situace, kdy daňový subjekt je schopen včas podat daňové přiznání, nemá však dostatek finančních prostředků na úhradu daně. Tento problém může řešit využitím některé z možností pro prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání (pokud to právní úprava umožňuje – např. i daně z příjmů). Prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání prodlužuje stejným způsobem i lhůtu pro úhradu daně. Tam, kde není využita zmíněná možnost či tam, kde lhůtu pro podání přiznání nelze prodloužit (např. daňová přiznání k dani z přidané hodnoty), je možno požádat správce daně o posečkání úhrady daně nebo o rozložení její úhrady na splátky (§ 156 daňového řádu).

I.1.2 Hlášení a vyúčtování

Tuto problematiku obecně upravuje § 137 daňového řádu.

Daňová hlášení

Hlášení se podává do 20 dnů po uplynutí měsíce, v němž vznikla plátci daně povinnost, která je předmětem hlášení. Pokud je s hlášením spojena i povinnost odvést daň, je daň splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání hlášení.

Zde však musíme brát ohled na různé právní úpravy z různých zákonů. Doposud jsme totiž rozebírali lhůty a sankce vyplývající z daňového řádu, což je obecný předpis, který se použije, pokud speciální předpis (např. jiný daňový zákon) nemá svou vlastní úpravu.

1. Kontrolní hlášení

V případě kontrolních hlášení u daně z přidané hodnoty jsou pravidla a lhůty pro jeho podávání zakotvena do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, který se kontrolním hlášením věnuje v § 101c až 101k.

2. Souhrnná hlášení u DPH

I souhrnná hlášení mají svou speciální úpravu danou zákonem o DPH, takže lhůty v něm uvedené mají přednost před lhůtami z daňového řádu. U souhrnných hlášení stanovuje lhůty pro jejich podání v § 102. Z něj vyplývá nutnost podání tohoto hlášení pro plátce DPH za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. V případě identifikovaných osob pak do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

Existuje zde i výjimka pro plátce uskutečňující pouze plnění spočívající v poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH (s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně), osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, nebo pokud před uskutečněním této služby přijal úplatu, byla-li tato služba ke dni přijetí úplaty známa dostatečně určitě. V takovém případě plátce DPH podává souhrnné hlášení ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

3. Kombinace pravidel zákona o DPH a daňového řádu v případě kontrolních hlášení a souhrnných hlášení u DPH

Z hlediska náplně tohoto textu nás bude zajímat, zda jdou lhůty pro podání kontrolních hlášení a souhrnných hlášení prodloužit.

U kontrolních hlášení zákon o DPH přímo v § 101e stanoví, že lhůty pro jejich podání nelze prodloužit. Zde je tedy situace jasná a není třeba řešit úpravu z daňového řádu.

U souhrnných hlášení však zákon o DPH žádné pravidlo o prodloužení či neprodloužení lhůty pro jeho podání neobsahuje. Díky tomu je nutno aplikovat „obecná“ pravidla z daňového řádu, která v §137 hovoří o tom, že lhůtu pro podání hlášení nelze prodloužit.

Daňová vyúčtování

Tuto oblast obecně upravuje § 137 daňového řádu

Vyúčtování se podává do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku. Pokud je s vyúčtováním spojena i povinnost odvést daň, je daň splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání vyúčtování.

I zde však musíme mít na paměti, že daňový řád obsahuje pouze obecnou úpravu, před kterou má přednost úprava z jiných daňových zákonů.

1. Vyúčtování daně ze závislé činnosti vybírané formou záloh

V § 38j zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění je uvedena pro plátce daně (zaměstnavatele), který ve zdaňovacím období zúčtoval nebo vyplatil příjmy ze závislé činnosti, povinnost podat svému místně příslušnému správci daně vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vybírané srážkou formou záloh (dále jen „vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti“).

Na rozdíl od daňového řádu, který stanovuje pro vyúčtování obecnou tříměsíční lhůtu, zákon o daních z příjmů pro případ tohoto vyúčtování nařizuje lhůtu kratší, tedy do dvou měsíců po uplynutí kalendářního roku.

Pokud plátce daně podá toto vyúčtování elektronicky, je lhůta pro podání do 20. března po uplynutí kalendářního roku.

Z hlediska náplně tohoto článku je rozhodující, že zákon o daních z příjmů přímo v tomto ustanovení uvádí: „Lhůtu pro podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti nelze prodloužit“.

2. Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických nebo právnických osob

Se srážkovou daní se setkáme zejména v případě zdaňování příjmů z většiny dohod o provedení práce či u srážkové daně z dividend nebo podílů na zisku. Zde zákon o daních z příjmů speciální úpravu pro lhůtu jejich podání neobsahuje, proto se uplatní obecná úprava z § 137 daňového řádu. Vyúčtování srážkové daně se tedy podává do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku a tuto lhůtu nelze prodloužit.

I.2 Lhůty „správcovské“

Za správcovské lhůty označujeme takové, jejichž délka není přesně stanovena zákonem, ale určí je správce daně. V některých případech může dojít ke kombinaci, kdy základní lhůta je určena zákonem, ale umožňuje prodloužení, o kterém rozhoduje správce daně.

Pravidla pro prodlužování lhůt nalezneme v § 36 daňového řádu.

Kdy správce daně povolí prodloužení lhůty?

Správce daně povolí ze závažného důvodu na žádost osoby zúčastněné na správě daní prodloužení lhůty stanovené správcem daně, pokud byla žádost o prodloužení lhůty podána před jejím uplynutím; za stejných podmínek lze prodloužit i lhůtu zákonnou, pokud tak stanoví zákon.

Z výše uvedeného plyne, že pro prodloužení zákonných lhůt platí přísnější pravidla než u lhůt „správcovských“. Aby mohla být podle tohoto ustanovení prodloužena zákonná lhůta, pak to musí zákon výslovně umožňovat.