Nedostatky v prevenci rizik

K pojmu riziko

Cílem právní úpravy BOZP je zejména přispět k omezování rizik ohrožujících zdraví a životy lidí. Zákoník práce sice zavádí v § 101 odst. 1 ZP legislativní zkratku „rizika“, ale pojem „riziko“ není v zákoníku práce dále blíže specifikován. Pojem riziko je zpravidla spojován s pravděpodobností nebo možností vzniku škody. Riziko je kombinace četnosti nebo pravděpodobnosti výskytu určité nebezpečné události a jejich následků. Riziko může být odstranitelné, neodstranitelné, přijatelné, nepřijatelné, významné, nevýznamné atd. Unijní právo pojem riziko práce také nedefinuje, avšak v oblasti identifikace rizik a nástrojů vedoucích k jejich odstranění je významným pramenem směrnice 89/391/EHS, jejímž účelem je (dle jejího čl. 1) zavádět opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, když „k tomu účelu obsahuje obecné zásady týkající se prevence pracovních rizik, bezpečnosti a ochrany zdraví, odstranění rizikových a úrazových faktorů, informování, projednávání, vyvážené účasti v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi a školení zaměstnanců a jejich zástupců, a také obecná pravidla pro uskutečňování zmíněných zásad.“

Problematika BOZP také úzce souvisí s hodnocením pracovních rizik, které představuje základní prvek při úspěšném zvládnutí řízení oblasti BOZP a je jedním ze základních nástrojů napomáhajících ke snížení počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Norma OHSAS (Occupational Health and Safety Assessment Specification) 18001:2008 (v ČR přijatá jako norma ČSN OHSAS 18001:2008), která je mezinárodně uznávanou specifikací pro posuzování systému managementu BOZP a představuje jeden ze způsobů, jak tuto oblast řídit, riziko definuje jako kombinaci pravděpodobnosti výskytu nebezpečné události nebo expozice a závažnosti úrazu nebo poškození zdraví. Pro hodnocení rizik nejsou stanovena žádná „všeobecně závazná“ pravidla, je nutno vycházet zejména z potřeby neopomenout při hodnocení rizik žádné relevantní ohrožení a riziko. Je také nutné se při zjištění rizika a jeho hodnocení snažit o jeho včasnou eliminaci, případně alespoň prostřednictvím proporcionálně učiněného opatření o snížení jeho výskytu na přijatelnou (tolerovanou) míru. Tomu bude předcházet rozhodnutí zaměstnavatele, zda je pro něj potenciální riziko akceptovatelné, či nikoliv.

Hodnocení rizik se skládá z více kritérií, například z kritéria psychologického, hygienického, fyziologického a také mimo jiné bezpečnostního. V odborné literatuře bývá též zmiňováno, že podstata hodnocení rizik má také směřovat k vyřešení daného problému tak, aby současně tímto vyřešením problému (rizika) nebyly dány podmínky pro vznik problému dalšího. Je samozřejmé, že snahou každého zaměstnavatele by mělo být maximální možné zabezpečení BOZP spočívající mimo jiné v tom, že potenciální rizika budou snížena na minimum a po určité době bude vyhodnoceno, zda nelze odstranit i zbytkové prvky či se dočasně přijatá opatření k zamezení vzniku rizik ukázala dostatečná. Rizika by měla být vyhodnocována i v případech, kdy dojde například k takové změně výroby u zaměstnavatele, která by přinášela stanovení zcela jiných technologických postupů, přechod na zásadně odlišný způsob výroby, změnu povahy strojního zařízení, případně by došlo k vyšší fluktuaci zaměstnanců – takové situace by v sobě jistě obsahovaly možná nová rizika, která by měla být vyhodnocena, a v návaznosti na to by měla být přijata nová opatření. Obecně platí, že riziko práce je zpravidla vyšší například tam, kde se pracuje ve výškách, osamoceně, se stroji a technickými zařízeními a kde se přemísťují břemena.

Ze samotné dikce § 101 odst. 1 ZP, by bylo možné dovodit, že povinnost zajistit BOZP zaměstnanců při práci tíží zaměstnavatele (který je definován v § 7 a 9 ZP) pouze ve vztahu k zaměstnancům (viz § 6 ZP), tedy k osobám zavázaným k výkonu závislé práce ve smyslu § 2 a 3 ZP. Avšak trochu v kontradikci působí následně znění § 101 odst. 5 ZP, ze kterého zaměstnavateli povinnost zajistit BOZP plyne pro všechny osoby, které se na jeho pracovištích s jeho vědomím zdržují. Tato konstrukce v sobě skrývá hned dvě potenciální sporné oblasti. Jednak je splnění takové povinnosti například u velkého továrního závadu těžko představitelné, na druhé straně často jsou v případě úrazu na takovém pracovišti tvrzeny „oběma stranami“ opačné názory (že zaměstnavatel o přítomnosti osoby na pracovišti nevěděl a naopak). Ustanovení § 101 odst. 5 ZP tedy ukládá v oblasti BOZP pro zaměstnavatele nepoměrně širší rozsah povinností zajišťovat BOZP v porovnání s prvním odstavcem § 101 ZP.

Pojem riziko, jak je uvedeno výše, můžeme současně také popsat prakticky tak, že se pravděpodobnost určitého úrazu vyskytne v odhadnutelné časové periodě x-krát. Bude se tak jednat o kvantifikovaný odhad učiněný na základě konkrétních podmínek na pracovišti, je tedy nutné vyhledávat rizika přímo na pracovišti, tedy tam, kde již mohou být také zohledněna dříve přijatá opatření. Riziko může být také interpretováno jako pravděpodobnost vznik technologických nebo přírodních jevů, které jsou doprovázeny vznikem, formováním a působením nebezpečenství, přičemž dochází k sociálním, ekonomickým, ekologickým a jiným škodám nebo újmě na zdraví člověka. Současně si lze pod pojmem riziko také představit očekávanou hustotu nebo pravděpodobnost vzniku nebezpečí určité kategorie nebo míru možné újmy při vzniku nežádoucí události nebo kombinaci těchto veličin.

Pro vyhledání a vyhodnocení rizik není stanovena jednotná metodika, a je tedy na konkrétním zaměstnavateli, jaký postup pro každou fázi zvolí. Z každého úkonu (vyhledání a vyhodnocení rizik) musí být pořízen (i z hlediska prokazatelnosti z pohledu kontroly) zápis či protokol, který obsahuje provedení, návrh opatření a případně dokument a realizaci takového opatření. Důsledkem soustavného vyhledávání a hodnocení rizik, včetně přijímaných opatření, by mělo být nastavení funkčního systému vedoucího ke zlepšení pracovního procesu nejen pro zaměstnance, když správné vyhodnocení rizik má svoji nezastupitelnou úlohu rovněž pro získání informací k co nejlepšímu zabezpečení BOZP, a hraje tak svoji nezastupitelnou roli. Stejnou povinnost jako zaměstnavateli v oblasti BOZP ukládá zákoník práce v § 101 odst. 2 ZP všem vedoucím zaměstnancům (všem, kteří jsou oprávněni na jednotlivých stupních řízení ukládat a stanovit podřízeným pracovní úkoly a organizovat jejich práci prostřednictvím pokynů) na všech stupních vedení.

Jestliže můžeme pojem riziko definovat v oblasti BOZP jako kombinaci četnosti a pravděpodobnosti výskytu určené nebezpečné události a jejich následků, můžeme též v rámci principů k dosažení zajištění BOZP, tedy ve snaze o minimalizaci rizika, respektive rizikových faktorů, rozeznat následující kroky: prevence, snaha o kontinuální zlepšování úrovně (s předpokladem zapojit do tohoto kroku i ...