Základy řízení firmy

Úvod

V úvodním článku našeho malého seriálu z prostředí firmy jsme se zabývali organizací, její výstavbou, různými typy organizací, organizační strukturou a funkcemi jednotlivých organizačních stupňů. V tomto příspěvku navazujeme na tuto tematiku možnostmi způsobů řízení založené firmy, charakteristikou různých stylů řízení, přehledem základních pojmů managementu, jejich znaků, funkcí a použití. Od historického pojmu řízení se příspěvek zabývá rozvojem managementu, který byl původně pojmem vyskytujícím se nejprve v oblasti průmyslu. Dnes byly základní funkce přejaty do mnoha dalších odvětví a oborů. Článek má následující strukturu:

1. Pojem řízení.

2. Vývoj teoretických názorů na řízení

3. Styl řízení

4. Funkce řízení

Článek uvádí stručné charakteristiky uvedené tematiky a je předpokladem pro následující téma, tj. použití různých nástrojů a metod řízení firmy.

1 Pojem řízení

Začneme nejprve trochou historie, neboť ta je učitelkou pro každého z nás. Možná, že jste i vy v mládí četli dobrodružné knížky z dějin našich prapředků, knížky ilustrované malířem Burianem a ocitli se tak alespoň v duchu v dobách velmi minulých.

Je pravděpodobné, že již v dávné historii lidstva, v období vzniku prvních forem skupinového soužití, v období vzniku komunikace mezi lidskými jedinci, vznikly a postupně se vytvářely různé formy organizace činností lidí. Zatímco lze usoudit, že na počátku měly první formy organizace charakter obranný nebo útočný a primárně hospodářský (k zajištění obživy), s vývojem lidské společnosti, s nárůstem civilizačních prvků se vytvářely různé formy organizace i v jiných sférách činnosti jedince a komunity. Tak se postupně vytvářely systémy zabezpečující a zdokonalující nejen pracovní procesy, ale i soustavy výchovy, zdravotnictví, dopravy, informatiky atd. Vznik a vývoj těchto soustav si vyžadoval již od samého počátku rovněž způsob organizace, vlády, řízení života společnosti, vynutil si tedy vznik samotných institutů, nástrojů řízení a v souvislosti s tím i předávání obecných poznatků o řízení, řídicích mechanismech, metodách, praktikách a nástrojích.

Způsob organizace závisel a závisí na stupni poznání, na zkušenostech, znalostech, poznatcích člověka, na rozvoji civilizace, úrovni společnosti, vědě i morálce. Zatímco původně člověk organizoval svůj život a život svých souputníků na základě zkušeností, v důsledku prudkého nástupu vědy a techniky do všech oblastí vývoje společnosti, s obrovským rozšířením informací, internacionalizací a globalizací světa, sociálními problémy, dopady moderních technologií na život člověka atd., vzrůstá úloha řízení nejen v hospodářské sféře, ale i ve všech oblastech společnosti, a to i v celosvětovém měřítku.

Jako každá jiná věda se i věda o řízení vyvíjí a obecné zákonitosti organizování a řízení jsou aktualizovány stále vznikajícími poznatky, metodami, principy, které mají jeden společný cíl: zdokonalovat proces řízení, vytvářet optimální organizace k dosažení stanovených cílů.

Řízení je tedy jako společenský jev pojmem historickým, provázejícím lidstvo v každé civilizované formě jeho vývoje. Každá z dosavadních etap vývoje lidstva se vyznačovala určitou formou organizace a řízení společnosti. Některé civilizace nám zanechaly právě i v oblasti organizace a řízení, v uspořádání společnosti, výkonu státní a veřejné správy, v oblasti ekonomické teorie rozvoje společnosti, legislativy apod., myšlenkové hodnoty, které jsou bezprostředně spjaté se systémem společenských vztahů, s nazíráním na člověka a jeho funkci, postavení ve společnosti a obecně pak i jako smysl lidského života, smysl existence atd. promítající se v různých filozofických směrech předcházejících etap.

O mnohé z těchto hodnot, prací a názorů se opírá společnost jednadvacátého století dodnes.

Organizace a řízení jako společenská záležitost zasahovala svými postuláty do obecných filozofických, sociologických, ekonomických a politických názorů, často jsou praktickým uplatněním důsledků převládajících společenských názorů či ideologií a v konkrétní formě zasahují vztahy mnohých komunit, od nejmenších až po velké státní celky. Zatímco například ve středověku byla křesťanská filozofie a moc katolické církve rozhodujícím činitelem, který ...