Pracovní kázeň – alkohol na pracovišti, kouření na pracovišti, pracovní řád

Úvodem

Pracovní kázeň je základním předpokladem úspěšného plnění úkolů každého zaměstnavatele. Vedle běžného výchovného působení směřujícího k předcházení porušování pracovní kázně stanoví zákoník práce opatření, která by měla být použita vůči těm, kdo pracovní kázeň porušují.

Zaměstnavatelé porušují zákoník práce zejména tím, že stanoví postihy, které zákoník práce nezná (například pokuty) nebo že drobné prohřešky proti pracovní kázni řeší okamžitým (a tudíž v případě soudního sporu pro nepřiměřenost neplatným) zrušením pracovního poměru. Zákoník práce dnes umožňuje postihovat pracovní nekázeň buď ve mzdové oblasti (snížením pohyblivé složky mzdy), nebo skončením pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) ZP, nebo okamžitým zrušením pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Někdy zaměstnavatelé dokonce vyžadují zakotvení katalogu jednání, která jsou považována za porušení pracovní kázně, přímo v kolektivních smlouvách či pracovních řádech, což je samozřejmě nesprávné. Například nelze považovat za porušení pracovní kázně nedostatečné plnění uložených úkolů, které jsou předmětem výkonu práce zaměstnance. Toto by mělo být řešeno v oblasti hodnocení pracovní výkonnosti, tudíž v oblasti mzdové. Rovněž vznik povinnosti na náhradu škody ještě nemusí znamenat, že zaměstnanec porušil pracovní kázeň.

Pojem pracovní kázně není v zákoníku práce definován. Je třeba vyjít z toho, že porušení pracovní kázně je zaviněné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, vnitřních předpisů a závazných příkazů vedoucích zaměstnanců a principu subordinace s ostatními zaměstnanci.

Základní povinnosti zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců jsou uvedeny v ustanoveních § 301 až 304 ZP. Pokud jde o zavinění, je třeba vycházet z ustanovení § 4 a 5 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb.).

Zákoník práce rovněž nedefinuje pojmy „méně závažné porušení pracovní kázně“ a „závažné porušení pracovní kázně“. Je proto třeba vycházet vždy z konkrétních okolností každého jednotlivého případu s přihlédnutím k osobě zaměstnance a jeho pracovnímu zařazení. Soustavné méně závažné porušení pracovní kázně je vykládáno tak, že musí jít nejméně o tři taková porušení. Je třeba výslovně upozornit na skutečnost, že zákon nezná výpověď pro tzv. „ztrátu důvěry“.

Zákoník práce obsahuje obecnou a jednotnou úpravu pracovněprávních vztahů. Protože však konkrétní pracovněprávní vztahy jsou rozmanitější, zákoník práce předpokládá, že pracovněprávní podmínky, zejména práva a povinnosti, budou upraveny v pracovním řádu.

V našem článku se soustředíme na jednání zaměstnanců, při kterém dochází ke kardinálnímu porušování pracovní kázně. Jedná se o alkohol na pracovišti a o kouření na pracovišti. Závěrem si připomene, co pro to, aby nedocházelo k porušování pracovní kázně na pracovišti, může udělat pracovní řád.

Základní povinnosti zaměstnanců

Základní povinnosti zaměstnanců jsou stanoveny v ustanovení § 301 ZP. Podle tohoto ustanovení jsou zaměstnanci povinni zejména:

1. pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci,
2. plně využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly,
3. dodržovat první předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni,
4. řádně hospodařit s prostředky svěřenými jimi zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

V ustanovení § 303 ZP jsou pak blíže specifikovány základní povinnosti zaměstnanců orgánů státní správy, orgánů územních samosprávných celků, soudů a státních zastupitelství, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru ČR, ozbrojených sil, Bezpečnostní informační služby, Vězeňské služby, Probační a mediační služby, Kanceláře prezidenta republiky, Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu, Kanceláře Veřejného ochránce práv, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Úřadu vlády, Nejvyššího kontrolního úřadu, Úřadu pro ochranu osobních údajů, České národní banky a státních fondů, zaměstnanců chráněných krajinných oblastí a národních parků. Tito zaměstnanci jsou navíc povinni:

1. jednat a rozhodovat nestranně a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování,
2. zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám. To neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jím pověřeným vedoucím zaměstnancem, nestanoví-li zvláštní zákon jinak,
3. v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni nebo na základě právních předpisů a kolektivních smluv,
4. zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.

Navíc tito zaměstnanci nesmějí být členy řídicích nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost s výjimkou případů, kdy byli do takového orgánu vysláni zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, a v souvislosti s tímto členstvím nepobírají odměnu od příslušné právnické osoby provozující podnikatelskou činnost. Sami tito zaměstnanci mohou vykonávat podnikatelskou činnost jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni. Toto omezení se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku.

Podrobnější rozvedení základních povinností zaměstnanců, popřípadě stanovení dalších jejich povinností, je obsaženo v jednotlivých částech zákoníku práce a prováděcích předpisů, jako např. v ustanoveních o pracovní době, o překážkách v práci, o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci apod.

Povinnosti zaměstnanců mohou být stanoveny též v pracovní smlouvě nebo rozvedeny v pracovních řádech. Půjde o konkretizaci povinností uvedených v zákoníku práce. Pracovní řád ani pracovní smlouva nemohou však stanovit takové povinnosti, které by nebyly v souladu s ustanoveními zákoníku práce nebo s právním řádem vůbec.

Nejširší okruh povinností je obsažen v ustanovení § 301 odst. 1 písm. a) ZP. Povinnost pracovat svědomitě a řádně znamená především včasné a kvalitní plnění pracovních úkolů. V této souvislosti připomeňme ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) ZP, podle něhož je zaměstnanec povinen ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, konat práci podle pokynů zaměstnavatele osobně práci podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržet pracovní kázeň. Rozsah povinností je tedy určen obsahem pracovní smlouvy, zejména sjednaným druhem práce (sjednanou funkcí). Vedoucí zaměstnanci jsou oprávněni dávat podřízeným zaměstnancům v rámci pracovní smlouvy závazné pokyny, ukládat jim konkrétní pracovní úkoly a řídit, organizovat a kontrolovat jejich práci.

Zásadní význam má též okruh povinností uvedených v ustanovení § 301 odst. 1 písm. b) ZP – plně využívat pracovní ...