Nárok zaměstnanců na placené volno

Nárok na placené volno je klíčovou součástí pracovního práva, která pomáhá vyvažovat potřeby zaměstnanců a zaměstnavatelů. Jaké situace opravňují zaměstnance k čerpání placeného volna? A jaké povinnosti mají zaměstnavatelé při jeho poskytování?

Co je placené volno a jaké jsou jeho právní základy?

Placené volno umožňuje zaměstnanci dočasně přerušit plnění pracovních povinností, aniž by přišel o svou mzdu nebo plat. Tento nárok vyplývá především z ustanovení § 191 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále též „ZP“). Je poskytováno za přesně stanovených podmínek, které zohledňují potřebu zaměstnance řešit důležité osobní či rodinné záležitosti, aniž by to ohrozilo jeho finanční stabilitu.

Hlavní rozdíl mezi placeným a neplaceným volnem spočívá v náhradě mzdy či platu. U placeného volna má zaměstnanec zpravidla nárok na náhradu odpovídající jeho průměrnému výdělku. Naopak u neplaceného volna náhrada mzdy poskytována není.

Zákoník práce pojmy placené a neplacené volno výslovně neuvádí, nicméně z právního hlediska je lze chápat následovně:

• pracovní volno s náhradou mzdy (placené volno),

• pracovní volno bez náhrady mzdy (neplacené volno).

Zaměstnanec má na placené volno nárok zpravidla na základě zákona, například při návštěvě lékaře nebo péči o nemocného člena rodiny. V některých společnostech se běžně poskytuje placené volno nad rámec zákonných povinností, a to jako součást benefitů. Mezi takové příklady patří dodatečné dny volna pro rodiče malých dětí, tzv. „sick days“ na krátkodobé zdravotní obtíže nebo volno při dobrovolnických aktivitách.

V některých případech jsou náklady na placené volno hrazeny státem, například při čerpání ošetřovného.

Typy placeného volna

Situace, kdy zaměstnanec z různých důvodů nemůže vykonávat svou práci, označuje zákoník práce jako překážky v práci. Mohou vzniknout jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele. Placené volno z důvodu pracovních překážek na straně zaměstnance umožňuje zaměstnancům řešit osobní nebo rodinné situace bez finančních ztrát. Každý typ překážky má stanovené podmínky a rozsah, který musí zaměstnanec doložit zaměstnavateli. U jednotlivých zaměstnavatelů se mohou způsoby potvrzení měnit.

Dělení překážek na straně zaměstnance

Překážky na straně zaměstnance se rozdělují do následujících kategorií:

Důležité osobní překážky v práci (§ 191 až § 199 ZP)

Tyto překážky se dále dělí na:

Osobní překážky podle § 191 až § 198 ZP, kam patří například:

• dočasná pracovní neschopnost,
• nařízená karanténa,
• rodičovská, mateřská a otcovská dovolená,
• ošetřování či péče o dítě mladší 10 let,
• dlouhodobá péče.

Jiné důležité osobní překážky v práci (§ 199 ZP), které jsou blíže specifikovány v nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Patří sem mimo ...