Uplatňování daně z přidané hodnoty u finančního pronájmu

V článku je řešena problematika uplatňování daně z přidané hodnoty při poskytnutí finančního pronájmu.

Předmětem finančního pronájmu bývá často automobil nebo jiné zboží.

V praxi se jedná o situaci, kdy leasingová společnost na základě kupní smlouvy koupí předmět pronájmu, stane se jeho vlastníkem a tento předmět pronájmu poskytne na základě smlouvy o finančním pronájmu (leasingu) leasingovému nájemci.

Předmět pronájmu může být dodavatelem fyzicky dodán leasingové společnosti nebo přímo leasingovému nájemci.

Finanční pronájem, definovaný v zákonu o DPH v § 13 odst. 3 písm. c), je pro účely zákona o DPH považován za dodání zboží. Jedná se o převod práva nakládat se zbožím jako vlastník, tedy o „ekonomické vlastnictví“.

Pojem dodání zboží ve smyslu ekonomického vlastnictví je širší než právní pojetí vlastnictví, protože kupující může nakládat se zbožím jako vlastník, aniž by se stal právně vlastníkem tohoto zboží. Dodáním zboží se tak rozumí převod hmotného majetku jednou osobou (prodávající), která opravňuje druhou osobu (kupující) skutečně s tímto hmotným majetkem nakládat jako kdyby byla jeho vlastníkem, a to i v případě, když k převodu právního vlastnictví dojde později.

Problematika finančního pronájmu je řešena v § 13 odst. 3 písm. c) zákona o DPH, podle kterého se za dodání zboží považuje přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno a ke dni uzavření smlouvy je zřejmé, že vlastnické právo k užívanému zboží bude za obvyklých okolností převedeno na jeho uživatele.

Z definice dlouhodobého majetku podle § 4 odst. 4 písm. d) zákona o DPH vyplývá, že dlouhodobým majetkem se také rozumí hmotný majetek, který je uživateli přenechán k užití na základě smlouvy, pokud je v této smlouvě ujednáno a ke dni uzavření této smlouvy je zřejmé, že vlastnické právo k užívanému majetku bude za obvyklých okolností převedeno na uživatele. Pro účely zákona o DPH se tento majetek považuje za dlouhodobý majetek uživatele.

Tato úprava § 4 odst. 4 písm. d) a § 13 odst. 3 písm. c) zákona o DPH vychází z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-164/16 Mercedes-Benz Financial Services UK Ltd., ve kterém bylo potvrzeno, že se toto dodání zboží vztahuje na typovou smlouvu o nájmu s opcí odkupu, pokud lze z finančních smluvních podmínek vyvodit, že se využití opce jeví jako jediná ekonomicky rozumná volba, kterou bude moci nájemce v daném okamžiku učinit, pokud je smlouva plněna až do konce. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že smlouva, na jejímž základě dochází k předání věci, musí obsahovat výslovnou klauzuli o přechodu vlastnictví k této věci z leasingového pronajímatele na leasingového nájemce a z ustanovení smlouvy musí k okamžiku jejího podpisu, jasně vyplývat, že vlastnické právo k věci přejde automaticky na leasingového nájemce, jestliže smlouva bude plněna podle plánu až do jejího konce.

Jedná se o dodání zboží s povinností odkupu a také o dodání zboží s možností odkupu, tedy fakticky o finanční leasing, který se považuje za převod práva nakládat se zbožím jako vlastník.

Předmět leasingu je v držení leasingového nájemce, který má možnost užívání tohoto předmětu leasingu v rozsahu vlastnických práv vlastníka. Nájemce nese odpovědnost za rizika spojená s předmětem leasingu. Leasingová společnost žádnou odpovědnost či rizika spojená s předmětem leasingu nenese.

Datum uskutečnění zdanitelného plnění při přenechání zboží vlastníkem k užití nájemci je podle § 21 odst. 1 písm. c) zákona o DPH dnem přenechání zboží k užívání uživateli.

Pronajímatel, který přenechal zboží k užití na základě smlouvy uživateli, má povinnost přiznat daň k datu uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. To znamená, pokud nájemce zaplatí „zálohu“ pronajímateli, je pronajímatel z této zálohy povinen přiznat daň.

V praxi to ...