Nová právní úprava práce na dálku

Úvodem

Dne 1. ledna 2024 nabude účinnosti zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, tedy další novela zákoníku práce. Kromě novely zákoníku práce dojde ještě k novelizaci

• zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
• zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
• zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,
• zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon),
• zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví,
• zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,
• zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce,
• zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě,
• zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze.

Hlavní úkolem novely zákoníku práce je provést transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (tzv. „směrnice WLB“) a dále transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (tzv. „směrnice TPWC“).

Kromě tohoto úkolu však novela přináší ještě řadu dalších změn. Zaměstnance a zaměstnavatele zajisté zaujme nová právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nad rámec transpozice směrnic se rovněž novelizuje v zákoníku práce problematika doručování s ohledem na digitalizaci a potřeby praxe a v zákoně o vojácích z povolání problematika odškodňování služebních úrazů a nemocí z povolání.

V následujících řádcích se zaměříme na problematiku tzv. práce na dálku neboli homeworkingu či teleworkingu.

Ustanovení § 317 ZP pojednávají o tzv. homeworkingu, resp. stávající terminologií o výkonu práce z jiného místa, než je pracoviště zaměstnavatele, je zcela nově koncipováno. Změněn je i název této práce. Starý zákoník práce (zákon č. 65/1965 Sb.) pojednával o pracovních poměrech zaměstnanců, kteří nepracují na pracovištích zaměstnavatele, ale podle podmínek dohodnutých v pracovní smlouvě pro něj vykonávají sjednané práce doma v pracovní době, kterou si sami rozvrhují a tyto zaměstnance nazýval „domáčtí zaměstnanci“. Nyní platný zákoník práce hovoří o zaměstnanci, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje. Tato novela zavádí v novém § 77 odst. 2 písm. g) ZP pro tyto účely legislativní zkratku „práce na dálku“ a tento termín se používá i v § 317 ZP.

K pojmu homeworking a teleworking

Homeworking je anglický výraz pro trvalou práci z domova. V České republice byl znám již v 60. letech 20. století, kdy hojně pracovali z domova zaměstnanci, kteří vyráběli bižuterii nebo doma šili jednoduché části oblečení. V západní Evropě se pojem homeworking historicky používal pro práci živnostníků a malých firem, které pracují „z domova“. V současné době tento pojem do jisté míry v podvědomí zaměstnavatelů i zaměstnanců (ale i veřejnosti) splývá s pojmem teleworking, neboť pracovat z domova většinou znamená pracovat na počítači a takovou práci mohou vykonávat i zaměstnanci středních a velkých firem.

Teleworking je též anglický výraz a přeložený do češtiny znamená „práce na dálku“. V literatuře se někdy objevuje i výraz e-working jako synonymum pojmu teleworking. V zásadě se tím rozumí využívání IT systémů zaměstnavatele k práci zaměstnance. Teleworking se nemusí odehrávat pouze z domova zaměstnance, ale i z jiných míst, dokonce z kaváren nebo restaurací, kde zaměstnanec tráví čas mezi schůzkami s klienty. Homeworking je tak dnes speciální formou teleworkingu.

Právní úpravu teleworkingu v zatím zákoníku práce nenajdeme. Teleworkingem se zabývá tzv. rámcová dohoda o práci na dálku (telework), která byla přijata dne 16. července 2002 organizacemi UNICE, UEAMPE a CEEP na straně zaměstnavatelů a EOK na straně zaměstnanců.

Dohoda definuje pojem práce na dálku takto: „práce na dálku je formou organizace anebo výkonu práce využívající informačních technologií v kontextu pracovní smlouvy/poměru, kdy závislá práce, která by mohla být také vykonávána v prostorách zaměstnavatele, je prováděna mimo tyto prostory“ a zároveň definuje i pojem pracovník na dálku („teleworker“) jako každou osobu provádějící práci na dálku ve smyslu definice tohoto pojmu.

Tato rámcová dohoda bývá v zemích ES zapracovávána do kolektivních smluv.

Její obsah je velice podrobný. Ujednání o tom, že k práci na dálku nemůže být, žádný zaměstnanec nucen a že ujednání o práci na dálku může být ihned součástí pracovní smlouvy nebo se může stát obsahem následné dohody zaměstnavatele a zaměstnance, nikdo samozřejmě v prostředí našeho zákoníku práce nezpochybňuje.

Pro praxi jsou však důležitá ustanovení o tom, že veškeré otázky týkající se pracovního vybavení teleworkera musí být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuty před zahájením teleworkingu. Především se zde zdůrazňuje, že zaměstnavatel musí být vždy odpovědný za poskytnutí, instalaci a údržbu zařízení nezbytného pro teleworking, pokud teleworker nepoužívá svoje vlastní vybavení. V případě pravidelného teleworkingu musí zaměstnavatel hradit teleworkerovi náklady spojené s prací, především náklady na přenos dat a musí zaměstnanci poskytovat také technickou podporu. Zaměstnavatel také nese odpovědnost za ztrátu a poškození vybavení a dat používaných teleworkerem. Teleworker ale se naopak musí o svěřené zařízení dobře starat a nesmí shromažďovat či rozšiřovat materiály prostřednictvím internetu jinak, než je dohodnuto se zaměstnavatelem.

Z toho vyplývá, že předpokladem řádného fungování teleworkingu je zajištění informačních technologií, to znamená odpovídajícího počítače, internetového spojení, telefonu, včetně např. telefonního spojení přes internet. Všechny tyto předpoklady musí být dohodnuty před zahájením teleworkingu. Je obecné pravidlo, že za poskytnutí, instalaci i údržbu zařízení nezbytného pro teleworking je odpovědný zaměstnavatel, nicméně i zde je možná dohoda o tom, že zaměstnanec bude používat vlastní počítač, telefon apod. Zaměstnavatel pak zaměstnanci kompenzuje náklady spojené s provozem tohoto zařízení. Zaměstnavatel si také musí stanovit, jakým způsobem má probíhat zajištění a ochrana dat z počítače i dat přenášených přes internet před případným zneužitím. K tomu se nevyjadřuji, nejsem v tomto směru odborník. To vše si musí zajistit a stanovit zaměstnavatel, protože pro něj koná zaměstnanec práci.

Zvláštní pozornost této problematice věnuje rámcová dohoda BOZP. Zdůrazňuje, že pro teleworkera musí být zajištěna BOZP v souladu s rámcovou směrnicí BOZP (směrnicí 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) a národní legislativou. Zdůrazňuje se, že zaměstnavatel musí informovat teleworkera o všech opatřeních, která provádí v oblasti BOZP, a že teleworker musí všechny předpisy z oblasti BOZP řádně dodržovat. V té souvislosti se připomíná, že zaměstnavatel, zástupci zaměstnanců nebo příslušné orgány mají v souladu s národní legislativou a podmínkami dohodnutými v kolektivních smlouvách za účelem ověření dodržování předpisů BOZP přístup na pracoviště teleworkera. Tento přístup podléhá předchozímu oznámení a souhlasu teleworkera.

S tím samozřejmě souvisí řádné ...