Limitace náhrady škody (z nedbalosti) v pracovním právu

K mému profesnímu konci na pozici top managera, personálního ředitele strojírenského holdingu, přispěly prakticky výlučně deprese, a to v průběhu roků postupně gradující... Lstivý, nemocný mozek, mi našeptával různé bludy a scestné myšlenky, například i následující: doktore, ty jsi vytvořil obchodní podmínky na dodávky velkých strojírenských celků v ceně stamilionů, co když tam je nějaká chyba, která v budoucnu způsobí zaměstnavateli brutální škodu? Co když se tato škoda vyskytne i v jiném obchodním případu, kde byl opět použit tvůj stejný výtvor? Řekneme, že tehdy činil můj průměrný měsíční výdělek 45 000 Kč, tedy x 4,5násobek dle zákoníku práce x počet škodných událostí = neskutečně děsivé cifry. Samozřejmě (a bohudík) nic takového nenastalo, navíc majitel firem a můj pozdější kamarád mi říkal, že plně chápe složitost právní problematiky v ČR, kde nikdo není doma prorokem a že mě nikdy nenechá padnout na pomyslné dno.

Jsou ovšem i podstatně ostřejší nadnárodní firmy, případně firmy, kde upadnete jaksi v nemilost, třeba i politickou, a pak vám skutečně hrozí, že na vás zaměstnavatel s chutí vytáhne různé škodní kauzy.

Snad jen lehce na uklidněnou uvedu, že skončením pracovního práva mé škodní závazky sice nezanikají, zanikají však ex lege, ze zákona, mojí smrtí. § 328 odst. 2 zákoníku práce zní: Peněžitá práva zaměstnavatele zanikají smrtí zaměstnance, s výjimkou práv, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo která byla zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznána co do důvodů i výše, a práv na náhradu škody způsobené úmyslně.

Problém můžeme definovat následovně: pokud by skutečně došlo k souběhu škodných událostí dle výše nastíněného příkladu, pak kruciální otázka zní následovně – uhradím zaměstnavateli 45 000 Kč x 4,5, a tím bude jednou provždy škodní kauza pro mě passé, nebo se bude dále násobit počtem škodných následků (které nastanou postupně třeba po čtvrtletích po první), které nastanou!? Snad ještě jedna zneklidňující myšlenka úvodem – pokud se snad nějaký čtenář konejší tím, že lapsus provedl již před 5, 10 lety, a proto jest vše promlčeno v obecné tříleté promlčecí době dle občanského zákoníku, pak se bohužel mýlí... Zákon § 620 odst. 1 občanského zákoníku zní: Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. i rozhodná judikatura směřují k závěru, že škoda se může v praxi vyjeviti např. až po 20 letech a teprve tehdy může začít běžet promlčecí doba. Co na to říká princip právní jistoty?

Moje komentáře opět tradičně kurzivou...

Identifikace nálezu Ústavního soudu České republiky (dále též i jen „ÚS“)

Ústavní soud rozhodl v senátě dne 22. února 2022 ve věci stěžovatelky RNDr. J. P., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 21 Cdo 4159/2019–336 atd. a České republiky – České obchodní inspekce, sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2 – Nové Město, jako vedlejší účastnice, takto:

1. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 21 Cdo 4159/2019–336 atd. byla porušena stěžovatelčina práva na soudní ochranu a na ochranu vlastnictví zaručená čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 21 Cdo 4159/2019 (a rozhodnutí související) se ruší.

Podstata kauzy

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu a soudních rozhodnutí mu ve věci předcházejících.

V této kauze se vedlejší účastnice civilní žalobou domáhala, aby soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit jí částku 1 310 061 Kč představující náhradu škody, za kterou stěžovatelka jako bývalá zaměstnankyně vedlejší účastnice na pracovním místě ústřední ředitelky odpovídala. Stěžovatelka měla vedlejší účastnici způsobit škodu tím, že bezprostředně po svém jmenování do funkce dala výpověď pro nadbytečnost několika vedoucím zaměstnancům, přičemž jedna z těchto výpovědí byla určena za neplatnou a vedlejší účastnice byla povinna na základě soudních rozhodnutí vyplatit náhrady platu spolu s úroky z prodlení a nahradit náklady soudních řízení. Následně vzala vedlejší účastnice žalobu částečně zpět a nadále požadovala pouze uhrazení čtyř a půlnásobku průměrného platu stěžovatelky.

Z kauzy na mě zavání politikum, viz státní subjekt, viz totální deratizace vedení, viz druh akademického titulu paní stěžovatelky... Kauza je mi i povědomá, myslím, že byla již i právně rozebírána.

Právní názor soudu prvé stolice

V odůvodnění obvodní soud uvedl, že stěžovatelka ...