Vztahy mezi mateřskou a dceřinou společností

1. Vztahy z pohledu občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích

Základní právní rámec, a to občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, stanoví vztahy mezi mateřskou a dceřinou společností. Jedná se tedy o společnosti, které jsou spolu nějakým způsobem spřízněné, existují mezi nimi vazby, které bychom neměli najít mezi naprosto nezávislými společnostmi. Zákon tyto vazby mezi spřízněnými osobami označuje jako vztahy mezi ovládající a ovládanou osobou.

Ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen „ovládaná osoba“). Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob.

Ovládající osoby jsou zejména:

• většinový společník (pokud není jiná ovládající osoba podle bodů 3–5),
• řídící osoba realizující jednotné řízení za účelem koordinace prosazování svých zájmů v takto podrobené řízené osobě, s níž tvoří tzv. koncern (pokud není jiná ovládající osoba podle bodů 3–5),
• osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu členů statutárního nebo kontrolního orgánu,
• osoba nebo osoby jednající ve shodě nakládající s podílem na hlasovacích právech alespoň 40 % všech hlasů (pokud stejným či vyšším podílem nakládá jiná osoba nebo jiné osoby jednající ve shodě),
• osoba nebo osoby jednající ve shodě, které získají podíl na hlasovacích právech alespoň 30 % všech hlasů, jenž byl na posledních třech jednáních nejvyššího orgánu více než polovinou hlasovacích práv přítomných osob.

Určení, zda vztah dvou osob je, či není vztahem ovládající a ovládané osoby, je východiskem pro stanovení některých práv a povinností. Za ovládající osobu přitom zákon považuje nejen osobu, která vykonává rozhodující vliv na provozování podniku jiné osoby právně, ale i osobu, která rozhodující vliv vykonává fakticky, tj. na základě jakéhokoliv faktického stavu, který jí umožňuje takový vliv vykonávat.

Ovládajícími osobami jsou vždy osoby jednající ve shodě, které společně disponují většinou hlasovacích práv. Není-li prokázáno, že jiná osoba disponuje stejným nebo vyšším množstvím hlasovacích práv, má se za to, že osoba, která disponuje alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, je ovládající osobou a že osoby jednající ve shodě, které disponují alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, jsou ovládajícími osobami.

Disponováním s hlasovacími právy se pro účely zákona rozumí možnost vykonávat hlasovací práva na základě vlastního uvážení bez ohledu na to, zda a na základě jakého právního důvodu jsou vykonávána, popřípadě možnost ovlivňovat výkon hlasovacích práv jinou osobou.

Zákon o obchodních korporacích dále uvádí, že pokud jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení (dále jen „řízená osoba“) jinou osobou (dále jen „řídící osoba“), nazýváme tento vztah mezi řízenými osobami a řídící osobou koncernem (holdingem) a tyto podniky koncernovými podniky. Zákon dále předpokládá, že ovládající a jí ovládané osoby tvoří koncern, pokud není prokázán opak.

Pojem jednotné řízení není blíže specifikován, lze však dovodit, že osobami podrobenými jednotnému řízení jsou jednak osoby ovládané, jednak osoby, jejichž jednotné řízení vyplynulo z ovládací smlouvy.

Koncern nemá právní subjektivitu, subjektem práva jsou pouze osoby, které jej tvoří. Je možné jej chápat jako určitý vztah, v rámci kterého osoby podléhající jednotnému řízení nepostupují ve svých obchodních transakcích vždy ve svém vlastním zájmu. Naopak můžou postupovat i samy proti sobě, jejich konání ale směřuje k vzájemnému podporování společných aktivit a k prosazování společných zájmů. Takovéto společné jednání společností může být zastřešeno koncernem.

Na základě výše uvedeného pohledu je možné rozlišovat dva druhy koncernu: