Souběh funkce člena statutárního orgánu a pracovního poměru ve společnosti s ručením omezeným či v akciové společnosti ve světle nové (průlomové) judikatury

Zájem členů statutárních orgánů tuzemských společností s ručením omezeným a akciových společností (jakož i dalších obchodních korporací, ba i jiných právnických osob) o pracovní poměr k téže společnosti neopadá. Jednatelé, členové představenstva či statutární ředitelé (perspektivně členové správní rady) dál uzavírají (či mají uzavřenu) se společností pracovní smlouvu na výkon této funkce anebo na další pozice, které ve společnosti souběžně zaujímají. Aktuální pohled právní teorie a především judikatury na právní povahu a důsledky takových smluv jsem podrobně zmapoval v příspěvku "Souběh funkce člena statutárního orgánu a pracovního poměru ve společnosti s ručením omezeným či v akciové společnosti" publikovaném v květnu 2019. V řešení některých stěžejních otázek však tehdejší judikatura jasné a spolehlivé odpovědi nenabízela. Po více než roce se situace částečně zlepšila. Dalšími rozhodnutími přijatými po publikaci citovaného příspěvku Nejvyšší soud dál pokročil na cestě k vyšší míře právní jistoty v oblasti takových souběhů. Cílem tohoto článku je rozebrat tento vývoj a aktualizovat o něj závěry prezentované v mém předchozím textu.

1. Rekapitulace hlavních východisek

Jak jsem informoval již v loňském příspěvku, judikatorní i doktrinální jednota se poměrně záhy prosadila v závěru, že samotnou funkci člena statutárního orgánu v pracovním poměru vykonávat nelze. Pracovní smlouva, kterou by společnost a člen jejího orgánu přece jen uzavřeli na výkon takové funkce, by (podle judikatury ustálené již v roce 2019) sice nebyla neplatná (jak ještě dovozovala překonaná judikatura starší), pracovní poměr ke společnosti (na tento výkon) by však nezaložila. Posoudili bychom ji nanejvýš jako dodatek ke smlouvě o výkonu funkce, kterým strany do tohoto funkčního (obchodněprávního) vztahu vtáhli alespoň ty výhody pracovního poměru, které společnost může dohodou přiznat i členovi svého orgánu. V podrobnostech viz můj loňský příspěvek.

Již tehdejší judikatura se také shodovala, že stěžejní působností člena statutárního orgánu je obchodní vedení (uvnitř) a zastupování společnosti (navenek). Jestliže tedy člen statutárního orgánu naplňuje některou z těchto dvou agend, činí tak vždy (a jedině) v rámci výkonu své funkce, tedy nikoliv v pracovním poměru. Prostor pro souběžný pracovní poměr (tzv. pravý souběh) tak teorie i judikatura shodně připouštěla výlučně u takové náplně práce, kterou výkon funkce nezahrnoval, neboli která se oběma zmíněným agendám vymykala, resp. vzdalovala. Nejasnosti se týkaly (a v této otázce se již judikatura rozcházela) vymezení pojmu obchodního vedení. Právě na něm záviselo, na které činnosti soudy připustí souběžný pracovní poměr (shledají-li, že tyto činnosti netvoří součást obchodního vedení, tedy ani náplň funkce člena statutárního orgánu) a které nikoliv (dovodí-li, že jejich výkon spadá pod obchodní vedení, je tudíž součástí povinností člena statutárního orgánu při výkonu této funkce).

Nejednotná byla judikatura zvláště v otázce, nakolik lze pod obchodní vedení zahrnout řízení konkrétního úseku, který jinak (v souhrnu s dalšími oblastmi) tvoří obchodní vedení, tedy třeba jen "řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech, tj. např. zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví... apod.". (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 5 Tdo 94/2006). Pracovněprávní senát č. 21 Nejvyššího soudu ustáleně dovozoval, že do rámce obchodního vedení nespadá organizační a řídící činnost na určitém úseku společnosti, vykonává-li ji člen statutárního orgánu za přímé podřízenosti generálnímu řediteli. Připustil tedy souběžný pracovní poměr členů představenstva akciové společnosti na pracovní náplň obchodního ředitele (rozsudek ze dne 24. února 2015, sp. zn. 21 Cdo 496/2014), výrobně technického náměstka generálního ředitele (rozsudek ze dne 5. dubna 2016, sp. zn. 21 Cdo 2310/2015), řízení úseku inženýringu, zajišťovaní projektové a konstrukční přípravy, organizace a koordinace výroby, montáže a vlastní realizace zakázek, včetně smluvního zajišťování externích dodávek a služeb, zajišťování zpracování a vedení agendy spojené s ochranou průmyslových práv, patentů, vynálezů, značek, známek a licencí, organizování provozu, údržby a oprav dopravních prostředků společnosti, vedení operativní evidence drobného hmotného majetku, vedení operativní evidence mobilních telefonů, organizační zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany (usnesení ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. 21 Cdo 4393/2016) či znovu obchodního ředitele (rozsudek ze dne 13. června 2018, sp. zn. 21 Cdo 5715/2017). Závěry této judikatury jsme však z hlediska vědy obchodního práva kritizovali. Opačné řešení prosazoval i obchodněprávní senát Nejvyššího soudu č. 29 (viz např. jeho usnesení ze dne 30. listopadu ...