Počítáme dovolenou u dohod

Úvodem

Úvodem připomínáme, že dne 1. října 2023 nabyl účinnosti zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, tedy další novelu zákoníku práce. Hlavní úkolem novely zákoníku práce bylo provést transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (tzv. „směrnice WLB“) a dále transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (tzv. „směrnice TPWC“).

Směrnice WLB stanoví individuální práva zaměstnanců týkající se otcovské dovolené, rodičovské dovolené a pečovatelské dovolené a dále pružné uspořádání práce pro pracovníky, kteří jsou rodiči a pečujícími osobami. Převážnou část individuálních práv zaměstnanců upravených směrnicí již zákoník práce stanovil, proto byly provedeny jen dílčí úpravy rodičovské dovolené a pružného uspořádání práce.

K základním cílům směrnice TPWC také patří snaha o zamezení vzniku pracovněprávních vztahů vedoucích k nejistým pracovním podmínkám, mimo jiné prostřednictvím zákazu zneužívání atypických pracovních smluv. Pracovní smlouvy na zavolanou nebo podobné pracovní smlouvy, včetně smluv na nulový počet hodin, na jejichž základě může zaměstnavatel flexibilně povolat pracovníka do práce podle potřeby, jsou pro pracovníka obzvláště nepředvídatelné. Mezi pro zaměstnance nepředvídatelné smlouvy na zavolanou je nutno zařadit i naše dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nová opatření v podobě garance rozvrhu pracovní doby u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a s ním spojenou existencí překážek v práci na straně zaměstnance i zaměstnavatele a garance minimálních standardů vyplývajících ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, naplňují požadované cíle směrnice TPWC.

V České republice až do 31. září 2023 nebyla respektována skutečnost, že se daná evropská právní úprava vztahuje i na pracovněprávní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, resp. že se nikterak nerozlišovalo mezi pracovněprávními vztahy založenými rozličným způsobem. Směrnice o pracovní době používá kategorii pracovník bez rozlišování skutečnosti, v jakém pracovněprávním vztahu bude závislá práce vykonávána, garantuje ochranu všem pracovníkům. V České republice však prozatím ochrana zaměstnanců vykonávajících práci v těchto atypických formách pracovněprávního vztahu požadovaná příslušnými směrnicemi nebyla plně transponována, a tudíž ani řádně implementována.

Právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti), má v právním řádu Československa a posléze i České republiky dlouhou tradici. Ve starém zákoníku práce č. 65/1965 Sb. byla právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr obsažena v samostatné části čtvrté, (§ 232 až § 239b). V této právní úpravě se starý zákoník práce nezmiňoval o pracovněprávních vztazích a fyzickou osobu konající práci neoznačoval jako pracovníka nebo zaměstnance. Z povahy právní úpravy starého zákoníku práce však bylo patrné, že se v ní sledovala účast fyzických osob na výkonu závislé práce. Východiskem této právní úpravy byla locatio conductio operis – smlouva o dílo, jejímž předmětem však nebyl výsledek užití cizí pracovní síly, ale pracovní síla fyzické osoby byla užita přímo. Sjednání dohody o práci konané mimo pracovní poměr mohlo být jen výjimečné, protože plnění úkolů zaměstnavatele mělo být zajišťováno především zaměstnanci v pracovním poměru. Předpokládalo se rovněž, že na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr mají být zajišťovány pracovní úkoly jen malého rozsahu nebo ojedinělé povahy. Právní úprava pracovního poměru byla za účinnosti starého zákoníku práce obcházena z důvodu odměny za vykonanou práci. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr se nemuselo postupovat podle právních předpisů upravujících odměňování v pracovním poměru. Nyní platný zákoník práce v roce 2006 upravil dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr v části třetí, a přestože zachoval upřednostnění pracovního poměru před těmito dohodami, zrovnoprávnil jejich používání s pracovním poměrem. Smluvní strany se mohou rozhodnout, zda bude uzavřena pracovní smlouva nebo dohoda o provedení práce anebo dohoda o pracovní činnosti. Právní vztahy na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou vztahy pracovněprávními, v nichž je – jak vyplývá z § 3 ZP – vykonávána závislá práce. Právní úprava dohod o pracích mimo pracovní poměr představuje specifickou součást právního řádu České republiky.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr byly zpravidla využívány spíše jako zdroj přivýdělku, a nikoli jako zdroj jediného příjmu zaměstnance. Situace se postupem doby změnila tak, že zaměstnavatelé a zaměstnanci využívají stále více tyto flexibilní formy práce. Zaměstnanci, kteří pracují výhradně v těchto pracovněprávních vztazích, však nemají standardní úplnou sociální ochranu, jako je tomu v pracovním poměru.

Ve státech Evropské unie (snad pouze s výjimkou Slovenska) právní úprava závislé práce podobná české právní úpravě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr neexistuje.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou součástí právního řádu Československa a České republiky více než 50 let. Objevovaly se i názory, že je důvodné uvažovat o tom, aby právní úprava těchto dohod byla v zákoníku práce v budoucnu zrušena a nahrazena právní úpravou pracovního poměru malého rozsahu. Na druhé straně je však zřejmé, že zrušení dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr by představovalo podstatný zásah do zákoníku práce, jakož i zásah do zákonů v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, například zákona o zaměstnanosti, zákona o nemocenském pojištění nebo do zákona o důchodovém pojištění, ale také do cca 19 dalších zákonů. Takový zásah do právního řádu by bylo nutné pečlivě a komplexně zvážit a prodiskutovat nejen s odbornou, ale i uživatelskou veřejností.

Z těch všech důvodů byla proto právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v novele zákoníku práce zachována, ale upravena tak, aby byly vytvořeny pro zaměstnance, kteří závislou práci na základě těchto dohod konají, přiměřené právní jistoty. Právní úpravu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, lze považovat za tzv. prekérní pracovní vztah neboli za nepředvídatelný právní vztah, který se má podle směrnice TPWC částečně ...