OSVČ a obchodní majetek v daňové evidenci

Úvod

Zákon o daních z příjmů definuje v § 4 odst. 4 obchodní majetek podnikatele, který je fyzickou osobou, jako souhrn majetkových hodnot (věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných hodnot), které jsou ve vlastnictví poplatníka a o kterých bylo nebo je účtováno anebo jsou nebo byly uvedeny v evidenci majetku závazků pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů (dále jen „daňová evidence“). Dnem vyřazení majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o tomto majetku naposledy účtoval nebo jej naposledy uváděl v daňové evidenci.

Obchodní majetek tedy tvoří hmotný majetek, nehmotný majetek, zásoby, pohledávky a finanční majetek.

Význam vložení majetku poplatníka do obchodního majetku vyplývá z ustanovení § 25 odst. 1 písm. u) ZDP, kde se uvádí, že „za daňové výdaje se nepovažují také výdaje na osobní potřebu poplatníka; včetně výdajů vynaložených na opravu, údržbu nebo technické zhodnocení majetku sloužícího k podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7), který poplatník uvedený v § 2, což jsou poplatníci daně z příjmů fyzických osob, nezařadí do obchodního majetku podle § 4 odst. 4.“

Pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví, není-li dále v tomto ustanovení stanoveno jinak. Těmito zvláštními předpisy kromě zákona o účetnictví, budou dále vyhláška č. 500/2002 Sb., v platném znění a České účetní standardy pro podnikatele. Toto je však jediná vazba na účetní předpisy, které se jinak na poplatníka, který vede daňovou evidenci, nevztahují, proto nemůže být podle těchto předpisů postižen.

Evidence majetku v daňové evidenci

Daňovou evidenci neupravuje žádný právní předpis, pouze § 7b ZDP stanoví její cíl, a to je zajistit správné zjištění základu daně z příjmů a dále její obsah, což jsou údaje o:

1. příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
2. majetku a závazcích.

Záleží tedy na každém poplatníkovi, jakou formu jejího vedení si zvolí.

V evidenci majetku a závazků poplatník zachycuje majetek, který se rozhodne vložit do svého obchodního majetku. V dalším textu se zaměříme na jednotlivé složky obchodního majetku, hlavní zásady jeho evidence a daňové souvislosti.

Hmotný majetek

Hmotným majetkem se – pro účely ZDP – rozumí:

• samostatné movité věci, popřípadě soubory těchto věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok,
• budovy, domy a jednotky,
• stavby, s výjimkou:

1. provozních důlních děl,
2. drobných staveb na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, sloužících k zajišťování provozu lesních školek nebo k provozu myslivosti, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 30 m² a výšku 5 m,
3. oplocení sloužícího k zajišťování lesní výroby a myslivosti, které je drobnou stavbou,

• pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky; jedná se o:

1. ovocné stromy vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 90 stromů na 1 ha,
2. ovocné keře vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 1 000 keřů na 1 ha,
3. chmelnice a vinice,

• dospělá zvířata a jejich skupiny, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč.

Hmotným majetkem se stávají věci uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání.

Evidence hmotného majetku

Hmotný majetek evidují poplatníci v inventárních kartách nebo v inventární knize tohoto majetku buď v počítačovém programu nebo „ručně“ v papírových sešitech nebo kartách k tomu určených.

Evidence hmotného majetku musí obsahovat datum pořízení majetku (datum jeho vyřazení, event. technického zhodnoceni), způsob pořízení a vyřazení majetku, vstupní cenu, zvýšenou vstupní (zůstatkovou) cenu v případě technického zhodnocení, odpisovou skupinu, zvolený způsob odpisování (rovnoměrný nebo zrychlený) a vypočtené odpisy pro jednotlivá zdaňovací období.

Vzor inventární karty:

Výdaje spojené s pořízením hmotného majetku a odpisy

Samotné pořízení hmotného majetku neovlivní základ daně podnikatele a výdaje takto vynaložené se evidují jako výdaje nedaňové. Daňový základ bude snižován až postupně v roce pořízení a v letech následujících, a to prostřednictvím odpisů. Pravidla pro stanovení daňových odpisů jsou uvedena v § 26–33 ZDP pro všechny poplatníky (bez ohledu na to, zda vedou daňovou evidenci nebo účetnictví) shodným způsobem. Účetní jednotky však účtují o účetních odpisech, které v daňové evidenci nepřipadají v úvahu.

Důležité je připomenout, že uplatnění odpisů jako daňového výdaje je právem a nikoliv povinnosti poplatníka. Ten tedy majetek daňově odpisovat nemusí, může odpisování zahájit až v některém z následujících let po jeho pořízení a již zahájené odpisování může kdykoliv přerušit. Přerušení odpisování (neuplatnění daňových výdajů) připadá v praxi v úvahu nejčastěji tehdy, vykázal-li by poplatník při využití odpisů daňovou ztrátu nebo tak nízký základ daně, že by nemohl využít položky snižující základ daně, event. slevy na dani, které – na rozdíl od odpisů – nelze převést do následujících let.

Vstupní cena

Klíčovým údajem pro výpočet odpisů je vstupní cena majetku. Proto je nutno jejímu správnému stanovení věnovat náležitou pozornost. Její určení záleží na způsobu pořízení majetku.

V zásadě připadají v úvahu tyto možnosti:

Koupě majetku

Nejobvyklejším způsobem nabytí majetku je jeho koupě. Vstupní cenou se v tomto případě rozumí cena pořizovací tj. samotná cena majetku plus ostatní související výdaje (např. montáž, clo, doprava, pojištění apod.). Pokud v souvislosti s koupí majetku žádné další výdaje nevzniknou, vstupní cenou je cena majetku uvedená zpravidla na faktuře, event. jiném obdobném dokladu.

Pokud poplatník odkoupí majetek po ukončení nájemní smlouvy, nebo smlouvy o finančním pronájmu, přičemž došlo k porušení podmínek pro uplatnění nájemného do daňových výdajů, pak je nutno především dodanit nájemné až dosud zahrnuté v daňových výdajích. Uvedené „dodaněné“ nájemné se pak stává součástí vstupní ceny a poplatníci jej zohlední v daňových výdajích postupně formou odpisů.

V případě, kdy fyzické osoby nakoupí hmotný majetek a teprve následně jej vloží do majetku obchodního, ocenění závisí na době, která uplynula od pořízení do vkladu. Jedná-li se o nemovitý majetek, ten se ocení pořizovací cenou tehdy, je-li vložen do obchodního majetku do pěti let do nákupu. U movitého majetku se tento způsob ocenění použije jen tehdy, je-li vložen do obchodního majetku do jednoho roku od pořízení. Při vkladech po uvedených časových limitech se použije ocenění reprodukční pořizovací cenou (viz dále).

Vlastní náklady

Pořizuje-li poplatník majetek ve vlastní režii, ocení jej v úrovni vlastních nákladů. Veškeré náklady musí být pochopitelně doloženy. K hodnotě vlastní práce (a to se týká především fyzických osob) se nepřihlíží. Poplatníci (fyzické osoby), které takto (s výrazným podílem vlastní práce) pořídili nemovitou věc, mohou vyčkat se vkladem do obchodního majetku pět let, kdy je možno vstupní cenu stanovit v úrovni reprodukční pořizovací ceny, která může výrazně převýšit vlastní náklady a tím i zvýšit daňové odpisy (tedy daňové výdaje).

Jinak platí, že – vloží-li fyzická osoba, která pořídila nemovitou věc ve vlastní režii ...