Postoupení pohledávek a odpovědnost za jejich dobytnost

Změna závazkového vztahu je možná ve většině případů jen na základě vzájemné dohody věřitele s dlužníkem. Zákon však v jistých případech, v důsledku vzniku určité právní skutečnosti, umožňuje učinit změnu závazku ex lege, tedy bez nutnosti dohody mezi stranami závazku. K takové zákonné změně závazku – konkrétně v subjektech (v osobě věřitele) – dochází i při smluvním postoupení pohledávky. Příspěvek přináší srozumitelný výklad podstaty významného soukromoprávního institutu, kterým postoupení pohledávky bezpochyby je, a neopomíjí přitom ani problematiku odpovědnosti dosavadního vlastníka pohledávky za její dobytnost.

Cesse neboli postoupení pohledávky a její podstata

Institut postoupení pohledávky a jeho podstata je upravena § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“), jenž stanoví, že věřitel (osoba s pohledávkou vůči dlužníkovi) může část či celou svou pohledávku jako věc nehmotnou a movitou, tedy předmět právních dispozic, postoupit smlouvou na jiný subjekt. Smlouva přitom může být uzavřena i zcela bezformálně, písemná forma není vyžadována. Postoupením pohledávky pak dochází ke změně závazku v osobě věřitele. Pro dlužníka je přitom významné, že uvedená cesse, tedy převod pohledávky, se ze zákona může uskutečnit i bez jeho souhlasu, věřitel není v dispozicích omezen. Na pozici původního věřitele vstupuje věřitel nový, který s pohledávkou nabývá práva s ní spojená a je oprávněn po dlužníkovi požadovat její uspokojení. Postoupení pohledávky se uvedenými charakteristikami odlišuje od institutu postoupení smlouvyUpravený v § 1895 odst. 1 občanského zákoníku., při němž se nemění pouze subjekt věřitele, nýbrž celá smluvní strana závazku, dochází tak nejen k převodu všech práv, ale i povinností jedné ze stran závazku, tudíž je zákonem vyžadován souhlas postoupené strany smlouvy.

Předešlá úprava zákona č. 40/1964 Sb., vyžadovala jako podmínku pro platný převod práv možnost postižení postoupené pohledávky výkonem rozhodnutí. Současná koncepce od požadavku upouští a naopak normuje širší rámec institutu, dle nějž lze zásadně postoupit každou zcizitelnou pohledávku. Může jí být jak pohledávka budoucí, podmíněná, splatná či nesplatná, peněžitá, ...