Zákon č. 299/2020 Sb. – další daňový zákon k pandemii COVID-19

Zákon č. 299/2020 Sb. zveřejněný ve Sbírce zákonů č. 115 rozesílané dne 30. 6. 2020 s účinností zákona dnem následujícím po dni jeho vyhlášení, tedy od 1. 7. 2020, zavádí řadu legislativních změn v jednotlivých daňových předpisech. Tyto změny jsou obsahem sedmi částí zákona. Všechna opatření jsou směřována ke zmírnění dopadů negativní situace u poplatníků daně z příjmů fyzických i právnických osob v souvislosti s pandemií COVID-19. V textu se zaměříme především podrobně na opatření související s rozšířením možnosti uplatnit stanovenou daňovou ztrátu jako položku odčitatelnou od základu daně, a to i za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, za které byla daňová ztráta stanovena (tzv. carry loss back). Nejedná se pouze o jednorázové opatření pro řešení stávající ekonomické situace poplatníků, ale jde o vestavěný automatický stabilizátor v zákoně o daních z příjmů použitelný i při budoucích ekonomických propadech poplatníka daně z příjmů. Dále se zmíníme o všech dalších opatřeních obsažených v tomto zákoně, týkající se dalších zákonných daňových předpisů.

Změna zákona o daních z příjmů (část druhá zákona)

Změna zákona o daních z příjmů uvádí nové řešení uplatnění odpočtu daňové ztráty poplatníka daně z příjmů fyzických a právnických osob.

Daňová ztráta je vymezena v § 38n ZDP, kde se uvádí, že pokud výdaje (náklady) poplatníka převyšují jeho příjmy (obé upravené podle § 23 ZDP), je rozdíl daňovou ztrátou. Pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob je uvedeno speciální vymezení daňové ztráty v § 5 odst. 3 ZDP, kde se uvádí, že pokud podle účetnictví, daňové evidence nebo podle záznamů o příjmech a výdajích přesáhnou výdaje příjmy uvedené v § 7 a § 9 ZDP, je rozdíl ztrátou. V případě dílčích základů daně ze závislé činnosti podle § 6, z kapitálového majetku podle § 8 a z ostatních příjmů podle § 10 ZDP daňová ztráta vzniknout nemůže. O ztrátu upravenou podle § 23 ZDP se sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až § 10 ZDP.

Podle § 34 odst. 1 ZDP ve znění před novelou provedenou zákonem č. 299/2020 Sb. lze vyměřenou daňovou ztrátu odečíst od základu daně jako odčitatelnou položku, a to nejpozději v 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po zdaňovacím období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob platí opět speciální úprava uvedená v § 5 odst. 3 ZDP, podle které daňovou ztrátu nebo její část, kterou nelze uplatnit při zdanění příjmů ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla, lze odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až § 10 v následujících zdaňovacích obdobích podle § 34 ZDP.

Stěžejními ustanoveními změny obsažené v zákonu č. 299/2020 Sb. jsou úpravy stávajících § 34 odst. 1 a § 34 odst. 2 ZDP, nový § 38zh a čl. III Přechodná ustanovení tohoto zákona.

Uplatnění odpočtu daňové ztráty dle nového znění § 34 odst. 1 ZDP

V novém znění § 34 odst. 1 ZDP se umožňuje poplatníkům daně z příjmů na základě jejich rozhodnutí od základu daně odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část třemi způsoby, a to:

• Ve dvou zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovacímu období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která se daňová ztráta stanoví. Platí zde podmínka, že v těchto dvou zdaňovacích obdobích lze daňovou ztrátu odečíst od základu daně pouze do souhrnné výše nepřesahující 30 000 000 Kč. Pro zpětné uplatnění daňové ztráty se bude postupovat obdobně podle ustanovení pokynu GFŘ D-22 k § 34 ZDP;
• V případě neuplatnění plné výše daňové ztráty v předcházejících dvou zdaňovacích obdobích platí i nadále možnost její neuplatněnou část využít jako položku odčitatelnou od základu daně poplatníka v pěti zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které byla daňová ztráta stanovena (za předpokladu, že se poplatník nevzdal práva na uplatnění daňové ztráty);
• Poplatník se může vzdát práva na uplatnění daňové ztráty pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví, oznámením správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví; lhůtu pro podání tohoto oznámení nelze navrátit v předešlý stav. Vzdání se práva se vztahuje vždy na všechna následující zdaňovací období a na celou daňovou ztrátu (a to i na změny její výše na základě doměření), nelze ho tedy uplatnit jen na některá následující zdaňovací období nebo jen vůči části daňové ztráty; v takovém případě lze tedy daňovou ztrátu uplatnit jen ve dvou zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících období, za které byla stanovena. Tím, že se poplatník vzdá uplatnění ztráty do budoucna, neprodlužuje se lhůta pro stanovení daně za tato budoucí zdaňovací období ani za období, za které je daňová ztráta stanovena (blíže výklad k nové úpravě § 38r odst. 2 ZDP).

V § 34 odst. 1 ZDP zůstává v platnosti řešení dle znění zákona před nabytím účinnosti zákona č. 299/2020 Sb.:

• Poplatník daně z ...