Oznámení přeshraničních uspořádání

S účinností od 29. 8. 2020 byla novelou č. 343/2020 Sb. k zákonu o mezinárodní spolupráci při správě daní zavedena dlouho avizovaná povinnost ekonomických subjektů oznamovat finančním úřadům přeshraniční uspořádání, jejichž smyslem je získání daňové výhody, popř. vyvedení příjmu, zastření skutečného vlastnictví nebo obcházení jiných oznamovacích povinností podle tohoto zákona, souvisejících předpisů Evropské unie nebo mezinárodních smluv o automatické výměně informací o finančních účtech. Takto získané informace jsou následně sdíleny všemi správci daně v členských státech EU, kteří je tak mohou využít k účinnějšímu postupu proti agresivnímu daňovému plánování ekonomických subjektů.

Legislativní rámec

Oznamovací povinnost přeshraničních uspořádání se v právním řádu České republiky ocitla v důsledku implementace „Směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat“ (tzv. „směrnice DAC 6“) s více než půlročním zpožděním, neboť členské státy tak měly učinit do 31. 12. 2019. Novela č. 343/2020 Sb. k zákonu č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů (dále jako „ZoMS“), byla ve Sbírce listin zveřejněna až 14. 8. 2020, přičemž její ustanovení zavádějící tuto oznamovací povinnost platila zpětně od 1. 7. 2020 (ostatní ustanovení této novely nabyla účinnosti od 29. 8. 2020, resp. 1. 9. 2020 s výjimkou některých jejích bodů s účinností od 1. 1. 2022).

Předmět oznamovací povinnosti

Předmětem oznamovací povinnosti je podle § 14f ZoMS takové přeshraniční uspořádání, které naplňuje alespoň jeden charakteristický znak (tj. vlastnost nebo rys uspořádání, jenž je indikátorem možného rizika vyhýbání se daňovým povinnostem) a současně se uspořádání týká více členských států EU nebo členského státu EU a státu, který není členským státem EU, nebo jiné jurisdikce, přičemž toto uspořádání může dopadat na automatickou výměnu informací nebo na identifikaci skutečných majitelů podle zákona proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo alespoň jeden z účastníků tohoto uspořádání:

• je podroben zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení v jiném státě nebo jurisdikci než jiný účastník tohoto uspořádání,
• je podroben zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení v alespoň dvou státech nebo jurisdikcích,
• podniká v jiném státě/jurisdikci prostřednictvím stálé provozovny nacházející se v tomto státě/jurisdikci a toto podnikání alespoň zčásti probíhá podle tohoto uspořádání,
• vykonává činnost ve státě/jurisdikci, ve které není podroben zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení a ani zde nemá stálou provozovnu.

Jednotlivé charakteristické znaky uvádí příloha č. 3 ZoMS. Ta úvodem zavádí tzv. test hlavního přínosu, který je splněn, je-li získání daňové výhody hlavním nebo jedním z hlavních očekávaných přínosů plynoucích z konkrétního uspořádání. Následně příloha rozlišuje charakteristické znaky na obecné a zvláštní, přičemž některé z nich lze zohlednit pouze tehdy, splňují-li test hlavního přínosu.