Poskytování služeb v rámci EU a třetích zemí osobám neusazeným v tuzemsku

Obecná pravidla pro stanovení místa plnění u služeb

V oblasti stanovení místa plnění u intrakomunitárních poskytování služeb docházelo v průběhu let k mnohým změnám. Smyslem změn bylo při poskytnutí služby osobám povinným k dani stanovit místo plnění v místě usazení příjemce služby, než vztáhnout místo plnění k místu kde je usazen poskytovatel služby.

Novela zákona o DPH k 1. 1. 2011 přinesla zcela nové principy stanovení místa plnění u intrakomunitárních poskytování služeb a došlo tak k souladu se Směrnicí Rady č. 2008/8/ES, která novelovala v podstatě směrnici Rady 2006/112/ES, jež je hlavním pilířem českého zákona o DPH č. 235/2004 Sb. při vstupu do EU v roce 2004. Od té doby prošel zákon o DPH velkou řadou novel, především z důvodu uvedení zákona do souladu s evropským právem.

Některé principy zdaňování se zjednodušily, ale plátci si museli zvyknout na nová pravidla.

Je třeba si uvědomit, že české dani podléhají pouze služby s místem plnění v České republice. Plátce nesmí zmást, že existuje řada služeb, které budou fyzicky vykonány mimo území tuzemska, a přesto se stanoví místo plnění v tuzemsku. Například přeprava zboží z Německa do Polska pro objednatele českého plátce, bude stanoveno místo plnění v sídle objednatele, tedy v tuzemsku.

A naopak, řada služeb uskutečněných na území tuzemska může mít místo plnění ve třetí zemi nebo v jiném členském státě. Například poradenské služby uskutečněné v kanceláři daňového poradce v Praze pro osobu povinnou k dani se sídlem v Rakousku.

Podnětem pro novelizaci zákona o DPH v oblasti stanovení místa plnění a povinnosti přiznat daň u služeb bylo schválení Směrnice Rady č. 2008/8/ES, kterou se změnila Směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty. Nová pravidla jsou v souladu se Směrnicí zaváděna postupně ještě i v následujících letech. Pokud nahlédneme do připravované novely zákona o DPH pro rok 2019, změny se místa plnění u služeb netýkají, kromě doplnění ve výjimce uvedené v § 10i.

Cílem postupných změn je zdanění služeb ve státě spotřeby, tedy v případě poskytnutí služby osobě povinné k dani se místo plnění přesune do státu, kde má příjemce služby sídlo nebo místo podnikání, případně provozovnu.

Tento princip zdanění však může fungovat jenom mezi osobami povinnými k dani.

Proto byla ve vazbě na změny ve stanovení místa plnění u služeb od 1. 1. 2010 zásadní změna v registračních povinnostech osob povinných k dani uvedená v ustanovení § 94 ZDPH. Rovněž novela ZDPH od 1. 1. 2013 zcela změnila ustanovení týkajících se registračních povinností.

Pravidlo pro stanovení místa plnění pro osoby nepovinné k dani se řídí sídlem, místem podnikání nebo provozovnou poskytovatele služby. Ovšem i nadále platí výjimky z těchto základních pravidel.

Další zásadní změnou od 1. 1. 2010 byla povinnost vykazovat v souhrnném hlášení většinu služeb s místem plnění v jiném členském státě (kromě výjimek stanovených zákonem), pokud je příjemce služby povinen přiznat a zaplatit daň.

Překvapením pro běžného podnikatele byla povinnost podávat souhrnné hlášení výhradně elektronicky. To zakládá povinnost buď si pořídit uznávaný elektronický podpis a podávat souhrnné hlášení přes elektronický portál datové informační správy, nebo prostřednictvím datové schránky, u které nemusí mít podnikatel zřízen elektronický podpis.

Význam stanovení místa plnění pro počítání obratu pro povinnou registraci

Na základě znalosti stanovení místa plnění u služeb je podnikatel schopen rozhodnout, zda má službu zdanit či zda daň s plátcem poskytnuté služby přizná její příjemce mimo tuzemsko, či zda dokonce vzniká povinnost se zaregistrovat a přiznat daň mimo tuzemsko samotnému plátci.

Také osoba povinná k dani, která je podnikatelem dosud neregistrovaným k dani, musí při intrakomunitárních plněních a plněních při poskytování služeb osobám povinným k dani ze třetí země pečlivě zkoumat, zda se jím poskytnutá plnění započítávají do obratu pro povinnou registraci, aby se případně vyhnul zbytečné registraci k DPH. Do obratu vstupují pro povinnou registraci k dani pouze úplaty, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, která mají místo plnění v tuzemsku.

Například pro stavební firmu neplátce nebudou vstupovat do obratu služby uskutečněné na nemovité věci, která se nachází na Slovensku, tzn. mimo tuzemsko.

Naopak podnikatel může uskutečnit služby fyzicky v jiné zemi mimo tuzemsko a situaci vyhodnotí tak, že tyto služby mají místo plnění v tuzemsku, a tudíž se do obratu zahrnují.

Například uspořádání kongresu v jiné členské zemi na základě objednávky od osoby plátce se sídlem v České republice. Místo plnění se stanoví v sídle objednatele, a tudíž v tuzemsku. Daňový doklad bude obsahovat českou DPH, pokud bude poskytovatel tuzemským plátcem.

Ustanovení zákona o DPH týkající se stanovení místa plnění při poskytování služeb

Základní pravidlo je stanoveno v § 9 odst. 1 – služby poskytnuté pro osoby povinné k dani a v § 9 odst. 2 zákona o DPH – služby poskytnuté pro osoby nepovinné k dani.

Dále § 9a, který stanoví místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi a současně je i tuzemským plátcem.

Výjimky ze základního pravidla:

Do kategorie služeb, u nichž se místo plnění stanoví dle zvláštního pravidla, bez ohledu na to, kdo je jejich příjemcem, patří následující služby:

1. služby vztahující se k nemovité věci – § 10,
2. přeprava osob – § 10a,
3. služby spočívající v oprávnění ke vstupu na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní a podobné akce včetně služeb s tímto oprávněním přímo související – § 10b,
4. stravovací služby – § 10c,
5. krátkodobý nájem dopravního prostředku – §10d.

U následujících služeb se výjimka ze základního pravidla týká pouze služeb poskytovaných osobě nepovinné k dani, a to bez ohledu na to, zda je příjemcem zahraniční osoba, tj. osoba, jež nemá na území Evropské unie sídlo ani místo pobytu, anebo se jedná o osobu nepovinnou k dani se sídlem či pobytem na území Evropské unie. Tedy jedná se o osoby „nepodnikatele“.

1. zprostředkování jménem a na účet jiné osoby § 10e,
2. přeprava zboží – § 10f,
3. služby přímo související s přepravou zboží – §10g,
4. služby oceňování movité věci, práce na movité věci – §10g,
5. služby vztahující se ke kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní a podobné akci, včetně služeb přímo souvisejících a služeb organizování takové akce –§10b,
6. dlouhodobý nájem dopravního prostředku – §10d,
7. poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby – § 10i.

U tak zvaných intelektuálních služeb, resp. katalogových služeb se výjimka ze základního pravidla vztahuje pouze na poskytování těchto služeb zahraničním osobám nepovinným k dani (osoba nepodnikatel s místem pobytu například ve Švýcarsku, USA, Rusku).

Základní pravidla

§ 9 – Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby

Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné ...