Při uplatňování daně z přidané hodnoty v běžném režimu má podle § 20a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), povinnost přiznat a zaplatit daň plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění.
Režim přenesení daňové povinnosti je specifický v tom, že se povinnost přiznat a zaplatit daň přenáší z poskytovatele plnění plátce, na plátce, pro kterého je zdanitelné plnění uskutečněno.
Podstatné je, že se tento režim použije pouze při poskytnutí zdanitelného plnění mezi plátci s místem plnění v tuzemsku.
Kdy se použije režim přenesení daňové povinnosti?
Režim přenesení daňové povinnosti použije plátce, pokud pro jiného plátce poskytne některé zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, uvedené v § 92b až 92g zákona o DPH (dodání zlata, dodání železného šrotu a různého odpadu, poskytnutí stavebních nebo montážních prací, dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti, mechanismus rychlé reakce).
Kdy se režim přenesení daňové povinnosti nepoužije?
Pokud je některé z uvedených zdanitelných plnění poskytnuto pro osobu, která není plátcem, zůstává podle běžného režimu uplatnění daně povinnost přiznat a zaplatit daň na plátci, který zdanitelné plnění poskytl.
Příklad č. 1:
Plátce provedl opravu střechy na rodinném domě v Olomouci pro soukromou osobu. Plátce použil běžný režim pro uplatnění daně z přidané hodnoty, při poskytnutí těchto prací uplatnil první sníženou sazbu daně 15 %.
Použití režimu přenesení daňové povinnosti závisí také na tom, zda příjemce plnění vystupuje, či nevystupuje jako osoba povinná k dani ke dni přijetí úplaty, pokud k němu došlo dříve, než bylo uskutečněno plnění, nebo ke dni uskutečnění plnění, pokud nebyla dříve přijata úplata.
Pokud je příjemce plnění, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, plátcem a zároveň nejedná v okamžiku zaplacení zálohy či přijetí zdanitelného plnění jako osoba povinná k dani, musí tuto skutečnost oznámit poskytovateli plnění.
Tuto skutečnost oznámí tím, že plátci neposkytne svoje DIČ, nebo mu tuto skutečnost oznámí jiným vhodným způsobem.
Pokud příjemce plnění nejedná v daném okamžiku jako osoba povinná k dani, režim přenesení se již dále nepoužije, a to ani v případě, že po tomto okamžiku dojde ke změně účelu použití přijatého zdanitelného plnění.
Příklad č. 2:
Stavební firma, plátce, poskytla stavební práce na opravě parkoviště pro obec plátce. Před převzetím stavebních prací vydala obec stavební firmě písemné potvrzení, že při přijetí těchto prací nejedná jako osoba povinná k dani, protože práce budou využity pro výkon veřejné správy.
Plátce, poskytovatel prací, nepoužije režim přenesení daňové povinnosti. Použije běžný režim pro uplatnění daně a přizná daň ve svém daňovém přiznání. Pokud by však obec potvrzení o tom, že nejedná jako osoba povinná k dani, poskytovateli prací nevydala, plátce by režim přenesení daňové povinnosti použil.
Použití režimu přenesení daňové povinnosti u plátce, který nesplnil ve stanovené lhůtě svoji registrační povinnost
Plátce, který se včas nezaregistroval za plátce a je zpětně registrován rozhodnutím správce daně o registraci jako plátce, nepoužije za zdaňovací období, ve kterých byl plátcem, ale nechoval se jako plátce, režim přenesení daňové povinnosti, ale použije běžný režim.
Daňová povinnost zůstává na poskytovateli zdanitelného plnění, protože od plátce, příjemce plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, by nebylo možné požadovat, aby zpětně přiznal a zaplatil z tohoto plnění za poskytovatele daň.
Režim přenesení daňové povinnosti zpětně nepoužije ani plátce, příjemce zdanitelného plnění.
Pozdě registrovaný plátce proto spočítá ze svých uskutečněných plnění daň shora. Za zdaňovací období, kdy byl plátcem, ale nevěděl o tom, podá řádná daňová přiznání za jednotlivé měsíce. Současně podá také za tyto měsíce kontrolní hlášení.
Pokud se plátce se svým odběratelem plátcem dohodne, že mu za zdanitelná plnění, která mu byla poskytnuta, zpětně doplatí daň z přidané hodnoty, je také možný takový postup, že poskytovatel spočítá daň jako součin základu daně a sazby daně.
Na doklady, které pro plátce vystavil, zpětně doplní chybějící náležitosti tak, aby z nich vznikly daňové doklady. Plátce, odběratel, má potom možnost na základě takových daňových dokladů uplatnit nárok na odpočet daně.
Druhou možností je provést storno původních dokladů a vystavit opožděně daňové doklady se všemi náležitostmi daňového dokladu.
Pozdě registrovanému plátci zůstává zachován nárok na odpočet daně na vstupu z přijatých plnění za období, kdy se stal plátcem, ačkoliv nebyl k DPH registrován včas. Tento nárok je povinen doložit daňovými doklady.
Nárok na odpočet daně má také v souladu s § 79 zákona o DPH u zdanitelných plnění přijatých před registrací. Tento nárok uplatní v prvním daňovém přiznání.
Režim přenesení daňové povinnosti použije ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o registraci plátce.
Příklad č. 3:
Podnikatel, který poskytuje instalatérské práce pro jiného plátce, zjistil v lednu 2022, že se překročením obratu stal plátcem k 1. srpnu 2021. Zpětně se proto zaregistroval. Dne 20. února 2022 nabylo právní moci rozhodnutí o registraci plátce. Plátce podal finančnímu úřadu opožděně řádná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za období od srpna do ledna 2022, v těchto přiznáních uvedl běžný režim pro uplatnění daně, daň spočítal „shora“.
Režim přenesení daňové povinnosti začal používat až od 20. února 2022.
Přechodné období při rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti na nové komodity
Pokud by došlo k rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti na nové komodity, mohou nastat případy, kdy byla plátcem přijata záloha, ze které mu vznikla povinnost přiznat daň v době, kdy ještě nebyla povinnost použít režim přenesení daňové povinnosti a k uskutečnění daného zdanitelného plnění došlo až po zavedení režimu přenesení daňové povinnosti.
Pro tyto případy platí podle § 92a odst. 6 zákona o DPH zásada, že se režim přenesení daňové povinnosti v těchto případech neaplikuje zpětně na daň, u které vznikla povinnost přiznat ji z titulu přijetí zálohy.
Při výpočtu části daně, na kterou se použije režim přenesení daňové povinnosti, se vychází ze základu daně stanoveného podle obecného pravidla § 37a odst. 1 zákona o DPH, který řeší případy, kdy byla přijata a zdaněna úplata před uskutečněním plnění.
Základem daně, stanoveným pro režim přenesení daňové povinnosti, je v takovém případě rozdíl mezi celkovou úplatou za dané zdanitelné plnění bez daně (celkovým základem daně za dané zdanitelné plnění podle § 36 odst. 1 zákona o DPH) a součtem částek záloh přijatých před zavedením režimu přenesení daňové povinnosti, snížených o daň přiznanou z těchto záloh (souhrnu základů daně podle § 36 odst. 2 zákona o DPH).
Pokud plátce přijme zálohu po zavedení režimu přenesení daňové povinnosti a současně před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, tak se k této záloze nepřihlíží.
Právní fikce „dobrá víra“
V zákoně o DPH je v § 92a odst. 7 zavedena obecná právní fikce pro použití režimu přenesení daňové povinnosti.
Jedná se o situace, kdy si plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, příjemce tohoto zdanitelného plnění, nejsou zcela jisti, zda poskytnuté zdanitelné plnění do režimu přenesení daňové povinnosti spadá, či ne a ve shodě důvodně předpokládají, že se o režim přenesení daňové povinnosti jedná.
V takovém případě plátce, poskytovatel zdanitelného plnění, vystaví daňový doklad bez uvedení výše daně a na tento daňový doklad uvede údaj „daň odvede zákazník“ a příjemce plnění tento doklad akceptuje a doplní výši daně v evidenci pro účely DPH. Příjemce plnění tak jedná ve shodě s poskytovatelem plnění.
Častým případem použití právní fikce jsou případy, kdy plátce poskytuje pro jiné plátce elektromontážní práce v rámci stavebních nebo montážních prací, které odpovídají kódům 41 až 43 klasifikace produkce CZ-CPA, a současně tento plátce jako samostatné zdanitelné plnění poskytuje plátcům elektromontážní práce, které odpovídají kódu 33 klasifikace produkce CZ-CPA.
Příklad č. 4:
Plátce provedl pro jiného plátce výměnu zářivek v obchodním domě. Jedná se o práce, které podléhají kódu 33 CZ-CPA. Plátce poskytovatel si nebyl zcela jist, zda je na toto zdanitelné plnění povinen použít režim přenesení daňové povinnosti. S plátcem odběratelem se dohodl, že režim přenesení daňové povinnosti použije. Vystavil daňový doklad, na kterém uvedl základ daně a údaj „daň odvede zákazník“. Plátce odběratel doplnil výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.
Právní fikci „dobré víry“ není ale možné využít, pokud se zdanitelné plnění zjevně odchyluje od plnění, která do režimu přenesení daňové povinnosti spadají, tedy v případech, kdy nejsou pochybnosti o tom, že se režim přenesení daňové povinnosti nepoužije.
Závazné posouzení
Pokud si plátce není jist, zda se při poskytnutí určitého zdanitelného plnění použije režim přenesení daňové povinnosti, může podle § 92h zákona o DPH požádat GFŘ o vydání závazného posouzení.
O závazné posouzení může požádat kdokoliv, tedy i osoba, která není osobou povinnou k dani, například soukromá osoba. Je možné požádat o zatřídění jakéhokoliv zdanitelného plnění.
Podle § 92i odst. 2 zákona o DPH uvede žadatel v žádosti o závazné posouzení popis zdanitelného plnění, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká. V žádosti lze uvést pouze jedno zdanitelné plnění.
Plátce je povinen v žádosti uvést návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.
Žádost je zpoplatněna částkou 10 000 Kč.
Povinnosti plátce, příjemce zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti
Povinnost přiznat a zaplatit daň
Plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, je podle § 92a odst. 1 zákona o DPH povinen přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
...
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies