Poznámka k odškodňování nemocí z povolání

Nemoc z povolání

Pojem nemoc z povolání není v zákoníku práce na rozdíl od definice pojmu pracovní úraz přesně definován. Definici pojmu nemoc z povolání obsahoval pouze zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, tento zákon však byl v roce 2015 v souvislosti s rozhodnutím, že i nadále se budou odškodňovat pracovní úrazy a nemoci z povolání podle zákoníku práce, zrušen. Podle tohoto zákona se nemocí z povolání rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických faktorů nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, pokud je uvedena v seznamu nemocí z povolání uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká, a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván.

Přestože nemoc z povolání je pojmem právním, sledování výskytu profesionálních onemocnění zahrnujících nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání je jistým ukazatelem stavu péče o zdraví při práci. Všechna nově vzniklá a uznaná profesionální onemocnění se hlásí do Národního registru nemocí z povolání, který byl založen již v roce 1991 a navázal na dlouhodobá statistická sledování hygienické služby prakticky od 70. let minulého století.

Zákonný základ postupu při uznávání nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání stanoví od dubna 2013 vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání), která nahradila vyhlášku č. 342/1997 Sb. Nová vyhláška č. 104/2012 Sb. značně posílila úlohu poskytovatele pracovnělékařských služeb (dříve závodní preventivní péče). Střediska nemocí z povolání uznávají tato onemocnění na základě zjištění zdravotního stavu poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jim vyžádaných odborných vyšetření. Jde o prováděcí vyhlášku k zákonu č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

Zákon č. 373/2011 Sb. upravil v souladu s mnohaletou praxí podmínky uznávání nemocí z povolání spolu s podmínkami poskytování pracovnělékařských služeb.

Vymezují se poskytovatelé pracovnělékařských služeb, kteří jsou způsobilí posuzovat a uznávat nemoci z povolání, principy k ověřování podmínek vzniku nemoci z povolání na pracovišti posuzované osoby a stanoví se forma ověření. Ověření se vydává stanoviskem, které není samostatným rozhodnutím a není samostatně přezkoumatelné.

Na základě zkušeností ze současné praxe se rovněž nově upravuje povinnost zaměstnavatele umožnit, za účelem zjištění dalších skutečností nezbytných k posouzení nemocí z povolání, provedení klinického testu nebo odebrání vzorku materiálu, a vstup na pracoviště zaměstnancům poskytovatele zdravotních služeb. Bude-li to nezbytné pro zajištění objektivity šetření a ověření podmínek vzniku nemoci z povolání, stanoví se také povinnost umožnit vstup na pracoviště i bývalému zaměstnanci.

Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání neboli klinika nemocí z povolání. Posuzujícím lékařem je lékař se specializovanou způsobilostí nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru pracovní lékařství.

Klinika nemocí z povolání uznává nemoc z povolání na základě zjištění zdravotního stavu, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jím vyžádaných odborných vyšetření a jeho stanoviska, dále na základě výsledků dalších odborných vyšetření a ověření podmínek vzniku nemocí z povolání.

Ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání provádějí příslušná okresní pracoviště krajských hygienických stanic.

Ošetřující lékař je povinen odeslat ke smluvnímu poskytovateli pracovnělékařských služeb daného zaměstnavatele osobu, u níž na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání. Stejnou povinnost má i zaměstnavatel, má-li důvodné podezření na vznik nemoci z povolání.

Podmínky vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání posuzuje podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, krajská hygienická stance. Šetření je v praxi žádáno pouze při splnění klinických podmínek a důvodném podezření na nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání.

Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc z povolání posuzované osoby uznává nebo neuznává jako nemoc z povolání, nebo zda nemoc z povolání posuzované osoby již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání (tzv. odhlášení nemoci z povolání). Stejně tak i lékařský posudek o ohrožení nemoci z povolání musí obsahovat závěr, zda bylo nebo nebylo zjištěno ohrožení nemocí z povolání, nebo zda již není posuzovaná osoba ohrožena nemocí z povolání.

Zákoník práce stanoví, že nemoci z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu. Tímto zvláštním předpisem je pak nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb.

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, stanoví ve svém § 1, že nemocemi z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání.

Tento seznam nemocí z povolání člení do šesti částí podle původu vzniku, a to na:

• nemoci z povolání způsobené chemickými látkami,
• nemoci z ...