Odpisy zděděného hmotného majetku

Nejdříve si uvedeme principy dědického práva dle občanského zákoníku (dále jen ObčZ) a zodpovíme si na otázku, jaké má povinnosti osoba spravující pozůstalost související s podáním daňového přiznání k dani z příjmů zůstavitele. Následně si ukážeme, jaké může uplatnit daňové odpisy hmotného majetku dědic, pokud zdědí po zůstaviteli hmotný majetek, který zůstavitel odpisoval, a pokud zdědí hmotný majetek v soukromém vlastnictví zůstavitele a tento zděděný hmotný majetek bude dědic používat ke svému podnikání nebo k pronájmu.

Vymezení dědického práva v občanském zákoníku

Dědickým právem se zabývají ustanovení § 1475 až § 1720 ObčZ. Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona, přičemž tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele, přičemž dle § 1670 ObčZ nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

Pořízením pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek. Pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl (blíže k této otázce v § 1642 až § 1657 ObčZ).

Smrt fyzické osoby z hlediska daňového

V § 239a odst. 1 DŘ se uvádí, že pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Okamžik přechodu daňové povinnosti zůstavitele na dědice se posouvá až do doby, kdy je znám oprávněný dědic na základě soudního rozhodnutí. Zemřelý člověk (zaměstnanec, podnikatel, pronajímatel) se pro daňové účely považuje i po smrti zůstavitele nadále za „živého“ až do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Daňová povinnost zůstavitele přechází na jeho dědice rozhodnutím soudu o dědictví; tímto rozhodnutím dědic získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele. V případě, že je dědiců více, stanoví § 239a v odstavci 4, že na tyto dědice přechází společná daňová povinnost. Daňové dluhy z ní vzešlé hradí dědicové společně a nerozdílně v rozsahu podle občanského zákoníku.

Podle znění § 239b DŘ osoba spravující pozůstalost plní daňovou povinnost zůstavitele, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti. Osoba spravující pozůstalost je povinna podat:

• řádné daňové tvrzení do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti, přičemž tuto lhůtu nelze prodloužit;
• daňová tvrzení v obvyklých lhůtách ve smyslu § 136 odst. 1 a odst. 2 DŘ za zdaňovací období až do skončení řízení o pozůstalosti, pokud dědické řízení není ukončeno v jednom zdaňovacím období;
• poslední řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které podává osoba spravující pozůstalost do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele za část zdaňovacího období od počátku zdaňovacího období do dne smrti zůstavitele, může uplatnit jak základní slevu na dani na poplatníka v plné výši 30 840 Kč, tak další slevy dle § 35ba písm. b) až písm. g) ZDP a daňové zvýhodnění na dítě dle § 35c ZDP ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro uplatnění nároku na snížení daně. Obdobně v tomto daňovém ...