Základní pravidlo při stanovení místa plnění při poskytnutí služby – 1. část

V článku je řešeno stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“).

Předmětem daně je podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku.

Posouzení stanovení místa plnění při poskytnutí služby je proto velice důležité, protože když je plnění poskytnuto s místem plnění mimo tuzemsko, předmětem daně není.

Podle § 14 odst. 1 zákona o DPH se poskytnutím služby rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Zákon o DPH se tak vztahuje na všechny činnosti, které mohou nastat. Pokud není poskytnuté plnění dodáním zboží, je poskytnutím služby.

Službou se rozumí také pozbytí nehmotné věci, přenechání zboží k užití jinému, zřízení, trvání a zánik věcného břemene, zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určitou situaci.

Za poskytnutí služby se podle § 14 odst. 5 zákona o DPH nepovažuje pozbytí obchodního závodu (prodej podniku), vydání majetku podle zákona o restitucích a postoupení vlastní pohledávky, která plátci vznikla.

Stanovení místa plnění

Stanovení místa plnění při poskytnutí služby je rozhodujícím ukazatelem, zda plnění podléhá dani z přidané hodnoty v tuzemsku. Při stanovení místa plnění u služby je podstatné, zda je plnění poskytnuto osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani.

Posuzuje se, zda příjemce služby je osobou povinnou k dani definovanou v § 5 zákona o DPH, či ne.

Poskytnutí služby osobě povinné k dani

Podle § 5 odst. 1 zákona o DPH je osobou povinnou k dani jakákoliv osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti.

Ekonomickou činností se podle § 5 odst. 3 zákona o DPH pro účely zákona o DPH mimo jiné rozumí činnost osob poskytujících služby. Důležité je, že za ekonomickou činnost se považuje zejména činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu, což je například dlouhodobý nájem nemovité věci.

Především při poskytnutí služby osobě, která nemá sídlo v tuzemsku, je pro osobu povinnou k dani, která službu poskytuje, důležité, aby se jí příjemce služby prokázal, že je osobou povinnou k dani. Pro správné stanovení místa plnění nemusí být příjemce služby osobou registrovanou k dani, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo. Jako důkaz může posloužit např. výpis z obchodního rejstříku nebo podobné evidence, nebo potvrzení o registraci u správce daně.

Osobou registrovanou k dani je podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o DPH osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy. Toto daňové identifikační číslo musí být ověřitelné v mezinárodní databázi a je podstatné pro obchodování se zbožím, nikoliv pro poskytnutí služby.

Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby § 9 zákona o DPH

Podle tohoto ustanovení se stanoví místo plnění u služeb, které nejsou vyjmenovány v žádném speciálním ustanovení zákona o DPH týkajícím se určení místa plnění. Jedná se například při poskytnutí poradenské služby, účetní služby, přepravní služby, práce na movité věci, elektronicky poskytnuté služby, služby související s přepravou zboží, právní služby, veterinární služby, kadeřnické služby, komisionářské služby, logistické služby, reklamní služby atd.

Podle § 9 odst. 1 zákona o DPH je v případě, že je služba poskytnuta osobě povinné k dani, místem plnění místo, kde má příjemce služby sídlo.

Jako důkaz, že se jedná o osobu povinnou k dani, může posloužit např. výpis z obchodního rejstříku nebo podobné evidence, nebo potvrzení o registraci u správce daně. Osobou povinnou k dani může být také veřejnoprávní subjekt, například obec, pokud uskutečňuje ekonomickou činnost.

Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu povinnou k dani považuje osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jsou jí poskytnuty, a to i tehdy, pokud jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně a dále se za osobu povinnou k dani považuje právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

Z toho vyplývá, že plátce není povinen zjišťovat, jak bude poskytnutá služba využita. Může být využita jak pro ekonomickou činnost, tak například pro výkon veřejné správy. Služba nesmí být využita pro soukromou potřebu příjemce služby. Využití služby pozná plátce z charakteru poskytované služby.

Pokud je služba poskytnuta mezi osobami povinnými k dani mezi členskými státy, použije se mechanismus reverse charge. Místem plnění při poskytnutí služby je stát, ve kterém má příjemce služby sídlo.

Služby, u kterých se stanoví místo plnění mimo tuzemsko, nelze považovat za služby osvobozené od daně, a to přesto, že na tyto služby není uplatněna tuzemská daň z přidané hodnoty. Služba, která nemá místo plnění v tuzemsku, není předmětem daně podle zákona o DPH, nejedná se o službu osvobozenou od daně. Tato služba je zdanitelným plněním s místem plnění mimo tuzemsko.

Osvobození od daně lze uplatnit pouze u služeb, které mají místo plnění v tuzemsku a jsou předmětem daně z přidané hodnoty v tuzemsku.

Pokud jsou služby s místem plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH poskytovány osobám povinným k dani se sídlem v jiných členských státech, uplatní poskytovatel reverse charge. Místo plnění se přenese do jiného členského státu. Příjemce služby se musí ve svých členských státech registrovat k dani a přiznat z těchto služeb daň, podle právní úpravy platné v tomto členském státě. Pokud je místo plnění poskytované služby ve třetí zemi, vznikne příjemci služby povinnost přiznat daň pouze v případě, že tak stanoví právní úprava této země.

Poskytnutí služby osobě povinné k dani neplátcem